Kázal P. ThMgr. Miroslav Sleldziński MIC, farář v Brumově

Dnešní výroční rozjímání začneme dvanáctým žalmem: „Pomoz Hospodine, zbožných ubývá, mezi lidmi se vytrácí věrnost. Klamou se navzájem falešnými slovy, hovoří úlisným rtem a dvojakým srdcem. Nechť Hospodin zničí každý úlisný ret, jazyk, který chlubivě mluví, ty, kteří říkají: „Naše síla je v jazyku, rty máme k vlastnímu prospěchu; kdo je náš Pán?“ „Pro útisk ubohých, sténání chudých, už povstanu - praví Hospodin - spásu dám tomu, kdo po ní touží.“ Hospodinovy výroky jsou upřímná slova, ryzí stříbro, zbavené hlíny, sedmkrát tříbené. Ty nás, Hospodine, ochráníš a zachováš navždy před tímto pokolením. Kolem se toulají bezbožníci, vyvyšují se nejhorší z lidí.“

Drazí, tento žalm ze Starého zákona je velice aktuální. „Pomoc, Hospodine, zbožných ubývá, mezi lidmi se vytrácí věrnost, kolem se toulají bezbožníci a vyvyšují se ti nejhorší z lidí“. Dnes slavíme devadesáté výročí prvního fatimského zjevení. Psaly o tom i světské noviny. Viděl jsem posměšný článek v Mladé frontě. O těchto věcech můžeme mluvit jedině v duchu víry a s velikou úctou a pokorou. Víme, že Panna Maria předala skrze fatimské děti Lucii, Hyacintu a Františka tři tajemství. Někteří se domnívají, že ta tajemství už patří k minulosti. Slyšel jsem, jak i někteří věřící říkali: No konečně i s tou Fatimou máme už pokoj, už to patří minulosti. I s Janem Pavlem II., už taky umřel a to co hlásal, kým byl a co reprezentoval, to už neplatí, teď už bude něco jiného. Kámen ze srdce nám spadl, teď už jsme se vysvobodili ze všeho. Neuvěřitelné, že to říkají s úsměvem a takovým klidem. A tak si raději zopakujme to třetí tajemství, které zapsala sestra Lucie. Třetí část tajemství zjeveného 13. července 1917 na Cova da Iria zní: „Píšu z poslušnosti vůči tobě, můj Bože, který mi to přikazuješ skrze nejdůstojnějšího pana Biskupa z Leirie a skrze tvou a mou nejdůstojnější matku. Po dvou částech, které jsem již vyložila, jsme uviděli po levici naší Paní trochu výše anděla s mečem v levé ruce. Jiskřil a šlehaly z něho plameny, které jako by měly zapálit svět. Avšak vyhasínaly, jakmile se dotkly záře, která vycházela z pravé ruky naší Paní směrem k němu. Anděl ukázal pravou rukou na zem a silným hlasem řekl: ´Pokání, pokání, pokání!´ V oslnivém světle, kterým je Bůh, jsme viděli podobně, jako když se lidé vidí v zrcadle, kolem procházejícího bíle oblečeného biskupa. Vytušili jsme, že je to svatý Otec. Další různí biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice vystupovali na strmou horu, na jejímž vrcholku byl velký kříž z hrubých kmenů jako korkového dubu s kůrou. Dříve než sem svatý Otec dospěl, procházel velkým polorozbořeným městem, rozechvělý, kolísavým krokem, zkroušený bolestí a trýzní se modlil za duše mrtvol, které na cestě potkával. Když došel na vrchol hory a padl na kolena u paty velkého kříže, byl zabit skupinou vojáků, kteří na něho vystřelili několik ran z pušek, několik šípů. Stejně tak zemřel jeden za druhým ostatní biskupové i kněží, řeholníci, řeholnice a různé světské osoby, muži i ženy různých tříd a postavení. Pod dvěma rameny kříže stáli dva andělé. Každý s křišťálovou nádobou v ruce. Zachycovali krev mučedníků a zalévali jí duše, které se přibližovali k Bohu“. To zapsala sestra Lucie 3. ledna 1944. Jak víme, 13. května 2000 svatý Otec Jan Pavel II. prohlásil fatimské děti Františka a Hyacintu za svaté. V ten den taky kardinál Sodano prohlásil, že v blízké době bude odhaleno třetí fatimské tajemství, což se stalo 26. června 2000. Možná někteří máte tu brožurku, která byla oficiálně vydána.

