Kázal P. ThMgr. Karol Matlok MIC, administrátor v Brumově

 

Drazí bratři a sestry, myslím si, že vždy, když sem přicházíte, má Panna Maria velikou radost z vaší přítomnosti. Musím se vám přiznat, že mi trvalo dlouho, i přesto, že jsem knězem z kongregace kněží mariánů, než jsem začal vnímat Pannu Marii spíše srdcem než rozumem. Bohužel na teologické fakultě je to tak, že se člověk vzdělává v různých záležitostech teologických, ale často necítí takovou něžnost, takovou blízkost, jakou je vztah s Pánem Bohem a Pannou Marií. Tak jaksi obyčejně jsem psal tu moji závěrečnou práci z mariologie, o Panně Marii. Takže jsem něco znal a jako by to mělo být tou pravou úctou k Panně Marii. Jenomže nakonec jsem zjistil, že mé srdce bylo takové vyprahlé a vztah k Panně Marii byl spíše v hlavě než v srdci. A zapomínám na obyčejné lidské záležitosti a myslím si, že většinou každá maminka má ráda, když její děti přijdou na návštěvu, protože s ní chtějí být a mluvit a mají se rádi. Tak i naše nebeská maminka má strašně ráda vás a má radost z toho, že sem putujete. Čím delší ta cesta je, tím větší z toho musí mít radost. Můžeme tady setrvávat v tom našem večeřadle jako ti, kteří jsou milováni a očekáváni. Panna Maria má skutečně radost z vás, kteří jste zde přítomni.

Dnes jsme slyšeli zajímavé podobenství o rozsévači, který vyšel sít a když rozséval zrno, ono padalo na různou půdu. Víte, kdybychom to tak přeložili na úctu k Panně Marii, tak můžeme říct, že ne každý, kdo se k Panně Marii modlí, má tu pravou úctu k ní. Někdo se může modlit každý den Zdrávas Maria, Pod ochranu tvou, dokonce desátek živého růžence,  patřit do nějakého společenství, může jezdit na poutě, ale to ještě neznamená, že ten člověk má krásný vztah k Panně Marii. Tu opravdovou úctu k Panně Marii má především ten, kdo se snaží žít jako ona. Snaží se kráčet v jejích šlépějích, snaží se napodobovat její cestu, snaží se reagovat, jak reagovala ona, snaží se mluvit tak, jak mluvila ona. Moc o Panně Marii z Bible nevíme, ale některé momenty nám o ním řekly dost. Přemýšlel jsem, jak bychom mohli rozvíjet náš vztah k Panně Marii. Všichni dobře víte, že v září byl blahořečen náš zakladatel otec Stanislav Papczyński a náš řád byl založený na řeholi deseti ctností Panny Marie a bylo nám jako mariánům řečeno, abychom napodobovali život Panny Marie a její ctnosti a snažili se žít jako ona. Možná už jste korunku k deseti ctnostem Panny Marie slyšeli nebo viděli.  Chtěl bych ji dnes připomenout. Korunku k deseti ctnostem Panny Marie se modlíme tak, že na začátku uděláme znamení kříže, potom následuje Otče náš a desetkrát Zdrávas Maria. Za každým Svatá Maria, Matko Boží, vyjmenujeme jednu ctnost v tomto pořadí: Svatá Maria nejčistější, nejmoudřejší, nejpokornější, nejvěrnější, nejzbožnější, nejposlušnější, nejchudší, nejtrpělivější, nejmilosrdnější, nejbolestnější. Naši řeholi jsme dostali od Svatého otce, abychom žili jako mariáni a snažili se napodobovat její ctnosti. Nejen, že bychom měli, ale máme. A myslím si, že ta opravdová úcta k Panně Marii je zrovna ono. Napodobovat život Panny Marie. Dnes bych se chtěl zastavit při prvním slově, korunky: Matko Boží nejčistější, pros za nás hříšné. Víte, většinou, když slyšíme slovo čistota, tak kdybychom se vrátili do Starého zákona, tak člověk čistý, to byl ten, který zachovával Zákon a nesnědl nic, co bylo nečisté, to znamená, že nemohl jíst něco, co bylo spojené s krví, nemohl jíst zvířata. A pokud to snědl, stával se nečistým. Žena v některých dnech svého života byla nečistá. Člověk malomocný, který měl vyrážky na tváři a na těle byl nečistý. To byla taková nečistota liturgická, kultická. V Novém zákoně Pán Ježíš řekl už něco jiného: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha“. Když dnes slyšíme slova čisté srdce, hned se nám vybaví hříchy proti šestému a devátému přikázání, protože čistý člověk je ten, který nehřeší proti šestému nebo devátému přikázání, který nemá sprosté myšlenky, nedívá se žádostivě na ženu nebo na muže, nesmilní, nežije v nějakých neuspořádaných vztazích. Je to všechno pravda, ale je to málo. Člověk čistého srdce, to je ten, který nemá zálibu v nejmenším hříchu. Člověk čistého srdce je ten, který chce napodobovat Pannu Marii zrovna v tom, co ji činilo čistou. A to je ten, který nemá zálibu v nejmenším hříchu. Může se stát, že někdo žije v dokonale čistém životě, to znamená, že žije v uspořádaném vztahu, nehřeší proti šestému ani devátému přikázání, ale to vůbec neznamená, že je čistého srdce. Když je k tomu zatrpklý, když se hádá, zlobí se, když ubližuje někomu, může být člověkem čistého srdce?

