P. Andrzej Bystrzycki

Drazí bratři a sestry,v sobotu jsme si připomněli svátek Panny Marie Lurdské. Je to den vyhlášený světovým dnem nemocných. Chceme si dnes o tomto svátku u nohou Panny Marie a Ježíše uvědomit, že Bůh stojí při nás i v takové situaci, která se nás viditelně a hmatatelně dotýká. Je to nemoc v jakékoli podobě. Fyzická, psychická nebo duševní. To skrze lidský hřích přišla na svět nemoc a smrt. Ráj byl pro člověka velikým darem a přínosem. Byla to plnost milosti, která spočívala v neomezené harmonii celého člověka a která zůstala zničena hříchem. Ale Bůh nás nenechal na pospas smrti. Slyšíme to od proroka Izaiáše v prvním čtení, kde Bůh říká: „Jako kojence ho ponesou na zádech a na klíně ho budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak i já vás potěším.“ Bůh nás chce těšit a posilovat, a to je to nejdůležitější, co nám může v nemoci dát. On nechce, aby se člověk uzavřel a propadl bezmocnosti, beznaději, zoufalství a hněvu. To se často stává. Sami to pozorujeme při nemoci našich blízkých nebo i na nás samotných, když se nás něco dotkne. Tehdy je důležité vnímat to, co nám Bůh chce předat skrze Pannu Marii. Jeho potěšení a posilnění. On chce skrze Marii člověka neustále posilovat.  Proto Panna Maria jako dobrá matka stojí při nás a volá a prosí, aby naše víra nezahynula a neoslábla. Od roku 1858 začínalo v Lurdech přibývat poutníků, kteří byli velice překvapeni silou modlitby tohoto místa. Zároveň byli překvapeni tím, jak Bůh odpovídal na tyto modlitby a kolik se tam děje zázraků uzdravení. Proč vlastně Bůh činí zázraky? Proto, aby o něm člověk přestal pochybovat. Aby v něj uvěřil a znova k němu upevnil svoji důvěru. Proto se Maria zjevuje, v Lurdech , ve Fatimě, v Lasalletě, aby lidem připomněla že Bůh je.

V roce 1960 se v Lurdech odehrál následující příběh. Přijela jedna matka s nemocným synem, kterému bylo teprve dvanáct let. Byl velmi vážně nemocný a umíral. Přijela i přesto, že manžel byl veliký komunista a nechtěl s tím souhlasit. Ale když viděl, že jeho syn po tom moc touží, tak souhlasil. Matka se na kolenou chodila modlit k zázračné jeskyni, ale žádný zázrak se nestal. Jednoho dne za ní přišla řeholní sestra, která k nim byla přidělena, aby o ně pečovala. Žena jí řekla, že by se měla možná vyzpovídat, že nebyla u zpovědi dvacet pět let a možná by to jejímu synovi pomohlo. Sestřička řekla, že tím nic nezkazí a určitě se to bude Bohu líbit. Žena přistoupila ke zpovědi, ale zdravotní stav syna se bohužel zhoršoval. Odjížděli  tedy z Lurd bez uzdravení. Za několik týdnů chlapec zemřel a sestřička, která se s nimi velmi přátelila a dozvěděla se o tom, přijela k nim domů, neboť chtěla ještě jednou toho kluka vidět, protože vynikal velikou zbožností a pokojem srdce. Ve své nemoci nikdy nenaříkal, nesténal a byl velice pokojný. Když přijížděla k tomu domu a uviděla jeho matku,  bála se, že si bude zoufat a vyčítat Bohu, proč nevyslyšel její modlitby. Ale přesvědčila se o opaku. Samozřejmě, že žena truchlila nad ztrátou svého syna, ale zároveň se sestřičce svěřila, že Panna Maria přece jen učinila zázrak. Sestřička se ptala co se stalo. A ona jí o tom začala vyprávět. Tu noc, kdy chlapec umíral a jeho otec to všechno viděl, řekl, aby mu našli kněze, u kterého se vyzpovídá, protože se chce ještě se svým synem setkat. Moji drazí, mi nikdy nevíme, co stojí za různými událostmi, které nás potkávají. Často to zdůrazňoval i Svatý Otec Jan Pavel II., když promlouval k nemocným. Jednou jim řekl: „To, jak vy prožíváte vaši nemoc, to jestli budete spojeni s Kristem, jestli zachováte pokoj srdce i důvěru, to může být příčinou uzdravení nemocných na duši kolem vás.“ Učme se dnes tady u nohou naší matky Marie svěřovat jí své potřeby, prosby, ale mít zároveň vždy ve svém srdci otevřené místo pro to, aby Bůh působil podle své vůle. Ať nečekáme jenom na zázrak uzdravení těla. Protože často zapomínáme na to, co říkal Kristus: „Nebojte se toho, který vám ničí tělo, ale bojte se toho, který vám vezme duši.“ Tady jde o zápas o duši. Proto stojí Maria pevně při nás a proto se sem tam dějí tyto zázraky. Proto, aby si člověk uvědomil, že Bůh stojí o jeho duši, že on opravdu je. A proto stojí za to bojovat o spásu své duše. Často při modlitbě předkládáme jen to fyzické uzdravení. Možná i tady kvůli tomu přicházíme. Nevadí prosit i na tento úmysl, ale neomezujme se jenom  na tohle.

