Kázal P. ThMgr. Karel Hořák, kaplan v Lidečku

                Drazí bratři a sestry, milí mladí, milé děti, jsem opravdu moc rád, že mohu po dvou letech zase být tady s vámi na fatimské pobožnosti. Každý měsíc se společně s pozvaným knězem zamýšlíte nad jednotlivými ctnostmi Panny Marie. Dneska nás čeká společné zamyšlení nad ctností zvanou nejzbožnější. Co to vlastně znamená? Maria je ta, která nám ukazuje, co znamená zbožnost, co znamená modlitba. My se k ní obracíme často právě proto, aby se za nás přimlouvala u svého Syna. Je to tedy naše maminka, která nás učí pravé zbožnosti, a to svým příkladem.

Už několik dní, moji drazí, prožíváme měsíc říjen, měsíc, který je právě Panně Marii určitým způsobem zasvěcený a to skrze nádhernou modlitbu svatého růžence. Právě v těchto dnech nás chce Maria znovu povzbudit, abychom se nebáli vzít do rukou růženec a hodně se modlili za potřeby celého světa i za potřeby celé naší církve. Proto bych vám moc rád něco o růženci řekl, abychom se pro něho ještě více zapálili a abychom si na něm ukázali, kvůli čemu říkáme u Marie, že je nejzbožnější. Jednou jsem četl definici, která úžasným způsobem shrnula, co je to vlastně růženec. Ta definice říká: Růženec je skvělou praktickou modlitbou, do níž vkládáme celý svůj život. Právě v růženci můžeme rozjímat, jak s Ježíšem, tak s Marií. Možná teď přichází otázka: Co máme dělat, abychom si tuto modlitbu všichni, jak starší, tak mladí, zamilovali? A svatý Otec Jan Pavel II. na tuto otázku mladým odpověděl toto: „Při modlitbě svatého růžence nejde ani tak o to opakovat formulky, jako spíše o to navázat důvěrný rozhovor s Marií. Díky jednoduchosti této modlitby můžeme tím nejkrásnějším způsobem nejen mluvit s Marií, ale i říkat jí své naděje, svěřovat jí své trápení, otevírat jí své srdce a říkat jí, že jsme ochotni přijmout Boží plány.“ A svatý Otec tehdy v poslední větě ještě řekl: „Růženec je poklad, který se snažme znovu a znovu ve svém životě objevovat“.

Moji drazí, toto jsou nádherná slova, která kdysi pronesl Jan Pavel II. na jednom ze světových setkání mládeže. A já bych vám chtěl ještě říct svědectví jednoho německého kardinála, Joachima  Meisnera. Otec kardinál říká: „Ještě si velmi živě vzpomínám na setkání německých katolíků od Volhy z Kazachstánu, kteří v roce 1975 přicestovali jako turisté do tehdejší NDR. Tam se poprvé po třiceti letech znovu zúčastnili katolické bohoslužby. Přišli za mnou a říkali mi: ´Otče biskupe, moc se nám stýská po církvi, můžete nám prosím říci, které pravdy víry musíme předat našim dětem a vnukům, aby mohli získat věčný život?´

