Kázal P. ThMgr. Karol Matlok MIC, administrátor v Brumově

Nevím, kdo z vás by byl tak šikovný a jmenoval by všechny ctnosti Panny Marie, které jsme od září probrali. První byla Panna Maria nejčistší, druhá Panna Maria nejzbožnější, Panna Maria nejmoudřejší, Panna Maria nejmilosrdnější, dvakrát bylo kázání o Panně Marii nejpokornější. Nejsme moc pokorní, tak byly dvě kázání. A dnes se chceme zamyslet nad ctností nejtrpělivější.

                Nejdříve se zkusme trochu odborněji podívat na to, čím je vlastně trpělivost. Je to mravní ctnost, která nám umožňuje snášet přítomné neodstranitelné zlo pro očekávání budoucího nadpřirozeného dobra. Je nějaké zlo, nemoc, neštěstí a přesto jsme schopni je snášet pro očekávání budoucího nadpřirozeného dobra. Trpělivost se řadí mezi ctnosti odvozené od statečnosti. Tedy té ze čtyř základních, jinak řečeno kardinálních ctností, která zabezpečuje pevnost a vytrvalost v úsilí o dobro a posiluje v boji proti pokušením a překážkám mravního života.

Drazí, víme, že první lidé vpustili svým hříchem do tohoto světa zlo. Je všude kolem. Nesmíme se s tím však smířit. Nesmíme si na zlo zvyknout. Je třeba proti němu bojovat a přemáhat ho. Rozum nám však říká, že některé zlo odstranit nedokážeme. To je například to vážné onemocnění nebo nějaká nespravedlnost, kterou nemůžu ovlivnit. Máme proto reptat a klesat na mysli? Sami dobře víme, že tak zlo jedině rozmnožíme. Jediným východiskem je odstranitelné zlo trpělivě snášet. S vírou ve svrchovanou Boží moc, s nadějí na spásu a z lásky k Bohu. Takto nejenže neprohrajeme, ale zasadíme zlu tu nejtěžší ránu. Naše trpělivost z něj vytvoří naděj dobra a nástroj naší spásy. Poznáváme, že trpělivost je uměním trpět. Není kapitulací, pasivním podrobením se zlu, protože nic jiného jí nezbývá, naopak trpělivost je aktivitou svobodným a dobrovolným snášením zla pro nesrovnatelně větší dobro. Trpělivost předpokládá sílu vůle a statečnost ducha. Trpělivost plodí radost a pokoj a přibližuje nás ke konečnému cíli. Spojuje nás s Kristem trpícím, v naději na setkání s ním ve vzkříšení.

Chtěl bych vám přečíst příběh, který nám o této ctnosti něco řekne. Jeden člověk zvědavě pozoroval zrození motýla z kukly. Brouček se kroutil a podnikal nekonečné pokusy se vymanit z obalu, který ho držel ve vězení. Křidélka se stahovala a stahovala bolestnou námahou. Člověk se slitoval a prsty kuklu rozlomil, uchopil motýla za křídla a roztáhl je. Motýl však nikdy nevzlétl. Právě ona námaha dostat se z kukly ven by učinila jeho křídla silnými. Člověk s dobrým srdcem mu ulehčil v bolesti, ale tím ho odsoudil k plazení. Když se  zamyslíme nad tímto příběhem, vidíme, že trpělivost hraje významnou roli zvlášť ve výchově a zrání člověka. Zdá se, že se děti stávají dospělými stále rychleji, ale děti, které chtějí být rychle dospělé pak získávají podobu daleko přesahující jejich věk a jsou pak věčnými dětmi. Vidíme to kolem sebe. Děti v sedmé třídě sahají po cigaretách, po alkoholu, začínají chodit po diskotékách v domnění, že budou rychleji dospělí, ale potom si ty následky nesou až do dospělosti.

Trpělivost není ctností pasivního očekávání, naopak rozhodným způsobem uschopňuje ducha a srdce toho, kdo chce budovat něco trvalého. Být trpělivý znamená respektovat rytmus růstu. Vše má svůj čas a to musíme brát v úvahu. Každodenní trpělivost není něčím, co člověka uspokojuje, spočívá totiž v čekání a to je slovo, které neradi slyšíme. Mnozí rodiče zaujatí představou produktivity a efektivity dělají práci za děti, aby to bylo rychlejší. Možná píšete s dětmi úlohy ze školy a někdy třeba dlouho dítě sedí a přemýšlí a neví si s tím rady, no tak to raději uděláte za něho. Jednou, po druhé, po desáté, různé úlohy za něho uděláš i ty větší, ale až se bude mít samo postavit před životní úlohy, potom uvidíme,  kolik smutného a nepříjemného se bude dít. Musíte proto jako rodiče jednat naopak. Každý krok kupředu vybojovaný osobně je krokem vykonaným pro budoucnost. Být trpělivý znamená plánovat po etapách a postupných cílech. Bohužel malé kroky nejsou uznávány. Děti i mladí jsou bombardováni reklamou, sní o úspěších a dožadují se jich a přitom odmítají námahu a snahu se učit. Všechno chtějí hned. Zároveň je stále obtížnější nalézt osoby schopné dětem a mladým nabídnout solidní a vysoké cíle. Velmi zřídka potkají vůdce, kteří by měli čas a chuť je doprovázet na dlouhé cestě postupného růstu. Spíše najdou člověka, který se nad nimi slituje a prsty kuklu rozlomí.

