Svatá Tvář v Manopellu

Svatá Tvář v Manopellu (1) - Gisela Ermmel

Existují tři artefakty, pro jejichž vznik nemáme vědecké vysvětlení: Tilma Panny Marie Guadalupské, Turínské plátno a Obraz Svaté Tváře v Manopellu.

Pokud jde o tento třetí případ, jedná se o velejemný závoj, na kterém je zobrazena svatá Tvář. Obraz má rozměry 17 x 24 cm a představuje Kristovu tvář.

Tento obraz má zcela záhadné vlastnosti, které vyvolávají bezradnost u všech, kdo ho mohli dosud zkoumat. Není ani namalovaný, ani utkaný, což potvrdila i mikroskopická vyšetření. Ani na vláknech, ani mezi nimi není možno objevit sebemenší stopu barevné látky, a to ani při extrémním zvětšení nebo při testu pomoci UV záření nebo jinými výzkumnými metodami. Neexistuje žádná materiálně sdělitelná barevná látka, která by mohla vznik obrazu vysvětlit. Celý velejemný závoj je jakoby opar, a přece podává zcela zřetelný obraz mužské tváře. Máme zde co do činění s barvami bez jakéhokoliv přechodu. Barvy se střídají zcela bez jakéhokoliv odstupňování tmavého a světlého tónu, stejně tak stojí vedle sebe jednotlivé barvy. Nikde není možno zjistit jakýkoliv tah štětcem. I kdyby se barvy nanášely tím nejjemnějším štětcem, musely by tyto tahy být nějak patrné a byly by viditelné jak na vláknech osnovy, tak na příčných vláknech. Nic takového na obraze není.

Je obraz utkaný? Pak by musela být jednotlivá vlákna předem nabarvena barvami bez přechodu a tónového odstupňování. To je však zcela nemyslitelné. Ale je tu ještě něco fantastičtějšího. Obraz se nachází pouze na vláknech osnovy. Je absolutně nepředstavitelné, jak tento obraz mohl vzniknout: zcela bez gradací postupující barevný řetězec je zachycený pouze na vláknech osnovy a nikoliv na příčných vláknech, bez materiálu, který by byl nositelem zabarvení. Vědci ani nemají tušení, jak samotný tento materiál, jemný jako dech, mohl vůbec vzniknout.

K tomu přistupuje okolnost, že obraz je naprosto průhledný. Renzo Allegri, který o tomto obrazu psal v listu „Hlasy z Maria Laach“, dosvědčuje, že přečetl text z knihy, kterou mu kapucín Antonelli za obrazem držel. Tato absolutní průhlednost závoje je ve všech částech stejná, všechna vlákna si zachovávají průhlednost jako u skla.

Proti materiálním barvám obrazu mluví také okolnost, že nikde není možno pozorovat na vláknech kapilární vzlínání. Kdyby vlákna do sebe nasála barvu, byla by průzračnost materiálu znemožněna.

Další ohromující skutečností je dia-efekt obrazu. Barevný obraz je možno stejně vidět na líci i na rubu závoje, tak je jemný a průzračný. Dodnes je vlastně neznámo, která strana obrazu je líc a která rub. Obraz mužské tváře je zcela identický až na to, že jednou je orientován napravo a jednou nalevo. Kdyby byl obraz namalován, musel by vykazovat určitý barevný rozdíl. Obraz byl extrémně zvětšen a nebylo možno zjistit sebemenší rozdíl anebo odchylku.

Když byl závoj osvětlen ultrafialovým světlem, obraz zcela zmizel a vlákna zůstala bílá. Podobně se materiál chová, jestliže je za ním lampa nebo okno. Obraz zmizí a vidíme pouze bílý závoj jemný jako dech.

Již před rokem 1978 provedli vědci experiment a ozářili obraz tzv. Woodovým světlem. Je to filtrované UV světlo vyvolávající fluorescenci, která umožňuje rozlišit čisté přirozené a umělé substance. Pokud svítilo na rám, vyvolalo intenzivní barvu a světelnou sílu, ale závoj reagoval, jako by šlo o absolutní prázdnotu.

Žádnému umělci se nepodařilo obraz imitovat. Předně nebylo možno vůbec vyrobit stejně jemný materiál a žádnými barvami nebylo možno na kopii dosáhnout podobného obrazu jako na originálu.

Umělci a vědci dodnes nenašli pro vznik obrazu pražádné vysvětlení a Církev o něm nevyslovila žádný oficiální soud. Renzo Allegri napsal: „Jak je možné předat tak jemnému závoji zřetelný obraz, zůstává tajemstvím.“

Dále bylo zjištěno, že tvář ze závoje je možno srovnat s tváří na Turínském plátně, takže obě si odpovídají do nejmenších podrobností. Rozdíl je jen v tom, že na obrazu z Manopella nejsou vidět žádné rány na čele ani krvácení, ale na stejných místech jako na sindonu je možno zjistit krevní sraženiny. Tato okolnost přivádí badatele k názoru, že obraz představuje Kristovu tvář v okamžiku zmrtvýchvstání, jako to dokazuje sestra Blandina Paschalis z řádu trapistů: „Rysy obličeje jsou extrémně jemné, světlé a transparentní tak, jak si představujeme oslavené Ježíšovo tělo.“