     Již nikdy po té mi nebyla položena tak podstatná otázka. Které pravdy víry musíme předat našim dětem a vnukům, aby mohli získat věčný život. Na moji nabídku, že jim dám katechismus a Nový Zákon, odpověděli: ´Víte, náboženskou literaturu doma mít nesmíme, natož, abychom ji přiváželi ze zahraničí. To by bylo horší, než kdybychom přinesli domů zbraně´. Tak jsem se jich zeptal, zdali by si mohli vzít domů růženec. Odpověď zněla: ´Růženec sebou vzít můžeme, naše ženy si jej pověsí jako ozdobu kolem krku a my muži si jej dáme jako talisman do tašek. Ale co to má společného s otázkou o nejdůležitějších pravdách víry?´ Odpověděl jsem jim: Na konci růžence se nachází kříž, který tvoří zároveň začátek růžence. Na tomto místě se modlíme vyznání víry. A to je vlastně celá naše věrouka. Svatý Tomáš Akvinský jednou řekl: „Kříž je kniha, kterou nikdy nepřestanu studovat.“ A svatý Bruno z Kolína, zakladatel řádu Kartuziánů, napsal na bránu každého svého kláštera – Kříž stojí, zatím co svět se otáčí. Kříž je tedy zpodobněním naší víry. Mínus našeho světa, ze kterého se stalo plus. Otec kardinál dál pokračoval: „Na růženci pokračují první tři malá zrnka. Zde se modlíme za tři božském ctnosti – víru, naději a lásku. To je celé učení našeho života. Více od nás Bůh neočekává. S první malou částí růžence je spojeno celé učení o víře a o životě. Na dalších částech perlového věnce jsou rovněž tajemným a slepeckým písmem zakomponována evangelia. Můžeme je vnímat jen rukama a srdcem. V radostném růženci se setkáváme s tajemstvími vtělení Boha do Ježíše Krista z Marie Panny. Bolestný růženec nám dává podíl na Kristově utrpení a smrti. Růženec světla na tom, co Ježíš vykonal za svého veřejného působení a konečně slavný růženec, který nás vede k tajemství vzkříšení a našeho vlastního naplnění.“ Onen tázající se křesťan z Ruska vzal po těchto slovech růženec do ruky a řekl plný radosti: ´To je skvělé, pak mám celou naši katolickou víru v jedné ruce´. Ano. Celá katolická víra v jediné ruce. Víra je nutná, nepostradatelná.“ Tolik, moji drazí, z nádherného svědectví otce kardinála. Růženec může být opravdu pro každého z nás velkým zdrojem síly v našich každodenních potřebách. 

A ještě bych vám, moji drazí, řekl jeden krátký, ale nádherný příběh, který se mně osobně moc líbil. Stalo se to v Kolíně nad Rýnem po první světové válce, kdy Angličané obsadili část Porýní. Tehdy raněnému vojákovi řeholní sestra spravovala kabát. Při tom z kapsy kabátu vypadl jeden desátek růžence. Sestra se usmála a řekla: „Zdá se, že ten růženec byl také ve válce a že mu padly jeho čtyři kamarádi.“ A voják začal vyprávět. „Víte, sestřičko, bylo nás tehdy pět v zákopu a čekali jsme nepřátelský útok. Já jsem si vzal růženec a tiše se modlil. Můj soused se ke mně naklonil a prosil mě: ´Dej mi jeden desátek. Já se budu také modlit.´ Když to viděli ostatní, chtěli také jeden desátek. Nevím, kde jsou nyní moji čtyři kamarádi, ale vím, že nás desátek uklidnil. Cítili jsme, že je s námi Bůh a Panna Maria, že se za nás při této modlitbě přimlouvá“.

A tak, moji drazí, nebojme se modlit se svatý růženec. Když se podíváme na různá zjevení naší maminky Panny Marie, tak ji všude vidíme s růžencem v rukou. A jak často nás právě ona vyzývá, abychom se nebáli modlit se růženec. Právě na ní můžeme vidět, co znamená modlitba, co znamená zbožnost, co znamená rozjímání. Svou velkou jednoduchostí je růženec nesmírně bohatá a nádherná modlitba. Víte, vždyť právě v ní jdu krok za krokem s Marií a Ježíšem a medituji o jeho životě. Je to vlastně takový krátký životopis Ježíše Krista, který má čtyři díly.

Na modlitbě svatého růžence jsme si ukázali, že Maria je opravdu nejzbožnější, protože se za nás přimlouvá u svého Syna. Nebojme se tedy i my stát se podle vzoru Panny Marie zbožnými. Zkusme  o to prosit Pána třeba teď, při mši svaté, aby se nám to společně podařilo. Zkusme to, stojí to za to.