Kázal P. ThMgr. Janusz Lomzik, kanovník, farář v Laškově

Nějaký člověk se topí, unesly ho tak silné vlny, že veškerá snaha na záchranu se zdá být zbytečná. Ale jde kolem odvážný muž, vrhá se do vody a zachraňuje mu život. V jednom domě vypukl požár, plameny ho úplně pohltily, v prvním poschodí jsou malé děti. Zemřou? Soused vylézá po žebříku, s ohrožením života proniká skrz okno do pokoje, celý popálený zachraňuje obě děti a vrací je zoufalé matce.

                Bratři a sestry, takových případů k vyprávění by bylo mnoho, ale o to přece nejde. Jde o Marii. S ní je to stejné. Dělá všechno, aby nás zachránila. Potápíme se v moři vášně a ona spěchá nás zachránit. Ohrožují nás plameny pekla. Zlí duchové bdí, aby se zmocnili oběti a zahubili ji navěky. Ona nás bere za ruku a ukazuje nám cestu. Svatý Anzel řekl: „Kdybych už jednou nohou byl v pekle, Maria by se dostavila na můj první výkřik, aby mne odtamtud dostala.“

Před několika lety se vrátila k Bohu a ke své víře jedna velká pařížská umělkyně. A co více, po obrácení našla svou matku, která také čtyřicet let žila bez víry a nebyla spokojena, dokud se také ona neobrátila k Bohu. Své obrácení popisovala knězi. Toho především zajímala příčina toho obrácení. Čím si zasloužila takovou milost? Možná se denně modlila například Zdrávas Maria. Možná se někdo za ni v klášteře modlil. Možná nosila škapulíř nebo zázračný medailon. Na všechno odpovídala ne. Nakonec řekla: „V divadle je zvykem dávat hercům, kteří dobře hrají, květiny. Kolikrát jsem je obdržela a dávala jsem je služce s příkazem, aby je zanesla do kostela před oltář Matky Boží. To je všechno, co jsem během těch dlouhých let bez víry udělala.“ Kněz tehdy pochopil, že právě květiny obětované Panně Marii jí vysloužily milost obrácení. Za kytice květin, které dříve nebo později uvadnou, dostala nejhodnotnější dar. Ale kromě květin je potřeba dobrá vůle. Bůh touží po naší spáse. Maria nás chce přivést k Ježíši. Jde jen o to, abychom také my toužili po naší spáse. Ne, chtěl bych, ale chci. Jestliže se potápím v proudech vody a odmítám spasitelnou ruku Marie, nic mi nepomůže. Dokonce ani Bůh mne nespasí, jestliže po spáse netoužím celou mocí své duše. Jestliže Boží a církevní zákon přikazují uctívat neděle a svátky a já si z těch dní dělám legraci, jestliže zákon přikazuje mít v úctě Boha a jeho jméno a já to jméno špiním, rouhám se mu jako například v pohádce Anděl Páně, co může Maria? Jestliže zákon povzbuzuje k získávání ctností a já se válím v blátě nemravnosti, protože je to příjemné a  protože tak žijí ostatní lidé, co zde může Maria? Jistý spisovatel nám zanechal krásná slova: „Veškeré dobré věci, které se nám nedaří, nedaří se kvůli nedostatku dobré vůle. Vůle člověka může být jeho rájem, ale může se pro něj stát i peklem“.

