Třetí pravidlo

Urči literární druh čteného úryvku

Jednou večer jsem otevřel knihu a zastavil jsem se hned u úvodní věty: „Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz.“ Byla to jistě pozoruhodná věc, ale ne zas tak moc, aby mnou zatřásla. Jednalo se o knihu Proměna od Franze Kafky, smyšlený příběh, ve kterém se lidé klidně mohou změnit v brouky, aniž by o tom čtenář měl jakkoliv pochybovat.

Bible je bohatou sbírkou různých literárních žánrů. Na stránkách textu od Geneze až ke Zjevení se setkáme s dějinami, poezií, proroctvími, příslovími, evangelii, podobenstvími, epištolami a apokalypsou. K porozumění jednotlivým textům je základní věcí vědět, jaký žánr je v něm užit. Různé žánry vyvolávají různá očekávání a vyžadují také odlišné výkladové postupy.

Vezměme si například klasický příklad biblické knihy, která byla kvůli nerozpoznání svého žánru vykládána mylně. Píseň písní byla dlouhou dobu chápána jako alegorie vztahu mezi Ježíšem Kristem a církví. Když raný vykladatel Cyril Jeruzalémský četl v Písni verš 1,13, „Voničkou myrhy je pro mne můj milý, spočívá na mých prsou,“, považoval ony prsy za obrazy Starého a Nového Zákona. Kristus pak byl tou voničkou, klenoucí se nad oběma!

Dnes už většina lidí v Písni písní rozpoznala milostnou báseň. Jistě, vzhledem k tomu, že lidská láska odráží lásku Krista k církvi (Ef 5,21-32), oni starší vykladatelé se tak zcela nemýlili. Ale určitě jim unikl ten nejsamozřejmější smysl daného textu.

Pomocí různých příruček, které jsou dnes k mání, můžeme získat vodítka k určení literárních druhů a stylů každé knihy v Bibli.