První pravidlo

Hledej, co chtěl autor sdělit

Dobře si všimněte toho, že dle tohoto prvního pravidla nese biblický text nějaké určité poselství! Tento bod je zvláště důležitý v tomto čase, kdy se vše stává relativním. Mnozí nekřesťanští vykladatelé Bible tvrdí, že v ní není obsažena žádná jasná zpráva, a že tudíž z ní můžeme vyčíst cokoli se nám líbí. Právě naopak!

Musíme si uvědomit, že při vysvětlování Písma hledáme originální záměr autora a nemůžeme textu vnucovat svůj vlastní smysl. Pokud se smysl textu z pohledu čtenáře a autora liší, pak se mýlí čtenář.

Každý úsek biblického textu má daný význam, který mu dal autor. Ten, kdo text vykládá, má tento význam objevit. Toto pravidlo zní velmi jasně, ale musíme se přitom vypořádat s řadou otázek.

Za prvé – kdo je autorem a jak můžeme odhalit jeho záměr  Tato otázka je komplikovanější, než se může na první pohled zdát. I když jméno osoby pisatele známe (Mojžíš, Pavel atd.), bezprostředně komunikovat s ním nemůžeme. Tak se nemůžeme sv. Pavla zeptat, zda v Řím 7,21-21 popisoval křesťany či nevěřící. Takové otázky můžeme zodpovědět jedině tak, že se vžijeme do doby, v níž autor psal a tam se ho ptát, co nám chtěl říci (viz čtvrté pravidlo).

Druhá otázka plyne z toho, že Bible jako Slovo Boží má zcela ojedinělý charakter. Ve 2 Pt 1,21 čteme, že „nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha.“

Bůh je tím hlavním autorem Bible a z této důležité pravdy pak pro naše porozumění plyne několik závěrů.

Podívejme se například na 1. verš 11. kapitoly u Ozeáše:

Když byl Izrael mládenečkem, zamiloval jsem si ho, zavolal jsem svého syna z Egypta.

Kdo je autorem tohoto úryvku  Podle prvního Ozeášova verše je to prorok toho jména. Ale jak můžeme poznat význam tohoto verše

Zaprvé přibližně víme, kdy Ozeáš žil. Také máme k dispozici širší kontext celé knihy (viz druhé pravidlo), což nám pomůže se přiblížit k tomu, co nám chtěl tímto veršem prorok říci. Studujeme-li jeho text v kontextu celé jeho knihy, zjistíme, že se Ozeáš odvolává na situaci exodu z druhé knihy Mojžíšovy.

Jindy zase můžeme číst 2. kapitolu Matoušova evangelia a dojít k verši 15. Zde pisatel aplikuje Ozeáše 11,1 na Ježíše, vracejícího se z Egypta do Judska. Užití tohoto odkazu zřejmě s Ozeášovým původním smyslem v souladu není. A zde právě musíme mít na paměti, že se konečný a úplný význam textu nachází – v záměru jeho Autora, samotného Boha. A čteme-li Písmo v kontextu smyslu celé Bible, všimneme si, že On představuje analogii mezi Izraelem, Božím Synem, vysvobozeným ze zajetí v Egyptě, a Ježíšem, Božím Synem, vycházejícím z Egypta. Podobná srovnání se Starým zákonem pak můžeme pozorovat i na dalších místech v Matoušově evangeliu.