Drazí, zkusme během této pobožnosti popřemýšlet, jestli náhodou není v našem srdci něco nečistého před Pánem Bohem. Každý hřích je moment, ve kterém postavíme něco před Pána Boha. To může být nějaký vztah, závislost, koníček, nějaká osoba nebo práce a pokud to postavím na první místo před Pána Boha, tak nejsem člověkem, který má čisté srdce. Jsem člověkem, který nemiluje Pána Boha celým srdcem. Pokud chceme žít s čistým srdcem, vidíme, že nás to hodně stojí. Já rozumím mladým lidem, kteří se snaží žít v té čistotě, tak jak jsme si řekli, že je to strašně náročné a vy jako rodiče, jako prarodiče, jako blízcí mladých lidí, jim máte dodávat odvahu. Je třeba to stále připomínat, co je hříchem a co není. Někdo z mladých křesťanů si řekne, že budou jen společně bydlet, ale ne spolu spát, jenom spolu bydlet. Takový postoj je ale pohoršením pro ostatní lidi. Ti mladí můžou ke mně přijít ke zpovědi a skutečně se nevyznávají z hříchu proti šestému nebo devátého přikázání, ale pokud oni společně bydlí, tak berou odvahu těm mladým křesťanům, kteří jsou slabší. Pokud víme, že oni chodí do kostela, ale společně spolu bydlí, i když nemusí spolu spát, ohrožují čistotu dalších desítek lidí i to, že si někdo druhý řekne, že oni tak mohou žít, proč vlastně my tak ne. A nikdo se nebude zpovídat, nebude se nikdo ptát, jestli to děláte nebo neděláte. Ale tam je to ohrožení, že pohorším svým postojem ostatní a kolik je lidí, kteří dnes žijí na hromádce a kvůli čemu. Kvůli tomu, že je to trochu levnější. Kvůli tomu, že když budeme žít společně, tak ušetříme trochu peněz. Co to znamená? Prodávám Pána Boha za třicet stříbrných. A je třeba vyloženě říct pravdu do očí. To nám svět ukazuje jako samozřejmost a to samozřejmé není. Písmo svaté nám jasně říká, že jenom lidé čistého srdce budou vidět Boha. Nemusíme se divit, když člověk začne žít v neuspořádaném vztahu, že najednou už ho kostel neláká. Těžko se mu přichází modlit se. Je neustále unavený, zničený. Tak to funguje. To lidé čistého srdce budou vidět Pána Boha. Netýká se to jenom šestého a devátého přikázání. A myslím, že je to třeba připomínat.

