Kázal P. ThMgr. Ing. Pavel Šupol, kaplan ve Zlíně u sv. Jakuba

      Milí bratři a sestry, říkal jsem si, že bychom si mohli něco říct o modlitbě růžence, čím pro nás je. Každý růženec dobře zná, je mu tak nějak blízký. Tento měsíc je zasvěcený právě modlitbě růžence, jsme vybídnuti k jeho modlitbě. Jde o modlitbu s Marií a k Marii. Je to starobylá modlitba, protože ta první část je vyňata z evangelia a neopakuje nic jiného než pozdrav, kterým Marii poctil anděl a Alžběta a druhá část je připojena církví a prosí Marii o její mocnou přímluvu u Boha. Romano Guardini se ve své knize O modlitbě zamýšlí nad skutečností, že Marii vyhledávali s prosbou o její modlitby již její současníci a zde můžeme hledat pramen modliteb k Bohu skrze Marii. Když Maria po Nanebevstoupení svého syna žila u Jana, jistě ji věřící vyhledávali a tázali se na Ježíše, vždyť byla jediná, která mohla svědčit o třiceti letech jeho života, přestože zmínky o tom nemáme. Jeho dětství, jeho mládí, to Maria všechno prožila s ním. I na ni sestoupil Duch svatý a naučil ji chápat tajemství tohoto života. A nelze si představit, že by k ní lidé nepřicházeli se svými starostmi a nesvěřovali se do její modlitby. Vždyť viděli, jak hluboce byla spojena se svým Synem. Jistě ji mnozí říkali: Vzpomeň si na mne ve své modlitbě. A tak to zůstalo i nadále.  I my k ní můžeme s důvěrou přicházet stejně, jako lidé v její době, protože nám všem byla dána za  matku, když stála pod křížem.V mnoha našich životních situacích, jsme ji poznali jako potěšení zarmoucených, pomocnici křesťanů, matku dobré rady a mohli bychom přidávat všechny nám známé tituly, které jí právem přísluší a možná bychom dodali i takový, který známe jen my, protože tak nějak zapůsobila v našem životě. Já osobně ji vnímám jako tvůrkyni pokoje a průvodkyni při hledání povolání. Růženec jsem začal objevovat velice mladý, když nám otec Adam, který nás učil náboženství, řekl: Už teď se modlete za své budoucí povolání. Pro mě to znamenalo modlit se za mou budoucí ženu. Chtěl jsem se ženit, takže jsem si řekl, musím si vymodlit, aby byla krásná, abychom měli alespoň čtyři děti, když jsme byli doma čtyři, abychom si postavili dům, aby to všechno klapalo. A tak postupně jsem začínal s Otčenášem, pak jsem přidal i Zdrávasy, za chvíli to byl desátek a pak to přešlo až k růženci, řekl bych, že sice ne moc kvalitní, soustředěné modlitby, ale přesto byla. A pořád jsem si říkal, že je lepší nějaká modlitba než žádná. Pak jsem si ověřil, jak mě růženec držel právě na zkouškách na vysoké škole v Brně, kde jsme do druhého ročníku postoupili pouze čtyři z třiceti a když jsem šel na zkoušku a ještě k tomu věděl, že mám za sebou pouze učňák a ne žádné gymnázium, byl jsem hodně nervózní jak ta zkouška dopadne. To jsem vždycky žmoulal desátek a můžu říct, že opravdu ta modlitba za moc nestála. Ale několikrát se mi stalo, že se mě spolužáci mezi zkouškou ptali, jak to, že jsem tak klidný. Proto jsem řekl, že pro mě je Maria tvůrkyní pokoje. Přestože nervy byly veliké, tak jsme věděl, že jsem pro to udělal maximum a teď jsem to odevzdal skrze ni Bohu a svěřil se do jejích rukou. Držel jsem ten růženec v kapse v ruce a věděl jsem proč. A pak taky jsem Marii prosil ať mi dá poznat, kde mě chce Pán Bůh mít, když už jsem pochopil, že bych se mohl o to začat modlit a ne mu pořád vnucovat, že bych chtěl takovou a takovou ženu, tak zase to byl růženec.

            Jsem přesvědčený, že každý z nás, kdo bere do rukou růženec, by mohl teď tady stoupnout a vydat svědectví o účinnosti této modlitby. A tak není divu, že i dějiny světa jsou protkány touto zkušeností. Když je v 16. stol. křesťanský svět ohrožen tureckou invazí, dochází k rozhodující bitvě u Lepanta. Právě tehdy papež Pius V vyzval všechny, kteří nemohou jít bojovat, ať se modlí růženec a těmto modlitbám je přičítáno vítězství. Proto je slaven svátek Panny Marie Růžencové. Další velký papež Lev XIII. hned ve své první encyklice Supremi Apostolatus Offitio z roku 1883 nařizuje, aby byla Panna Maria oslavována jako Svatá Královna růžence v celém měsíci říjnu. Dokonce bychom mohli říct, že těmito fatimskými poutěmi plníme jeho přání již tehdy vyřčené. Přál si, aby tam, kde je to možné a legální, místní společenství růžence konala vnější procesí ulicemi jako projev náboženské úcty k Panně Marii. A papež Pius XI. V roce 1937 ve své encyklice Ingravescentibus Malis vidí růženec nejenom jako prostředek, kterým se bojuje proti zlu, ale věnuje pozornost také jeho pozitivnímu významu. „Skrze růženec se rozvíjí evangelní ctnosti, podporuje se růst katolické víry a naše myšlenky se povznáší k věčné vlasti. Je to modlitba velmi užitečná pro dobu, ve které je vidět u mnoha věřících jakousi nechuť a nezájem o věci duchovní a rovněž o katolickou nauku. Pokud v modlitbě růžence rozjímáme o životě Krista, nutně nás to musí vést k touze chtít láskou splatit lásku.“

            Mohli bychom pokračovat dál ve výčtu všech dober, která nám modlitba růžence nabízí. Zmíním již jen poslední důležitou skutečnost, aby naše modlitba růžence byla účinná. Nesmíme Marii uctívat jako bohyni. Ona je vyvolená, blízká Bohu, ale ne jako bohyně, která žije v blaženosti své povznesenosti, nýbrž vším, čím je, je z milosti Kristovy. Křesťan si může být jistý její láskou. To znamená, že člověk může do její lásky přinést veškerou svou bídu, i tu zcela skrytou a němou, což je zcela nedocenitelné. Proto k ní trpící a potřební neustále vysílají své prosby, aby pomohla. Maria ale nepomáhá svou vlastní mocí, protože ani ona, ani světci nejsou nějakými pobočnými instancemi vedle Boha, které by působily z vlastní vůle a moci, oni za nás u Boha jen prosí. Proto oprávněně hovoříme o růženci, že je modlitbou kristologickou, směřující ke Kristu, jenž je ve středu růžence, a tedy i ve středu rozjímání.

   A tak se máme právě skrze tuto modlitbu učit o rozjímání života Krista a takto se nechat proměňovat. Růženec je rozjímání o dvaceti zásadních okamžicích Ježíšova života, které prožívá také jeho Matka. S růžencem můžeme rozjímat o Kristově životě a o nejzávažnějších momentech v životě jeho Matky. Je to skvělé rodinné album. Střídá se v něm radost s utrpením a končí nádherným oslňujícím světlem: vzkříšením. Otevírejme tedy často toto rodinné album Panny Marie a uvažujme o velkých okamžicích jejího života! Amen.