P. Ján Krajčík

Drazí bratři kněží, bratři a sestry,

setkali jsme se dnes, abychom společně pozdravili naši nebeskou Matku Pannu Marii a spolu s ní udělali další kroky směrem k Ježíši Kristu, jejímu Synu, našemu Pánu a bratru. Přišli jsme Marii pozdravit na začátku postního období. Spolu s ní můžeme prožívat Ježíšovo utrpení a učit se od ní, co to znamená prožívat postní období, které nám církev dává k přípravě na slavení veliké noci a Ježíšova zmrtvýchvstání. Maria doprovází Ježíše při křížové cestě. Její přítomnost dodává Ježíši sílu pokračovat po cestě utrpení, jenž byla ze strany Boha zároveň cestou nesmírné lásky vůči člověku. My se snažíme prožívat půst právě ve vděčnosti a jako přípravu na slavení veliké noci. Mnozí si dávají různá předsevzetí. Snaží se dělat různé sebezápory, kterými chtějí bojovat se svými slabostmi a chybami. Například si dají předsevzetí, že v období půstu nebudou pít alkohol, jiní, že nebudou kouřit a někteří, že v čase čtyřicetidenního půstu nebudou používat vulgární slova.  Je to boj se svými slabostmi. A určitě i to patří k prožívání půstu, vždyť nám to církev doporučuje. Ale Maria nás učí, že můžeme dělat o mnoho víc.

Církev nám doporučuje slovy současného papeže Benedikta XVI., abychom se snažili dívat na toto postní období z té pozitivní strany. Ve svém poselství na postní období nás Svatý otec vyzývá, aby byl půst pro každého z nás pozváním k růstu v lásce k Bohu a vděčnosti za všechny dary a dobrodiní, které jsme od něho dostali a které kvůli těm svým slabostem a nedostatkům někdy ztrácíme. To, jak nejlépe prožívat toto období a jak následovat Pannu Marii, nám Svatý otec sděluje ve své encyklice, která se jmenuje: Bůh je láska. Když jsme přicházeli před oltář a klaněli jsme se eucharistickému Ježíši, všiml jsem si nad ním nadpisu Bůh je. Jsou to první dvě slova názvu encykliky Benedikta XVI. Tyto první dvě slova jsou velmi symbolické a důležité pravdy. Kdybychom totiž nepřijali to, že Bůh je, že skutečně existuje, tak bychom nedokázali přijmout ani to, co vyjadřuje celý název této encykliky, že Bůh je láska. Nemůžeme přece přijmout lásku od někoho, v jehož existenci nevěříme. My ale věříme a toužíme po jeho lásce a milosti. Bůh je láska. To nejsou jenom nějaká slova. Svatý otec nám vysvětluje, že je to realita, kterou bychom měli pociťovat a prožívat každý den. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. Učíme se, že naše podobnost s Bohem spočívá v tom, že máme rozum a svobodnou vůli. Bůh stvořil každého z nás z lásky a pro lásku. Náš rozum a svobodná vůle jsou prostředky, které nám dávají možnost poznat jak nás Bůh miluje. To můžeme poznávat každý den. Už když se ráno probudíme, tak si můžeme uvědomit Boží lásku v daru života, který dostáváme v ten den. Svobodná vůle nám pomáhá, abychom tuto lásku, kterou dostáváme, předávali dále. Abychom ji nejprve sami přijali a potom ji zprostředkovali lidem, se kterými žijeme, kteří jsou v našem okolí, se kterými se potkáváme každý den.

Bůh je láska. Tomu nás učí v tomto postním období i Maria. Učí nás, jak můžeme odpovídat na Boží lásku. Můžeme spolu s ní doprovázet jejího Syna Ježíše Krista na křížové cestě. I my můžeme svoji láskou plnit toto období půstu, můžeme ji předávat dál. A možná zjistíme, že prožívat lásku a být jejími zprostředkovateli je někdy o mnoho těžší než sebe zápor v alkoholu, nebo kouření. Člověka, který je nám příjemný nebo nás má rád, dokážeme milovat a udělat pro něho cokoli. Dokonce dokážeme pro něho přinést i velkou oběť. Ale jak těžké je milovat někoho, kdo se vymyká naší představě. Jak těžké je manželům přijat svého partnera, když je nervózní, když odpovídá podrážděně, když není ochotný pomoct při běžných domácích pracích nebo když není ochotný komunikovat, a to možná jenom proto, že je unavený nebo nemocný. Jak těžké je pro rodiče milovat své dítě, které v čase dospívání není ochotné je poslouchat, není ochotné přijmout jejich rady nebo povzbuzení. Jak těžké je milovat své staré rodiče, kteří místo spolupráce při jejich opatrování vám utíkají z domu nebo vám všechno kritizují. Jsou nespokojení s tím, jak se o ně staráte. Jak těžké je opravdu milovat svého učitele nebo vedoucího v zaměstnání nebo naopak svého podřízeného, který je tvrdohlavý a dělá všechno naopak. A takto bychom, bratři a sestry, mohli procházet různé oblasti svého života a zjistili bychom, že opravdu milovat je spojené s velkou námahou a častokrát i s velkým sebezáporem. Ježíš dává za příklad svoji Matku. Ona se nedala přemoci nepříjemnostmi, nýbrž dokázala vytrvat na cestě utrpení a dokázala ji proměnit na cestu lásky spolu s Ježíšem. Nést kříž svého života v jakékoli podobě  zve Ježíš každého z nás. I v podobě zprostředkování lásky. Když svůj kříž spojíme s Ježíšovým, stane se naše cesta životního utrpení cestou lásky. K tomu nás ve své encyklice povzbuzuje i papež Benedikt XVI. Zdůrazňuje nám, jak velký význam v životě křesťana má právě to, že dokážeme vnímat a přijímat Boží lásku a máme touhu tuto lásku předávat dál.

Za malou chvíli přijde mezi nás Ježíš Kristus. Nejen proto, aby zpřítomnil svoji kalvarskou oběť, ale právě proto, aby nás naplnil svojí láskou, až ho přijmeme do svých srdcí. Chce  nám dát sílu, abychom tu jeho lásku dokázali rozdávat dál. Abychom se spolu s ním stali šiřiteli jeho lásky a spolu s ním dokázali měnit nejen svoji cestu života, ale i svých blízkých, z cesty utrpení na cestu lásky. Amen