Dnes je obrovským ohrožením pro děti a mládež televize a internet. Víme každý, kdo pracuje s internetem nebo sedí u televize, že je tam málo kvalitních pořadů. Já se na televizi trochu dívám a jsem často opravdu zklamaný, že je tam málo toho kvalitního. Díváte se a potom si říkáte, proč jsem tam vůbec seděl, stálo to za to? Kdybych šel na rybníky si udělat procházku nebo se pomodlil desátek růžence, bylo by to daleko lepší. Máme teď televizi dobrých zpráv, televizi NOE. Ale pro mladé to není tak lákavé, není tam žádný adrenalin. A nějakou přednášku nebudou sledovat, že? Ale tady musíme vědět, že je to obrovské ohrožení. Neznamená, že máme křičet, že je to zlo, ale máme vzít zodpovědnost za  mladé, za nás samé a je třeba hlídat svoje srdce. Víte jaký je nejlepší recept na to, aby to srdce bylo čisté? Nenechávat je prázdné. Ono potřebuje být něčím naplněné. A když člověk prožívá nějakou prázdnotu, nemá povinnosti, utíká před něčím, sedne si k televizi nebo  k počítači. Děláme si ve škole s dětmi v náboženství ankety, kolik času tráví u počítače nebo u televize. Někteří říkají, že jim stačí dvě hodiny za měsíc. Když se podívají na jedno nebo na druhé, vůbec je to neláká. Ale někteří tam vydrží desítky hodin a promarňují čas. Říká se, že oko je brána do našeho srdce. Čím krmíš své oči, tím se sytí tvé srdce. A pokud se díváme na nějaké krváky, tak naše srdce bude přetékat právě tím a nemůžeme se divit, že v něm už není prostor pro Pána Boha. To neznamená, že se vrátíte domů, zamknete televizi, o to nejde. Ale je třeba vědět, že to nebezpečí tu je. Myslím, že každý, kdo používá tyto přístroje, tak to vnímá. Nejlepší cesta je ta, abychom nenechávali naše srdce prázdné. Pokud tvoje srdce bude přetékat boží blízkostí, pokud se bude modlit srdcem, tak jak se modlila Panna Maria a ne tak, že se tady modlíš růženec a při tom myslíš na něco jiného. To není modlitba. To je odříkávání básniček a musím to připomenou a říct to ještě znovu, že člověk čistého srdce se srdcem modlí. Nestačí jenom něco odříkávat, nestačí si jenom něco přečíst. Pokud ti myšlenky utíkají někam, pak to není ono. Modlitba je setkání s Bohem. Setkání tvého srdce se Srdcem božím. Tvého čistého srdce s čistým srdcem Pána Boha. Na konec si můžeme uvědomit, že nejsme čistí, že v našich srdcích je nečistota. Je tam hodně nepořádku, ale Pán Bůh o tom ví. A proto sestoupil na tento svět a proto umírá na kříži. Abys byl čistý, abys byl šťastný. Člověk, který má čisté srdce, je šťastný.

Když půjdeš do kláštera, kde jsou řeholní sestry, uvidíš je celé zahalené. Vidíš jenom oči a trochu pusy. Když se podíváš do těchto očí, často tam vidíš nebe. Vidíš pokoj, který z nich vyzařuje. A ptáš se, čím to je? Ta řeholní sestra každý den několik hodin medituje nad slovem Božím, modlí se breviář, adoruje, modlí se litanie, pracuje, proto nemá čas na lenošení, i když každý ve svém srdci může bloudit a hřešit. Ale tam přijdeš a vycítíš, že ten člověk je čistého srdce. Skrze její pohled to čisté srdce vyzařuje. A občas se podíváš na pěknou ženu, má krásnou postavu, ale když se podíváš do jejích očí,  je unavená životem. Vidíš, že to není ono. Tam jsi viděl jenom tvář řeholní sestry, ale viděl jsi pokoj a radost. A tady se podíváš do těch očí a ony jsou unavené, zničené, i přesto, že celé tělo může být hezké. Proč? Protože srdce toho člověka nepatří Bohu. A já se snažím říkat mladým holkám, že pokud chceš být hezká, tak se snaž mít čisté srdce a to z tebe bude vyzařovat. A to je ta nejkrásnější věc, kterou můžeš udělat pro svého budoucího manžela, pro svého chlapce, se kterým budeš chodit. Čisté srdce, které bude patřit Pánu Bohu, bude se mu v důvěře odevzdávat.

Čistota, to je obrovské a dlouhé téma. Já jsem navázal jenom na několik bodů, které nás mají povzbudit. To, co však máme dnes udělat, je rozhodnou se pro čisté srdce. Pokud vidíš, že tvé srdce není čisté, pros Boha: „Pane, sestup ke mně! Očisti mně!“ Lituj svých hříchů. Zaplač ve svém srdci nad svými hříchy a tvůj pláč ho očistí. Jen opravdová lítost z lásky k Pánu Bohu očišťuje srdce. Při zpovědi to bude už jen dovršení toho aktu. Člověk, který opravdu z lásky k Pánu Bohu lituje svých hříchů, už je mu odpuštěno. Jenom ve zpovědi to potřebuje potvrdit knězem. Takže, pokud vidíš, že tvoje srdce není čisté, pros: „Pane Bože, ať moje srdce je jak studánka, ze které budu chtít načerpat vodu života, ze které ostatní lidé kolem mě, moji rodiče, sourozenci, bližní budou moci čerpat radost, pokoj, trpělivost“. Pán Bůh s vámi počítá a pokud budete takto žít, budete se podobat Panně Marii. Tehdy budeme moci říci, že jsme opravdovými ctiteli Panny Marie. My nebudeme úplně čistí jako byla ona, ale alespoň se můžeme rozhodnout: „Pane Bože, já chci takto žít“. To vám přeji. Ať se to vám i mně daří. Ať naše srdce přetékají Boží přítomností. Amen