Kázal P. Ing. Radek Maláč, novokněz, kaplan v Luhačovicích

Drazí bratři a sestry, jak jsem se zmínil v úvodu, původně jsem byl ateistou. Kdyby mi někdo řekl, že jednou budu věřícím, asi bych se mu vysmál. Já a patřit do církve? Do té bandy darebáků co upalovala čarodějnice a vymyslela si Boha, aby nás mohla tahat za nos, v životě ne! Kdyby mi řekli, že budu knězem, tak je pošlu rovnou do blázince, protože to nemají v hlavě v pořádku. Jak vidíte, stalo se, protože Bůh mocně zapůsobil v mém životě a dal se mi poznat. Právě na přímluvu Panny Marie.

To, že jsem knězem, do značné míry souvisí s jednou zajímavou událostí, která se stala 14. srpna 1995. To datum nikdy nezapomenu. Byl to předvečer Slavnosti Nanebevzetí Panny Marie. Předcházelo tomu dosud nejtěžší období v mém životě, kdy jsem bolestně hledal, co Bůh s mým životem chce udělat, jaká je moje cesta. Byl jsem mu velmi nevděčný, vyčítal jsem mu spoustu věcí. A Bůh odpověděl. Na modlitbu, která jde ze srdce, Bůh odpoví. Já jsem jasně poznal, že jsem volán na pouť do Medžugorje. Řekl jsem, jsem student, mám málo peněz, tak Bože, když mi zařídíš slevu, tak pojedu. Slevu jsem dostal a tak jsem vyrazil. A toho 14. srpna se tam při večerní adoraci stala taková věc. Dodnes je pro mě nesmírnou posilou ve víře. Nevím, jak se to stalo, ale já jsem přestal vidět očima a začal jsem vidět srdcem a viděl jsem otevřené nebe, ze kterého proudily nesmírné proudy milostí na všechny, kdo byli přítomni na té adoraci. Všichni jsme byli nějakým tajemným způsobem spojeni s nebem a zároveň mezi sebou. Tento vjem byl doprovázen nepopsatelně a nepředstavitelně krásným a silným zakoušením Boží lásky. Srdce jako by se chtělo rozskočit, jako bych byl v oceánu lásky, přijetí, pokoje. Nesmírně šťastný pocit. Dodatečně jsem si vydedukoval, že asi jsem viděl Krista v eucharistii. Eucharistie je brána nebe, je to nebe na zemi, živý Bůh mezi námi. Když ten vjem odezněl, já nevím jestli trval setinu sekundy nebo deset sekund, to nevím, byl jsem jakoby mimo čas a prostor, znovu jsem se začal vracet do reality, upamatovávat se, kde to vlastně jsem. Ano, jsem asi pět metrů před Nejsvětější Svátostí, klečím v narvaném kostele, všichni zpíváme. Pane Bože, já ti děkuji za tento nesmírný dar a proudy slz se valily z mých očí. Pomalu snad i z uší. To byly gejzíry. Nemít dost kapesníků, nevím, nevím.

To jsem ještě netušil, že tento vjem se za nějakých pět nebo deset minut vrátí a to s tím rozdílem, že podruhé byl ještě několikanásobně silnější. A já jsem se ocitl před samotným Kristem. Znovu jsem ho viděl, nikoli očima, ale srdcem. Neptejte se mě, jak je to možné, já to nevím. Jestli bych se měl někdy pokusit Ježíše jedním jediným slovem vystihnout, což je velmi obtížné, ne-li dokonce nemožné, asi bych se pokusil zvolit slovo přítel. Pochopení plný přítel, který mě nikdy nic nebude vyčítat. Ví, proč jsem způsobil to zlo, ten hřích. Ví, protože zná veškeré těžkosti a bolesti, kterými jsem v životě procházel. Nikdy mi to nemá za zlé. Pochopitelně, že můj hřích nenávidí, protože já ničím sám sebe. Já zraňuji bližní, já zraňuji Boha, ničím planetu, ale mě jako člověka nikdy nepřestane milovat. Tuto lásku člověk nevypověditelně intenzivním způsobem zakoušel. Já jsem si zapsal do deníku: Jako bych umíral láskou, jestli se to tak dá říct. My si někdy říkáme, co vlastně budeme v tom nebi dělat? To se tam budeme pořád modlit? To bude nuda. Už jenom to, že člověk je s Bohem, ho naplňuje nepředstavitelně krásnou blažeností, radostí, pokojem, štěstím. To, co jsem zažíval nebyla nebeská radost, jenom její odlesk, přesto to bylo něco úžasného. První věc, kterou mi Ježíš řekl bylo: „Proč nemáš rád sám sebe“? Já jsem si z dětství odnesl poměrně silný komplex méněcennosti spočívající v tom, že člověk nepřijímá sebe samého takového, jaký je. Něco mu vadí. Může to být i víc věcí. Přijde mu, že druzí jsou na tom mnohem lépe a není šťastný, protože se necítí hoden lásky, necítí se milovaný. Ježíš říká: „Proč nemáš rád sám sebe takového, jaký jsi. Takového jsem tě chtěl. S tvou povahou, s tím jak vypadáš, s tvými vlastnostmi. Takového jsem tě stvořil. A právě takového tě miluji“. Ta Boží láska, to nebylo jenom sdělení informace: Bůh Tě miluje. To člověk celou bytostí zakoušel tuto lásku. A celé nitro jakoby se rozjásalo a křičelo: Ježíši, já okamžitě končím se školou. Byl jsem po čtvrťáku na vysoké. Končím se školou a chci žít jenom pro tebe. Odcházím do nějakého řádu. Ježíš se shovívavě usmál a povídá: „Výborně, tvé rozhodnutí přijímám, nejdřív dodělej školu“. A já jsem nechápal proč, chci žít pro tebe. Já vím že jsi. A on povídá: „Výborně, nejdřív dodělej školu“. Moudře věděl proč to říká. To rozhodnutí muselo ještě uzrát a do semináře jsem šel za nějakých šest roků. Nevím, jak je možné, že mi Ježíš ukázal svoji moc. Já jsem viděl Boží moc. Skutečně jsem viděl, že Bůh je všemocný. A že všechno má pevně ve svých rukou.

