P. ThMgr. Miroslav Slełdziński MIC, dřívější farář v Brumově

Drazí bratři a sestry, dozvěděl jsem se, že jste v posledních měsících probírali ctnosti Panny Marie. Já bych to tentokrát přerušil a hovořil o něčem jiném. Mimochodem je dobře, že o ctnostech Panny Marie hovoříte, neboť jsou velmi důležité a neměli bychom je v našem životě podceňovat. V dnešním čtení jsme slyšeli kromě jiného slova: „Od nynějška nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek a třeba, že jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme. Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo“. Ale platí to jenom tehdy, když se někdo skutečně stal křesťanem. A v evangeliu dále čteme: „Ať vaše řeč je  ano – ano, ne – ne. Co je nad to, je od zlého“. Vyvstává otázka, jestli to co děláme, jak myslíme, jaké jsou naše postoje, jestli je to v souladu s Božím slovem, s Boží vůlí, nebo ne. Zde však nemůžeme být nejistí.

Vrátil bych se ještě k výzvám  Panny Marie, které zazněly v roce 1917 ve Fatimě, když Panna Maria vyzvala lidi a celou církev, aby zasvětili své životy Neposkvrněnému srdci Panny Marie. Aby srdce každého z nás taky bylo čisté. Nebude už neposkvrněné, ale čisté, toužící po čistotě, po životě bez hříchu. A jak si jistě pamatujeme, Panna Maria řekla, že když se zasvěcení, odevzdání se jí, zanedbá, tak potom budou lidé bezbranní, nebudou chráněni Boží milostí a dokonce přímo řekla, že Rusko rozšíří na celý svět bludné učení, za které bude lidstvo platit vysokou cenu. A bohužel v dosavadních dějinách ještě nezaplatilo. Máme pořád blíž k odporu vůči Bohu, vůči víře, máme blíž k vzdorovitosti, než k přijetí Boží vůle v pokoře a ve víře. Víra je vlastně přijetí toho, co má pro nás připravené Bůh, je to přijetí Boží lásky, Boží pravdy.

Jak víme, události následovaly po sobě dost rychle a pokračování trvá dodnes. Už v roce 1920 bylo v Rusku zavedeno přerušení těhotenství ještě před narozením a to bylo ještě před tím velkým návalem komunismu do světa. V roce 1933 byly potraty schváleny v Německu a potom se rozšířil komunismus, ateistická a gnostická ideologie, která popírala Boží existenci. Komunismus a všechny, jak říkáme, bezbožné systémy nejsou přímo bezbožné, protože popírají jenom biblického Boha. Ani komunisté nebyli čistě ateisté, ale gnostici, což znamená, že měli mezi sebou různé vyvolávače duchů, čaroděje. O tom se dnes ještě běžně neví, ale tak to je. Dodnes ještě politici používají služby těchto lidí. Je to tzv. gnóma, tajemná věda, která chce ukrást boží tajemství, tak aby Bůh nevěděl, což se samozřejmě nikdy nestane. Po druhé světové válce, koncem padesátých a šedesátých let máme co dočinění s takzvanou revolucí morální, mravní a sexuální. Dodnes ještě slyšíme, a já jsem si také dlouho myslel, že to bylo jak říkají lidé, že to nejhorší k nám přichází ze západu. Přichází ze západu, ale možná nevíme všichni, že ta zkaženost se na západ dostala z východu. Osvobození od božích přikázání zavedly na západ tajné východní služby, které podporovalo Rusko. Tam se infiltrovalo dlouhé roky v masmédiích, v televizi různé vlivné prostředí lidí, kteří měli vliv na veřejné mínění. Až dnes vychází na povrch, jak to bylo všechno promyšlené. To člověk stojí a diví se. Vlastně se jedná o to, aby východní lidé záviděli svobodu, která je na západě. Takže ta zkaženost ze západu se odrazila a vrátila se opět na východ a teď už je celý svět zaplavený mentalitou, v které žijeme a možná ji už často považujeme za samozřejmost. A jedná se pořád o to samé, aby člověk nebyl schopen se odevzdat Bohu. Proto je tak velký tlak na rodinu, na čistotu srdce, na sexualitu. To už zavedli i od školky kazit děti, aby mladý člověk nebyl schopen zatoužit po čistotě, po jiném světě, který už v dětství připraví takzvaní pokrokoví lidé. A perspektiva zasvěcení, odevzdání se Pánu Bohu a Panně Marii se stále vzdaluje. Na západě už to je. Lidé jsou takovým způsobem života unaveni, zničeni, zraněni a hledají za každou cenu nějaké řešení tohoto problému. Například, aby se nám  psychicky trochu ulevilo, zavedeme takové zákony, které řeknou, že dnes už rodina není to, co v minulosti. Že stát bude stejně podporovat a zvýhodňovat páry nesezdané, abychom se lépe cítili. Všichni tak žijí, tak je to asi v pořádku, nic zlého se neděje. A přece člověk trpí, protože neví s čím je šťastný a spokojený, protože cynismus – pohrdání Bohem, z nás nikdy neudělá šťastné lidi.