Ale tajemství, jak to s tajemstvími bývá, a biblické symbolické obrazy nejsou tak jasné, jak by se na první pohled zdálo. A proto i samotný kardinál Ratzinger, současný svatý Otec Benedikt XVI., který byl tehdy prefektem kongregace pro nauku víry, se pokusil o teologický výklad tohoto třetího fatimského tajemství. Tomuto výkladu dal nadpis Teologický komentář – pokus o výklad fatimského tajemství. My, lidé, můžeme snadno obraz, vizi, proroctví, nesprávně interpretovat, a proto byl kardinál Ratzinger velice opatrný a píše, že je to pouze „pokus“ o výklad fatimského tajemství. Držím v ruce oficiálně vydanou knihu: Panna Maria mluví ve Fatimě, kterou vydal fatimský apoštolát v České republice s předmluvou biskupa Dominika Duky. Jsou tam různé jiné pokusy nebo otázky, které v souvislosti s třetím fatimským tajemství vyvstávají. Mnozí lidé měli už po vyhlášení  fatimského tajemství mnoho otázek. Víme, že kardinál Sodano, který zveřejnil třetí fatimské tajemství, to interpretoval tak, že se jedná o atentát na Jana Pavla II. 13. května 1981, fatimský den. Při atentátu na svatopetrském náměstí v roce 1981 vystřelil na papeže jeden člověk, ale ve třetím tajemství stojí skupina vojáků. A po atentátu zůstal papež na živu a zde na vrcholu Kalvárské hory byl zabit, byl mrtvý. Vize z 13. července1917 líčí mučednictví papeže. Právě tak potom zemřeli biskupové, kněží, zasvěcené osoby a po nich různé světské osoby, muži i ženy různých tříd a postavení. V textu přece stojí po smrti papeže, proto není správné mít názor, že třetí tajemství bylo již naplněno a je pryč, proto už nás nic nezajímá. Mám taky v ruce jinou knihu, která vyšla v Itálii a je od velmi váženého novináře, který psal o mučednících katolické církve dvacátého století, o Medžugorii.

Drazí, my se můžeme taky pokoušet o různé dohady a myšlenky. Ale podívejme se možná na to, o co se s námi chce podělit kardinál Ratzinger, dnešní svatý Otec Benedikt XVI.. Říká mimo jiné toto: „Klíčovým výrazem v těchto fatimských zjeveních jsou výrazy zachránit duše.“ V tomto tajemství je jím trojí volání: pokání, pokání, pokání. Připomíná nám začátek evangelia: „Obraťte se a věřte evangeliu“. Chápat znamení času znamená chápat naléhavost pokání, obrácení, víry. To je správná odpověď na historickou chvíli, která je charakterizována velkými hrozbami zachycenými následujícími obrazy.

Podívejme se teď podrobněji na jednotlivé obrazy. Anděl s ohnivým mečem po levici Matky Boží připomíná analogické obrazy z apokalypsy. Ne po pravici, ale po levici. V Písmu svatém to má velký význam. Stejně tak je uspořádána politická scéna na světě. Pravice a levice. Do nebe při konci světa Pán povolá ty, které postaví po pravici, po levici to jsou ti, kteří jsou proti Bohu. Nemůžeme být po levici a zároveň být Božími. Anděl symbolizuje to, co je levé. Je třeba z toho vyvodit i důsledky. Co je levé, nebude nikdy pravé. Představuje hrozbu soudu, která doléhá na svět. Výhled, že by se svět mohl v moři plamenů proměnit v popel se dnes už nejeví jako čirá fantazie. Sám člověk připravil svými vynálezy ohnivý meč. Vidění pak ukazuje sílu, která se staví ničivé moci. Je to zář Matky Boží a v určitém smyslu z ní vycházející výzva k pokání, jak jsme slyšeli ve třetím tajemství. Ten ohnivý meč anděla, který stojí po levici, zastavila Panna Maria svojí pravicí, ne levicí. Tím je zdůrazněna důležitost svobody člověka. O budoucnosti není navždy rozhodnuto a obraz, který děti viděly, není film budoucnosti na němž by se nemohlo nic změnit. A proto kardinál Ratzinger říká, že třetí fatimské tajemství není nějaký fatalismus, že se všechno musí stát tak jak to viděly fatimské děti, ale je to velice reálná hrozba, skutečnost, která se může naplnit.

