Kázal P. Richard Wojciechowski MIC, farář v Nedašově

Drazí bratři a sestry, milé děti,

toto evangelium jsme slyšeli, pokud jsme byli v kostele, o slavnosti Panny Marie počaté bez poskvrny dědičného hříchu a uslyšíme ho i příští týden ve středu. Toto evangelium o zvěstování jsem si vybral schválně. „Anděl Páně zvěstoval Panně Marii a ona počala z Ducha svatého.“ Tuto scénu zvěstování si uvědomujeme každý den v krásné modlitbě, kterou se modlíme ráno, v poledne a večer za doprovodu zvonů. Připomíná nám vykoupení v Ježíši Kristu, který se zrodil z Marie Panny a hlas zvonů, pokud jej slyšíme, nám lidem uprostřed každodenního shonu připomíná zdroj, z něhož je třeba čerpat život.

Zastavme se při této modlitbě, při scéně zvěstování. Co nám říká? Co my vyjadřujeme skrze slova: „Anděl Páně zvěstoval Panně Marii a ona počala z Ducha svatého.“ Zde se klade důraz na Boží jednání. Bůh působí v Marii a chce působit i v nás. Prostřednictvím svého anděla nám denně přináší poselství. Andělem může být člověk, který na něco poukáže, něco nového nám otevře. Andělem může být okamžik, kdy nám něco dojde a může to být třeba slovo Písma svatého, které se nás dotkne. Andělem může být vnuknutí Ducha svatého, cokoliv dobrého, co nás osloví a dotkne se našeho srdce.

Maria počala z Ducha svatého. U ní to neskončilo nějakým povrchním vyslechnutím. Duch svatý ji zastínil, sklonil se k ní a do ní, otěhotněla jím. Maria řekla: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova“. Tady jde o naši odpověď na Boží vůli. Ráno, v poledne a večer vyslovujeme Mariina slova, abychom tak vyjádřili souhlas s tím, co nám Bůh připravil pro celý den nebo co nám připravil už dřív. A to je naše ano, ano k životu a smíření se s tím, co den přináší, co prožíváme.

V opakování Mariiných slov se mění i náš přístup k tomu, co jsme dnes prožili. Říkáme k tomu ano, i když to někdy nechápeme. Dovolujeme Boží vůli jednat na nás a ve svém „fiat“ k ní zakoušíme vnitřní pokoj a souhlas se životem. Tak se z modlitby Anděl Páně stává každodenní zácvik víry. V částech dne se tak spojuje naše víra s konkrétními životními událostmi.

„A slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“. Připomínáme si v těchto slovech ústřední zázrak naší spásy. Bůh se stal člověkem. Už není vzdálený, nyní přebývá mezi námi. Ráno dodává toto slovo mému dni jiný rozměr. Nebude to bezbožný den. Dnes Bůh zůstane se mnou. Je se mnou hned od rána. Přebývá mezi námi. Tak mohu do tohoto dne směle vykročit. V poledne, když už se toho mnoho odehrálo a možná se také něco nepovedlo, když jsem uprostřed práce, která mě pohlcuje, mně toto slovo říká: je tady s námi, ve shonu a zmatku přebývá Bůh, je se mnou. A večer mě totéž slovo zve, abych zanechal rušný den za sebou a zaměřil se na tajemství spásy, tajemství Boha, který se stal člověkem. Odtud se můj život uzdravuje. V důvěře se odevzdávám Boží moci, vždyť Bůh přebývá mezi námi. Po denní námaze si mohu odpočinout, zabydlet se u sebe doma, protože s námi přebývá samo tajemství, Bůh. A proto drazí bratři a sestry, rozjímejme v této modlitbě o naší spáse v Ježíši Kristu, který se zrodil z Marie Panny. Toto tajemství budeme za malou chvíli oslavovat o vánocích. Modleme se tuto modlitbu ráno, v poledne i večer s vědomím přítomnosti Boha. On přebývá mezi námi, přebývá se mnou. Amen