Ještě jeden příklad. Jiří chodil do gymnázia a bydlel na internátě. Když se blížily prázdniny, kamarádi se ptali, kam pojede. „Ještě nevím, čekám na dopis.“ „Jaký dopis?“, ptali se dále. Se smutkem říká: „Od mámy nebo táty. Psal jsem oběma“. Kamarádi pochopili, že to je nějaká bolestná věc a proto se více neptali. Přišel dopis. Jiří ho otevřel a čte: „Milý Jiří, byl jsem uchvácen tvým dopisem a vidím, že jsi pořád dobrý žák. Proto jsem pomyslel na odměnu. Připojuji zde malý šek, abys mohl během prázdnin jít do cirkusu nebo do kina, ale se smutkem musím říci, že tě v nejbližší době nemůžu pozvat. Mám strach, aby tvá mladická nerozvážnost nezpůsobila nepříjemnosti mé ženě, jelikož se ještě neznáte. Tvoji návštěvu musíme odložit do té doby, než připravím mou ženu, aby tě pozvala na několik dní. Jistě mi rozumíš. Tvůj otec.“ Jiří měl v očích smutek a v srdci lítost k otci. Proč nechal odejít mámu, co ho přimělo k tomu, aby se rozvedl a žil s jinou ženou? Teď to byl samozřejmě jenom civilní slib bez Božího požehnání. Nechce mne na prázdniny. Samozřejmě. Na druhý den přišel druhý dopis od mámy. „Milovaný Jiří, tvůj dopis zranil mé srdce. Nemůžu splnit tvé přání, protože jsem příliš daleko, abys mohl přijet, jsem zde na svatební cestě, jistě chápeš, že po rozvodu jsem nemohla zůstat sama. Slibuji ti, že tě brzy seznámím s mým mužem. Zatím se měj dobře. Tvá milující máma.“ Na dopis tekly slzy. Právě kolem procházel ředitel. „Jiří, proč pláčeš? Co se stalo?“ Jiří mu podal mokrý dopis a později sáhnul do kapsy pro dopis od otce. „Prosím, přečtěte si také ten.“ Ředitel celý rozrušený objal chlapce a těšil ho jak mohl. Když odcházel do kanceláře, přemýšlel nad tím, co je to za ďábelský vynález. Rozvody. Ničí rodiny. Vytvářejí v každém roce milióny nešťastných dětí, které mají otce a matku a zároveň jsou sirotky.

Maria je nejlepší matka. Je všemohoucí, jestliže jde o přímluvu. Když přichází, přináší sebou také Ježíše, jeho Ducha, nesrovnatelnou důstojnost svého mateřství. Maria nám dává Ježíše. Proto je dobré být s ní všude. V kostele, doma, v zaměstnání, na poli, když cestujeme. Poznali jsme tragédii Jiřího. Kdyby v jeho rodném domě byla Maria jeho rodiči uctívána, kdyby měli alespoň kousek dobré vůle, nedokázali by si zničit manželství a neodvážili by se k uzavření dalšího manželství a k tolika lžím vůči vlastnímu synovi. S Marií nikdo nezahyne. Pobožnost k Marii je znamením a zárukou spásy. Ona pro nás udělá všechno, ale musíme mít pevnou víru a dobrou vůli. Žádné chtěl bych, ale chci. Silné a pevné chci. Slyšeli jsme, jak květiny obětované na oltář, dokázaly vysloužit ženě milost obrácení. My můžeme složit u nohou Marie jiný květ. Složme tam naši dobrou vůli. Ať jí Maria žehná, aby zůstala navždy dobrou.

Slavíme dnes třináctý den měsíce července. Děkujeme za to, co už je za námi a prosíme o to, co přijde. Je to krásné, že to můžeme udělat zde u jejích nohou. Je krásné, že to můžeme udělat v den, kdy vzpomínáme na zjevení Panny Marie ve Fatimě. Udělejme to upřímně. Nezapomínejme, že je naší matkou, která myslí především na naše věčné štěstí. Ve svých rukou nám ukazuje cestu k tomu štěstí – růženec.  Má ho ve svých rukou ne pro krásu, ale k modlitbě. Je někdy politování hodné, jak by někteří chtěli ozdobit růžencem ruce zemřelého, který ani nevěděl co to růženec je, protože se ho nikdy nemodlil. Snažme se o to, aby byl neoddělitelnou součástí našich rukou. Tehdy to bude skutečně v našich rukou nástroj spásy pro nás i pro naše blízké. Když budeme mít dobrou vůli, Maria nám vyprosí u Boha všechno, co je nám potřeba k opravdovému štěstí. Amen