Když se nám kolikrát zdá, že se mu to vytrácí z podkontroly, všechno směřuje tak jak potřebuje. K tomu cíli, ke kterému on to vede, aby zachránil co nejvíce lidí. I když mi děláme všechno možné pro to, abychom mu to zkazili. Záchrana lidí, záchrana duší, to je největší starost a největší bolest našeho Otce. A k tomu nesmírně potřebuje naši pomoc. Naše modlitby, naše oběti. Taky jsem viděl, že Bůh je s námi každou vteřinu našeho života, že není jediný okamžik, kdyby nás opustil a právě ve chvílích, kdy se nám zdá, že je nám nejdál, když nám je nejhůř, v tu chvíli je nám nejblíž. Ke konci toho vjemu se objevila Panna Maria. Ježíše bych mohl popsat dvěma slovy. Za prvé lev z rodu Davidova, nesmírně mocný, ale přitom mírný a milující beránek Boží. Panna Maria naproti tomu byla spíše taková jemná, něžná, ženská, mateřská, ale přitom nesmírně mocná. Já jsem v tu chvíli pochopil, že jsem tento dar dostal na její přímluvu.Znovu opakuji, bylo to v předvečer Slavnosti Nanebevzetí Panny Marie. Oni říkají, že tam v Medžugorii zvlášť v předvečer velkých mariánských svátků dostávají lidé velké milosti. Já to můžu potvrdit. V mém životě bylo období, kdy jsem byl ateista, pak se mi Bůh dal poznat, já jsem v něho uvěřil a po 14. srpnu 1995 vím, že Bůh je. Já jsem ho viděl. Je to pochopitelně zjednodušené, něco pravdy na tom je. A mohu potvrdit, že nejdůležitější větou a pravdou v životě člověka je věta – Bůh je. Nic není důležitější. Bůh je láska. Mohu potvrdit, že tato doba je dobou nesmírných milostí. Záleží jen na nás, abychom se otevřeli Boží lásce, jeho moci, jeho síle, Duchu svatému. Abychom se nechali uzdravit. Tak, jak Bůh skrze tento zážitek uzdravil mé srdce. Já jsem si začal zdravým způsobem sám sebe vážit. Začal jsem se mít zdravým způsobem rád. Protože jsem věděl, že pro Boha jsem někdo nesmírně vzácný, nesmírně drahocenný. A to platí o každém z nás. Těžko si dokážeme Boží lásku představit. Kdyby to bylo nutné, znovu půjde na kříž za každého z nás. Když o tom občas vyprávím lidem, tak se zpětně dozvím, že hned jedou do Medžugorje a chtějí takový zážitek prožít, ale asi ho nedostanou. Já jsem ho dostal proto, že jsem nebyl nějak mimořádně dobrý, ale protože jsem na tom byl mimořádně blbě. V našem životě je důležité, abychom nějakým způsobem lásku Boží zakusili. To pak dodá víře zcela jinou šťávu. Důležitější je to, co říká Maria. A důležité je to, co nám připomněla ve Fatimě. Tam s bolestí říkala: „Velmi mnoho duší jde do pekla, protože není, kdo by se za ně modlil a přinášel oběti“. Bůh potřebuje naše modlitby. Bůh potřebuje naše oběti. Jak mi využíváme svůj čas? Bereme často do ruky růženec jak nás matka Boží vybízí? Ona říká: „Růženec je zvlášť silná zbraň proti zlu a nic nesjednotí rodinu tak jako modlitba růžence“. Poprosme teď, aby se Ježíš na přímluvu Panny Marie dotkl našich srdcí, aby nám dal zakusit svou lásku. Předložme mu svá zranění, své bolesti, to co nás trápí, naše hříchy, kterých se neumíme zbavit. Bůh je všemocný. On si se vším ví rady. Jenom mu to musíme dovolit a pochopit, že není nic lepšího v našem životě než vůle Boží. Když svůj život žiji podle jeho vůle, tehdy jsem nejšťastnější. Tehdy přinesu nejvíc dobra pro své blízké. Ježíši, prosíme tě v tuhle chvíli, dotkni se srdce každého z nás, dotkni se nás svým svatým Duchem. Vlej uzdravení, dej nám zakusit svou nesmírnou lásku, jak jsme pro tebe vzácní a drahocenní. Dotkni se nás, naplň nás, proměň nás. Amen