Drazí, zkusme popřemýšlet, co je opakem trpělivosti, jaké jsou neřesti, které nás od ní mohou odvézt. Nedostatek trpělivosti nazýváme zbrklostí, netrpělivostí, ale také změkčilostí, rezignací nebo leností. Na straně druhé pak nacházíme tvrdošíjnost a nerozumnou umíněnost. Není jednoduché nalézt skutečný střed. Často se nám může stát, že za trpělivost budeme mylně považovat něco, co ve skutečnosti stojí proti ní. Proto je vhodné neztrácet ze zřetele následující zásady. Trpělivost nezapomíná no dobro, stále je má před očima. Trpělivost je tichá, skrytá, ve svém čekání neochabuje. Trpělivost se nestává vlažností, nezájmem, zapomněním, neodklání se od započaté cesty, jen co se objeví první překážky. Je pevná, nezměkčilá, není projevem slabosti, ale projevem síly, kterou nachází v lásce k poznanému dobru. A jak slyšíme v listě svaté Pavla korintským: „láska všecko vydrží“. Trpělivost není bezcitná k utrpení druhého. Nikdy se se zlem nesmiřuje, není snášením jakéhokoliv utrpení, ale jen takového, které odpovídá zdravému rozumu, osvíceného vírou. Trpělivost není neklidná, není vznětlivá, nýbrž mírná a laskavá. Není zdrojem hádek, ale radosti a pokoje.

Drazí, kde můžeme u Panny Marie vidět takovouto trpělivost? Proč o ní můžeme říct, že je netrpělivější? Když se postupně podíváme na její život, tak můžeme vidět, že byla skutečně nejtrpělivější. Vidíme očekávání celého Izraele, který čeká až přijde Spasitel a vysvobodí jej. A Maria je mezi nimi. Ona také čeká až přijde Spasitel. Náhle přichází anděl, který jí zvěstuje, že bude matkou Spasitele. Najednou očekává narození dítěte a trpělivě očekává, přestože nevidí, co se stane, nevidí, kým to dítě bude. Když přijde s Ježíšem do chrámu, slyší: „Maria, tvoji duši pronikne meč bolesti“. Víme, že tu bolest Maria nesla už od samého začátku, už v Betlémě. Dítě se jí narodilo a ona si neví rady, neví kam to všechno směřuje, ale trpělivě to snáší, protože ví, že Bůh je věrný svým příslibům. Víte, muselo to být kolikrát takové zábavné i tragické zároveň. Když si vybavíme, jak se Josefovi v noci zdá, že má utíkat do Egypta a on hned vzbudí Marii a říká jí: Marie pojď, musíme do Egypta, protože tady nás zabijí. A už to vidím, jak mnozí z vás by Josefovi řekli: Ale podívej se kolik je hodin, neotravuj teď, necháme to na ráno. My bychom se chovali netrpělivě, ale Maria byla trpělivá, s pomocí Ducha svatého, kterého měla v sobě, se podřídila svému manželovi a šla za tím hlasem. A dnes víme, že tímto způsobem zachránila dítě, zachránila našeho Mesiáše. Potom jde na pouť do Jeruzaléma a když se vrací, najednou zjistí, že kdesi ztratili Ježíše. Mysleli, že je mezi příbuznými, ale Ježíš se jim ztratil. Jdou do Jeruzaléma a najdou ho, jak si tam povídá se staršími. A už vidím jak by se chovali naše maminky. No tohle Ježíši, jak si to můžeš dovolit. My si to doma pěkně vyřídíme. My bychom ukázali jak jsme trpěliví. Kolikrát nás dítě v něčem zklame a my mu to pěkně vysvětlíme. A Panna Maria  se také ptá: „Proč jsi nám to udělal?“ a Ježíš jim to vysvětluje: „Mám být ve věcech mého Otce“. Nevidíme tady prudkou reakci, nijakou netrpělivost. A dál podle Bible vidíme, jak Panna Maria přijde za Ježíšem během jeho veřejného působení a také trpělivě čeká, až syn vyjde. On však řekne: „Mojí matkou a mými bratry jsou ti, kteří mě tady poslouchají“. Maria to zase trpělivě snáší, ona ví, že to směřuje někam jinam. Pak zázrak v Káni Galilejské. Tolikrát jsme to tady četli. Tam je zajímavé, jak Maria přijde za Ježíšem a jenom řekne: „Synu, nemají víno“. Vůbec na něho netlačí, i když to mohla vyřídit jinak. Mohla by říct: Tolikrát už jsem se ti věnovala, tolik jsem se o tebe starala, můžeš udělat jednou něco pěkného pro mě? Podívej, nemají už víno, zařiď to. Mohla netrpělivě útočit, avšak řekla jenom větu: „Nemají víno. Udělejte všechno, co vám řekne“. A trpělivě čeká, co se stane. A potom to pokračuje na křížové cestě, pod křížem, kde byla trpělivost na hraně zoufalství. Maria stojí pod křížem, vidí svého milovaného syna umírat. Mohla by vyčítat Bohu, proč to udělal, proč to dopustil? Ne. Trpělivě přijímá, co Bůh dal. Možná měla tušení, jak to bude pokračovat, ale přijala to trpělivě.

Drazí, na konec bych nám chtěl přečíst takovou krásnou modlitbu: 

Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu.

Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které zněmit nemohu.

A dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil.

Je spousta věcí, které můžeme změnit a z lenosti, pohodlnosti, z nějaké zatrpklosti hříchu neměníme. A tak se modleme, abychom to mohli udělat. Prosme za trpělivost, abychom snášeli věci, které změnit nemůžeme. Nemůžeš vyměnit manžela, nemůžeš změnit svou tchýni, nemůžeš změnit spoustu dalších věcí. Ale popros Pána Boha, aby dal ti moudrost, abys uměl rozlišit, co můžeš ovlivnit nebo změnit, a co ovlivnit nebo změnit nemůžeš. Amen.