Všimněme si nyní jednotlivých obrazů, které následují v textu tajemství. Místo děje je popsáno třemi symboly. Strmá hora, velké polorozbořené město a konečně velký kříž z hrubých kmenů. Hora a město symbolizují místo lidských dějin. Dějiny jako namáhavý výstup vzhůru, dějiny jako místo lidské tvořivosti a lidského soužití, ale zároveň jako místo zkázy jíž člověk ničí dílo své vlastní práce. Cesta církve je popisována jako křížová cesta, jako putování údobím násilí, ničení a pronásledování. V tomto obraze lze objevit znázorněné dějiny celého století. V této souvislosti se zdá vhodné uvést větu sestry Lucie, kterou napsala v dopise svatému Otci 12. května 1982,  rok po atentátu na Jana Pavla II.. Třetí část tajemství se vztahuje na slova naší Paní: „Jestli se neobrátíte, Rusko rozšíří své bludy po světě a bude podněcovat války a pronásledování církve. Dobří lidé budou mučeni, svatý Otec bude muset hodně trpět, mnohé národy budou zničeny“. Malé děti ve fatimské vesnici na druhém konci Evropy ani nevěděly, že Rusko existuje. Jsou to tisíce kilometrů.  Právě v  roce 1917 začal velmi průbojný vzestup různých levicových liberálních ideologií. Materialismus, komunismus, fašismus. Všechno to jsou ideologie, které byly zaměřeny proti Bohu a proti lidem, kteří chtějí sloužit Bohu. Drazí, to co máme dnes, to jsou ideologická vnoučata těchto ideologií. Kdo by se domníval, že tyto ideologie upadly, je na velkém omylu. Můžeme dát jenom pár příkladů. Zase se odvolám na slova Jana Pavla II., který zasvětil svět Božímu milosrdenství. Můžeme říci, že zdůrazňování Božího milosrdenství, zdůrazňování modlitby k Božímu milosrdenství, to je jakoby doplňkem fatimského tajemství.  Když už nemáme sílu k obrácení, když už člověk nemá naději, že se může cokoliv v jeho životě změnit, tak svatý Otec Jan Pavel II. říká: „Volejme k milosrdnému Pánu. Ježíši, tobě důvěřuji“. 18. srpna 2002 Jan Pavel II. v Krakově při zasvěcení světa řekl: „Člověk nezřídka žije tak, jako by Bůh nebyl. Ba i často se staví na jeho místo. Opovážlivě si přivlastňuje právo stvořitele zasahovat do tajemství lidského života. Pokouší se rozhodovat o jeho vzniku, určovat jeho podobu skrze genetické manipulace a dokonce určovat hranici jeho smrti. Odmítajíc právo Boží a morální zásady otevřeně se vystupuje proti rodině“. To všechno, drazí, máme už dnes. Člověk zasahuje do tajemství Božích. Otevřeně vystupuje proti rodině. Katolické školy ve Velké Británii jsou ohroženy. Liberální média nám o tom nic neřeknou. Ve svobodě slova tak můžeme říkat co chceme a na druhé straně můžeme mlčet o čem chceme. Tak to musíme chápat. Katolické školy ve Velké Británii jsou ohroženy zákazem působení. Proč? Protože se tam prosazuje dobrá zvěst o manželství a rodině. A dnes to zákon zakazuje. Nesmí se vynášet rodina nad jakýkoliv jiný vztah. To je počátek toho o čem mluví třetí tajemství. Když jeden z protestantských kazatelů ve Švédsku v kostele na kázání řekl, že aktivní homosexualita je hřích a ti kteří to dělají, do Božího království nepůjdou, byl zatčen. Takových příkladů vám můžu říkat mnohem víc. Je jen otázkou času, kdy úplně legálně, se zákonem v ruce, nám budou zakazovat to nebo ono. Pod záminkou nerespektování různých odlišností. Pod záminkou nerespektování svobody druhých. Já se vám přiznám, když jsem četl to třetí fatimské tajemství a o té skupině vojáků, která zastřelila papeže, hned se mi vybavil obraz, že ten rozsudek smrti je jakoby vynesený v majestátu zákona. Je to jakoby zastřelili dezertéra. Nikdo se nediví, většina to schválila. Protestuje někdo proti tomu? Drazí, kde jsme my, věřící? Proč pořád sedíme potichu? Proč klopíme oči i uši? Když bezbožní lidé jsou stále víc a víc drzejší. Kde jsme? Na co čekáme? Vystupuje se otevřeně a drze proti rodině. Zanedlouho se budeme stydět, že náš tatínek a maminka se nerozvedli.