Drazí, je to ta stejná ideologie, která začala v roce 1917, když lidé neposlechli ve Fatimě Pannu Marii. Dnes je stejná, akorát má nové tváře. Na jedné straně stejné ničení lidí a na straně druhé v nás média celého světa vyvolávají vlny různého druhu pohoršování se z katolické církve, že se stalo to či ono. Nikdy nám však dopodrobna neřeknou co, protože je třeba vědět, co se konkrétně stalo. Co kdo udělal, třeba nějaké zlo, to se neříká. Říká se, že tak pronásledovali, tak zneužívali a tam něco dělali a průměrný divák se jen diví. Na jedné straně nás ničí ideologicky a na druhé straně vyvolávají pohoršení o církvi. Proč? Proto, aby nám totálně vytlačili z hlavy jakýkoliv vztah k Bohu. Abychom byli totálně přesvědčeni o tom, že už nikdo na světě s Bohem, s boží pravdou, se svátostí, s normálním zdravým životem nemá vůbec nic společného. To je to, co probíhá v dnešním světě.

Drazí, musíme vědět, že to uměle vyvolávané pohoršení nás oslabuje. Oslabuje naši vůli, naši chuť následovat Krista. Člověk se cítí ohrožený, má dojem, že je nenormální, že všichni kolem úplně jinak žijí, smýšlejí a já jsem jediný, který ještě chce mít něco společného s Pánem Bohem. Dokonce mají někteří lidé i výčitky svědomí, že ještě chodí do kostela nebo, že se modlí. Nebo když v rodině řekne svůj názor nějaká babička, tak se předem omluví: Víte, já jsem nemoderní, ale … No, když jsi nemoderní, to už ani neříkej to ale. Pravda Boží není ani moderní ani nemoderní. Ona je, ona trvá a bude trvat. A podle této pravdy, podle toho ano – ano, ne – ne, budeme souzeni. My nemůžeme pořád žít v komplexech, že jsme nemoderní. To by znamenalo, že peklo je nejmodernější a nebe je totálně nemoderní. A opak je pravdou. Zde vidíme, že od našeho zasvěcení Pánu Bohu a srdci Panny Marie velmi mnoho záleží. V podstatě všechno. Od toho se bude vyvíjet to, co bude následovat dál. A proto se nevzdávejme. Neklesejme pod tlakem, který se  kolem nás stupňuje. Ti ideologové, kteří ty různé ideologické, společenské, sexuální ideje a revoluce vyvolávali, spáchali sebevraždu. Mnozí z nich to sami neunesli. A proto to není cesta, kterou se chceme ubírat. V tom není naše budoucnost.

Dalším nebezpečím je takové znaturalizování Boha. Bůh přestává být pro současného člověka Bohem, stává se záležitostí folklóru, zvykem. Dnes už nepřistupujeme s patřičnou úctou v postoji adorace, sníženosti. Dnes se už málo a dokonce i v kostele kleká na kolena. To nám všechno připomíná současný svatý Otec Benedikt XVI. Bohu díky, že to dělá. Zase se mu „moderní kněží“ posmívají, co to dělá, kde nás chce vrátit. K Bohu nás chce vrátit. Obnovuje správnou náboženskou úctu, vrací nás k Bohu. A o tom všem k nám mluví Panna Maria při každém mariánském zjevení, které se dosud konají na naší zemi. „Obraťte se! Neposuzujte svět a lidi jenom podle lidských měřítek.“

Dnes se v mnohých společenstvích říká: Spíš se lečte než obracejte. Mohl bych vyjmenovat několik jmen, ale někteří by byli pohoršeni, co to vykládám. Já vím co vykládám. Bohužel. Lečte se spíš než obracejte. Choďte k doktorovi, než smiřujte se s Bohem. Ale přece, když je člověk zraněný v rovině duchovní, musí se vrátit k Bohu a ne vycházet z falešných předpokladů, že má jakési psychické poruchy. Ty jsou následkem nesmíření s Bohem, následkem hříchů, které se tahají celá léta a člověk už neunese to zdůvodňování proč žije, jak žije a potom vznikají psychické poruchy. Že někdy je třeba zavolat někoho, kdo se nad tím člověkem pomodlí a možná udělá i exorcismus, než ho léčit léky, je daleko víc. A dnes nás svět vede k tomu, abychom Boha považovali za cosi neskutečného, neautentického, abychom víru a život z víry považovali za něco, co patří do minulosti, co nám nic nedává, co už není záživné, co nepotřebujeme. A toto je boj. Musíme si to pořád uvědomovat. Nemůžeme se skrýt někde ve své soukromé nábožnosti. To je třeba dělat. My se musíme, jak říká Ježíš, v tichosti svého srdce modlit a na druhé straně musíme být svědky Božího světa, Boží pravdy. Člověk bez božího řádu se rozpadává do stavu skepticismu a duchovní anarchie. Hrozně trpí, nevidí žádnou budoucnost. Tím trpí zvlášť mladí lidé, protože jim nikdo nic neříká o boží lásce. Slyší jen o tom, co je možné zažít, co je možné získat skrze různé výkyvy.

Klanějme se tedy Panně Marii a prosme ji o náš duchovní návrat k Bohu, o naše obrácení, abychom byli skutečně před Bohem stále ve stavu adorace. A být ve stavu adorace může být člověk celý den, nemusí být ani pořád v kostele, může všechno dělat ve stavu adorace před Bohem i doma, v práci, na dovolené. „Hospodin je milosrdný a milostivý. Veleb duše má Hospodina a vše co je ve mně, veleb jeho svaté jméno.“ Amen