Kázal P. ThMgr. Karol Matlok MIC,
administrátor v Brumově
Zase se chceme dívat na Pannu Marii a
učit se od ní, jak máme žít. Už jsem tady mnohokrát opakoval, že ta
nekrásnější úcta k Panně Marii není jenom pěkně se modlit růženec nebo
litanie, ale snažit se opravdově žít jako Panna Maria.
Mnozí z duchovních otců nás chtěli
vést k Panně Marii, k pravé úctě k ní. Jedním z nich je i otec
Stanislav Papczyński. V září jsme si řekli, že náš řád Kněží mariánů
byl nejdřív založený na řeholi deseti ctností Panny Marie. Začali jsme
od ctnosti nejčistší a dnes už chceme uzavřít rozjímání o těchto
ctnostech. Chceme se podívat na Pannu Marii nejposlušnější.
Když jsem tak uvažoval nad tím, od
čeho slovo poslušný pochází, tak první, co se mi s ním spojuje, je
poslouchat, naslouchat. Abych mohl vykonat něco, co mi někdo říká, tak
to potřebuji nejprve slyšet. Hledal jsem nějaké definice poslušnosti
nebo nějaké uvažování o poslušnosti a našel jsem něco takového:
Poslouchat někoho znamená podřídit se jeho požadavkům a jeho vůli a
udělat to, co po nás žádá. Poslušnost je tedy jistou formou vztahu
mezi dvěma nebo více lidmi. Podřídit svou vůli někomu není jednoduchá
záležitost. Je to však první z rad evangelijních. Ježíš nám říká,
dělejte toto, to je ta cesta, po níž máte kráčet, to je ta cesta
Božích přikázání. On to ještě rozšířil horským kázáním, ale potom
ještě dával rady. Pokud chceš být dokonalý, pak dělej tohle a tohle.
Říkal také, že manželství je vynikají věc, ale pokud chceš jít
dokonaleji za mnou, tak zapři sám sebe a zkus žít v čistotě pro Boží
království. To jsou slova samotného Ježíše, která vysvětluje. Jsou
lidé, kteří nemohou žít vztah v manželství, protože mají nějakou nemoc
nebo toho nejsou schopni. Jsou lidé, kterým někdo ublížil a nejsou
schopni žít v manželství a potom říká, že jsou lidé, kteří pro Boží
království zanechávají možnost založit rodinu a žijí jenom pro Boha.
Každý řeholník složil Bohu tři sliby.
Je to slib čistoty, chudoby a poslušnosti. My jsme už uvažovali o
Panně Marii, která je nejčistší, nejchudší a dnes uvažujeme o Panně
Marii, která je nejposlušnější. Poslouchat někoho znamená podřídit se
jeho požadavkům a jeho vůli a udělat to, co po nás žádá. Když za
Pannou Marií přišel anděl a řekl jí: Budeš matkou Boha, tvůj syn bude
spasitelem světa, nezačala se vymlouvat: Bože, to ne. Najdi si někoho
lepšího, já to nezvládnu. Bůh přichází s nabídkou a ona poslouchá tu
výzvu a říká: Já tomu moc nerozumím, ale ať se mi stane jak říkáš.
Podřizuje svou vůli tomu, koho má ráda. A tady jsem uvažoval, co
takovému obyčejnému člověku, farníkovi nebo těm z vás, kteří tady
přicházíte, ta poslušnost může říct.
Většina z vás nežije v řeholích a
v řádech a neslíbili jste Bohu čistotu, chudobu a poslušnost. A tak
jsem si myslel, že tu poslušnost známe každý. A to jsem řekl už na
začátku, že není jednoduché pro mladé, pro děti poslouchat své rodiče.
Ale kdy to bude jednodušší? Pokud o tom uvažujete, víte, že Panna
Maria neměla obavu z toho poslechnout Boha. Proč? Protože věděla, že
všechno, co on zamýšlí s člověkem, je to nejlepší, po čem můžeme
toužit. Ona tomu ani možná moc nerozuměla, ale důvěřovala Bohu a byla
si jistá ve vztahu k němu, že pokud po ní něco chce, tak to chce jenom
proto, že ji miluje.
Proč ty naše děti občas neposlouchají?