Dále svatý Otec pokračuje: „Mnohými způsoby se usiluje přehlušit Boží hlas v lidských srdcích a Boha samotného učinit velkým nepřítomným v kultuře a obecném povědomí národů. Tajemství nepravosti se vpisuje do skutečnosti světa, ve kterém žijeme“. Narážka na Boha v jakémkoli rozhovoru, prostě vyvolává rozpaky. Lidé neví jak se mají chovat. To je tak, jako byste mluvili o něčem hrozně strašném. „Prožívajíc tuto skutečnost, člověk má strach z budoucnosti, z prázdnoty, z utrpení ba z konečné destrukce. Dnes, když různé síly, které se často řídí falešnou ideologií svobody se snaží člověka obhospodařit pro sebe. A když vtíravá a křiklavá propaganda liberalismu, tzn. svobody bez pravdy a zodpovědnosti roste, pastýři církve nemohou nehlásat jedinou spolehlivou filozofii svobody, kterou je pravda Kristova kříže“. Tato propaganda už je v médiích, v televizi, ale i ve škole. Dnes mnohé pojmy, mnohá slova neznamenají to co znamenala před desíti, dvaceti lety. Říkáme jedno, myslíme jiné. A tak ten nátlak stále roste, stále se vyvíjí. Druhé čtení, které jsme dnes slyšeli, použil Jan Pavel II. právě 13. května 2000 během beatifikačního obřadu Hyacinty a Františka. Jan Pavel II. hovořil o slovech apokalypsy: „Ukázalo se jiné znamení na nebi, velký drak, který třetinu hvězd svým ocasem shodil na zemi“. Mnozí intepretátoři těch textů  říkají, že hvězdy jsou ti, kteří jsou nebo byli spravedliví. To jsou autority. Někteří otcové církve jasně říkají, že hvězdy  jsou kněží a zasvěcené osoby. Právě Jan Pavel II., protože to byl člověk hlubokých symbolů, při svatořečení Františka a Hyacinty použil tento text. Schválně jsem to použil i dnes. Třetinu hvězd, třetinu autorit, možná i kněží a možná i biskupů had svým ocasem shodil na zem. Kolik máme dnes takových „autorit“, které hodnotí věci jenom tak povrchně, pozemsky. To je ten boj o duši. Zachraňovat duše skrze pokání, skrze obrácení. Ten proces nikdy neskončí. Ten proces určitě neskončil koncem dvacátého století. Když lidské duše nebudou blízko Boha, když se budou potulovat, jak říká žalm 12., tak snadno padnou za oběť draku různého druhu, a proto je tak důležitá blízká spolupráce s Pánem, s Božím slovem. Je tak důležitá modlitba. Je tak důležité společenství věřících, církev. Je tak důležité čisté svědomí. Vidíme, není to nic nového, staré věci. My to víme, ale v novém duchu se k tomu pořád musíme vracet. K tomu nás vybízí Panna Maria, k tomu nás vybízí církev, o tom dnes mluví lidé na celém světě. Amen