 Jeden kluk, bylo mu dvacet let, měl rakovinu. Moc dlouho nebyl v kostele a nepřistupoval ke svátostem. Byl jenom pokřtěný. Přišel ke mně a řekl: „Otče, chci uvěřit.“ Zeptal jsem se ho, proč chce uvěřit. Proto, aby tě Bůh teď uzdravil? Musíš očistit svůj úmysl. Proč chceš otevřít své srdce, svoji duši Bohu? On se tehdy nad tím zamyslel. Jeho příprava na přijetí Boha do svého srdce trvala dost dlouho, ale bylo to něco úžasného. Tento mladý člověk vlastně hledal pomoc u Boha a hledal ji nejenom proto, aby ho uzdravil fyzicky, ale uvědomil si, kdo je to Bůh a když ho poznal, tak ho chtěl mít především ve svém srdci. Bůh ho pak vedl od toho okamžiku ještě tři roky. Odešel po svatém přijímání, zaopatřený, smířený s Bohem i se svými blízkými.

Moji drazí, Panna Maria stojí před námi a chce nám vyprošovat milost zdraví duše i těla. Pamatujme si, že na prvním místě je zdraví duše a až na druhém uzdravení těla. Jednou se ptali svatého Otce Pia, jak se může Panna Maria přimlouvat za lidi, jak to člověk může pochopit a jaké má místo u Krista. On jim na to vtipně odpověděl: „Představte si, že jednou se v nebi Ježíš obrátil na svatého Petra a řekl: ´Petře, vidím tady tolik divných obličejů. Oni tady nebyli, to jsou nějací jiní lidé. Kdo je sem pustil?´ Petr řekl: ´Já nevím.´ ´Ale ty jsi tady klíčník. Ty máš hlídat bránu. Dávej si pozor.´ Petr všechno zpřísnil, začal hlídat a za několik dní Ježíš zase říká: ´Petře, já vidím další cizí lidi, kteří tady nemají být.´ Petr řekl: ´Pane, nechtěl jsem ti to říct. To tvoje matka.´ Ježíš pokýval hlavou a řekl: ´Tak ji nech na pokoji. Dělej, že to nevidíš.´“ Takto se za nás přimlouvá naše matka Panna Maria. Proto se k ní vždy můžeme s důvěrou utíkat v našich modlitbách. Tak jako ti, kteří prosili na svatbě v Káně Galilejské za to, aby jim Ježíš pomohl. Maria nás vyslyší. Chtějme dnes při této mši svaté svěřit sebe, ale i všechny ty, o kterých víme, že potřebují zdraví duše nebo těla. S důvěrou se dívejme na oltář, kde Kristus klade svůj život pro spásu každého z nás. Činí to vlastně za doprovodu Panny Marie. Ona je při svém Synu tak, jako byla na Kalvárii. Ona to prožívá s ním. Ale není jenom soustředěna na svého Syna, ona se v té chvíli soustřeďuje na každého z nás a na všechny, které jí předkládáme. Proto tak čiňme v našich srdcích a prosme skrze její silnou přímluvu: „Matko naše, uzdravení nemocných, oroduj za nás.“ Amen