Já bych to nechtěl zjednodušovat. Je tam samozřejmě několik důvodů,
proč neposlouchají, ale myslím, že pro ně bude jednodušší vás a nás
jako „autority“ kněze nebo učitele poslouchat, když budou přesvědčené,
že je milujeme. Zdá se, že to je samozřejmé. Však my ty děti milujeme,
vydělávám na ně, vařím mu, peru mu, to nevidí, že ho miluji? Jak často
si řeknete: Synu, pojď sem, já tě mám strašně ráda. Kdy jsi mu
naposledy dala pusu jako maminka? Kdy jako tatínek jsi naposledy
přitiskl k sobě svého syna a řekl mu: Pojď kamaráde, ty víš, že tě mám
rád. My těm dětem můžete hodně vyprávět, ale ony to cítí nebo necítí.
Teď jsem tady měl návštěvu z Polska.
Strašně se mi líbí vztah, jaký mezi sebou žijí dcera a otec, matka a
syn, a tak jsem se s nimi bavil, jak ten vztah u nich vypadá. Rád jsem
se na ně díval. Holka, která má patnáct let, se ještě ráda mazlí se
svým otcem. Přijde za ním a ten tatínek ji dá pusu. To je přece
přirozené. Tam není nic zvláštního. Neviděl jsem, že by se moc hádali.
Vím, že to mezi nimi funguje, ale oni také říkali, že tak jak to dnes
vypadá, to byla pořádná dřina. Ta maminka mi říkala: „Tak víš, Karle,
kolikrát přicházím tak unavená z práce. Začínám trochu později, tak
jsem tam do noci, občas se vracím v jedenáct hodin večer a už se mi
nechce nic dělat.“ Ona dělá s lidmi, poslouchá všechny věci takové
psychologické a dále říká: „Už se mi nechce s nikým mluvit, ani se na
nikoho dívat. Nejraději bych šla spát. Ale já vím, že ta moje dcera
tam sedí a čeká a chce mi povykládat, co zažila tento den. A mě se tam
tak nechce. Ale já vím, že když ji jednou řeknu: Magdo, přijď zítra,
tak ona zítra už nemusí přijít. A když já ji jednou odmítnu, podruhé
ji odmítnu, tak potřetí už na mě čekat nebude.“ Víte, mě se zdá, že
když se na ně dívám, že to je taková ta pravá láska a vidím, že
poslouchat takové rodiče, od kterých cítíte, že tam ta láska pramení,
je jednodušší. I když ten tatínek nebo ta maminka něco po tom dítěti
chce, tak ho rádi poslechnou. Ale když má tatínek nebo maminka jenom
spoustu požadavků udělej tohle a proč to tak neděláš, tak potom stěží
nás budou poslouchat. A také ne nejkrásněji se bavíme o těch našich
dětech.
Otec Vojtěch Kodet, možná máte ten
jeho kalendář s myšlenkami na každý den, tam píše, já si tu myšlenku
přesně nepamatuji, ale bylo to asi nějak tak, že když ten učitel, ten
mistr neukáže na sobě, že je někým lepším nebo větším než já, tak rádi
posloucháme. Já si pamatuji na přednášky těch zkušených profesorů,
kteří už třicet let nebo i déle přednášeli. Od nich se to krásně
poslouchalo. Ty přednášky člověk sál, rádi jsme poslouchali. Oni nám
nečetli nic, mluvili z hlavy srozumitelnou řečí a rádi jsme je
poslouchali. Nejhorší byli ti doktoři, kteří teprve udělali doktorské
zkoušky a už nám chtěli nacpat do hlavy fůru informací najednou a
ukazovali jak jsou důležití. Ty jsme rádi neměli. Člověk měl hned
takový odstup od nich a nechtěl se učit. Stejně to je v poslušnosti k
rodičům. Tak bych vás chtěl povzbudit a také možná upozornit. Ve
zpovědi sem tam slyším něco takového, jako neposlouchal jsem manželku.
No, to přece nemusíš poslouchat manželku. Máš ji naslouchat, ale
nemusíš poslouchat. Máte mezi sebou komunikovat. Máte najít kompromis,
najít lásku. To není o tom, že manželka ti řekne udělej to a ty to
dělat nebudeš. To není hřích neposlouchat manželku. Hřích může být
v tom, že ona tě k něčemu krásnému vede a ty to nebereš. Jakási
nerozumnost, neochota. Ale poslušnost vůči manželovi nebo manželce tak
fungovat nemusí.
Drazí, zapamatujte si, když chcete
něco po tom manželovi nebo manželce, zkuste si vzpomenout na sebe, kdy
nejraději někoho posloucháte. Když víte, že ten někdo vás má rád,
záleží mu na vás a netlačí na mě, to je to základní. Víte, já vám
rozumím, ale sám nevím jak vám mám v tom radit. Spousta mladých
například dnes přestane chodit do kostela a co dělat. Na jedné straně
je to tak, že byste měli vyžadovat jakousi poslušnost. Jsi moje dítě,
my věříme v Pána Boha a v našem domě se chodí do kostela. Na druhé
straně, jak to udělat, aby to nebylo nucené. Já vám úplně přesně
neřeknu, já v tom, jak to dělat, jasno nemám. Ale vím, že výchova je
něco úžasného, ale také zároveň něco úžasně náročného. Ale myslím si,
že děti vás poslechnou, pokud budou na vás vidět, že to je pro vás
důležité. Pokud ale budete říkat běž do kostela a sami nevíte proč tam
jdete, tak se nedivím, že ti mladí tu nechtějí chodit. Ale pokud oni
na vás, na svém otci, na své matce vidí - můj tatínek miluje Boha,
moje maminka miluje Boha, tak to je to nejdůležitější. To jim máte
předat, lásku k Pánu Bohu. Když jim svým příkladem ukážete v těžké
situaci, že je nám dobře, když se modlíme, děkujeme, tak ty děti si to
zapamatují. Ony možná v té pubertě na chvíli budou blbnout a na chvíli
utečou z církve, z kostela, ale potom až budou zakládat svoje rodiny,
budou přemýšlet, na čem já mám tu moji rodinu založit. Najde si holku,
kluka. Budou zkoušet žít společně v manželství a řeknou si: Co máme
těm dětem předat?
Prosme dnes Pána Boha prostřednictvím
Panny Marie, abychom byli pro děti, pro mládež autoritami, které budou
rádi poslouchat. My jim nebudeme vnucovat nic, co není naše, ale tak,
aby cítily, že to děláme s láskou, tak, jak to dělal Bůh. Když přišel
k Panně Marii anděl s poselstvím, Panna Maria se nebouřila, i přesto,
že tomu často nerozuměla. Pod křížem, na křížové cestě, ve chvíli kdy
Pán Ježíš říkal, že každý, kdo poslouchá slovo Boží, je jeho učedník a
jeho maminka, to byly pro Marii těžké momenty. Ale ona bezmezně Bohu
důvěřovala a byla mu poslušná. Nerouhala se, protože věděla, že Bůh to
s ní myslí vážně.
My to také máme v řádu, slíbili jsme
poslušnost a řeknu vám, že to je asi jeden z nejtěžších slibů, které
máme dodržovat. Přijmout to, že svou vůli mám odevzdat do rukou
někoho. Já mohu slyšet: Dnes jsi v Brumově a teď půjdeš na Hrádek nebo
do Prahy nebo někam jinam. Ale slíbil jsem Pánu Bohu, že to tak
udělám, že odevzdávám svůj život do jeho rukou. A svět nám nabízí něco
úplně jiného. Svět nám nabízí nečistotu, bohatství a vládu nad někým.
Tehdy, když budeš bohatý, když budeš vládnou nad někým, když si budeš
užívat v oblasti lidské sexuality, tak budeš šťastný. A Pán Ježíš
říká, budeš chudý, svou vůli odevzdáš do rukou svého představeného,
budeš čistý pro Boží království a budeš šťastný. To je úplně v rozporu
s tím co říká svět. A svědectví mnoha lidí, kteří Bohu uvěřili je
takové, že tak skutečně můžeme být šťastní. A já sobě i vám přeji,
abychom ty rady Pána Boha brali vážně. Abychom se skutečně jemu, jeho
vůli odevzdávali.
Nevím, nakolik jsem rozebral tu
poslušnost, ale o poslouchání si aspoň zapamatujte, že pokud chcete
něco radit, hodně je tady babiček, například vnoučkovi, ať chodí do
kostela, tak mu nejdříve vysvětlete proč. Neříkejte: Proč nechodíš do
kostela, běž tam. A on řekne: A co tam mám dělat? Farář mluvím nudné
kázání, varhanice hraje staré písničky, smrdí to tam. Pak odpověz: Pán
Ježíš tě stvořil, on tě miluje, čeká tam na tebe. Já vím, že to není
jednoduché, ale o to vás prosím, s láskou a trpělivostí se modlete za
toho vnoučka a s láskou mu mluvte o Pánu Bohu. On tu půjde rád, když
bude vědět proč. Amen