P. Karol Matlok MIC

Drazí bratři a sestry,

 na začátku této promluvy bych chtěl říct, jak je cítit, že Duch Boží je uprostřed nás. Hezky zpíváte a zpíváte nahlas. Jaká je to síla a moc. Pán Ježíš říká, že kde jsou dva nebo tři a modlí se v jeho jménu o cokoli, budou vyslyšeni. A nás je tu dnes tolik. Zpíváme a chválíme Pána Boha. Přicházíme také proto, že máme velikou úctu k Panně Marii. Chceme se na ni dívat a především se chceme od ní učit jak žít náš každodenní život. Když se setkávám s lidmi, často se mě ptají, jak se mají nejlépe modlit. Mnoho lidí říká, že když se modlí, jsou roztržití a nevědí jak se správně modlit. To jsou otázky, které má ve svém srdci každý z nás. Dnes bych vám chtěl nabídnout modlitbu, kterou velmi dobře znáte. Možná se ji modlíte každý den. Je to modlitba Anděl Páně. Ale chtěl bych, abychom se podívali na tuto modlitbu nějak jinak. Ať jsou naše srdce a uši otevřené. Vím, že je pozdě a že možná ještě někdo neobědval a nemá sílu, ale pokud můžeme, poslouchejme. Modlící se církev nám dává ze své bohaté zkušenosti jednoduchou, ale přitom účinnou pomoc k tomu, abychom se dostali do Boží přítomnosti. Trojí zvonění, to znamená klekání ráno, v poledne a večer, nás má vést ke vzpomínce na tajemství Božího zrození v člověku. Tím, že modlitbou vzpomínáme na Boží vtělení, ocitáme se, jak říkají i církevní otcové, ve víru zbožštění. Ve skutečnosti je Anděl Páně krátká formulace naší víry. Měla by se stát impulsem k modlitbě třikrát denně. Když začneme Anděl Páně, říkáme: „Anděl Páně zvěstoval Panně Marii“. Bratři a sestry, všichni jsme takto voláni andělem Páně, abychom v sobě přijali Krista, a to nejen ku prospěchu svému, ale ku prospěchu celého světa. Bůh je s Pannou Marií ve světě živější než bez ní. Proč tomu tak je, to záleží jedině na vůli Boží. On to tak chtěl. Bůh může ve světě až do jeho konce pro spásu lidstva udělat víc s námi než bez nás. On to tak chtěl. Bratři a sestry, všichni jsme pozváni jako Panna Maria, abychom v sobě přijali Pána, a to pro celý svět. Kristus je s Marií. On je s námi, to znamená s církví, ve světě živější než bez církve. Vůbec nejsme schopni dostatečně ocenit velikost našeho křesťanského povolání. Jestliže se zdráháme a necháme anděla Páně s jeho poselstvím jen tak přejít kolem nás, pak mnozí lidé ztratí šanci potkat ve svém životě Krista, neboť mnozí jej mohou poznat jenom, když ho přijmeme. Jen naše tvář, naše slovo, naše srdce, naše ruka budou moci tomu nebo onomu člověku zviditelnit slávu Boží. Bůh své poselství vydává na milost nebo nemilost člověku, vydává je v důvěře v člověka. Tak tomu bylo včera, je tomu tak i dnes a i zítra to bude stejné. Nazývat Pannu Marii matkou, znamená být srozuměn s tím, že všechno, co o ní bylo řečeno, může být skutečností v našem životě. Jaké šance a jaké možnosti se tím otevírají našemu bytí, jehož zdánlivou malost a tělesnost tak často pociťujeme. Když pak pokračujeme v modlitbě, říkáme: „Ona počala z Ducha svatého“. Bratři a sestry, máme jedinou možnost přijmout smysl poslání svého života od Ducha svatého nebo od ducha zlého. Když říkáme tato slova, stojíme před buď a nebo. Zde neexistuje žádný neutrální prostor. Kdo přijímá smysl a úkol svého života od Ducha svatého, ten bude veden tím, čím ho Pán chce pověřit. „To čiňte na mou památku.“ Vše, co Pán do nás při křtu svatém, při biřmování, přijímání, zpovědi, v pomazání nemocných, ve svátosti manželství nebo kněžství investoval, je k tomu, aby bylo dál předáno. Když Duch svatý zastínil Pannu Marii, otevřela dveře a vydala se na cestu přes hory ke své příbuzné Alžbětě. Každý duchovní člověk se dá poznat podle toho, že se zastává druhých a že je zde pro druhé. Když dál pokračujeme v modlitbě, slyšíme: „Hle, jsem služebnice Páně“. Bratři a sestry, v těchto slovech je vyjádřena Mariina osobní připravenost, která ji činí služebnicí všech Božích plánů. Když se modlíme nebo se účastníme bohoslužeb, když čteme Písmo svaté nebo zpíváme ze svého kancionálu, stojí před námi Bůh a lidově řečeno umíněně sní jen jeden sen - zda se mi tentokrát podaří pohnout člověkem k tomu, aby vyčistil střed svého srdce a abych se tak dostal z jeho periferie k němu doprostřed. Tento mistrovský kousek se Bohu podařilo učinit právě u Panny Marie. Stal se středem celého jejího bytí. Na počátku vykoupení Maria řekla: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane to, co jsi řekl.“ Na konci vykupitelské cesty, když na hoře Golgotě nastala tma, musela Maria znovu nastoupit. Tentokrát jí bylo zabráněno říci: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova“. Musela ukázat na kříž svého Pána a musela říci: „Otče, to už není mé dítě, to je tvůj Syn. Jemu ať se stane ne co já chci, to bych ho sňala z kříže, ale co ty chceš.“ Tím se stává Maria bolestnou matkou, současně však i matkou radostnou. Zde darovala vše. Tím se bolestná Panna Maria stává nejblahoslavenější matkou. Pomalu se blížíme ke konci této modlitby. „A slovo se stalo tělem.“ Bratři a sestry, kdykoliv se chceme věrně  podobat Marii, vyslovíme ve svém životě ono prapůvodní ano, stává se to slovo tělem. Nežiji již já, ale žije ve mně Kristus. Jako tenkrát v Nazaretském domě. Bůh se nestal člověkem jenom jednou. Stal se jím jenom proto, aby se jím mohl stávat stále znovu a znovu. Co ještě zbývá doplnit na Kristově utrpení a nejenom na jeho utrpení, ale i na jeho soucítění, na jeho vlídnosti a lásce, to smíme ve svém životě doplnit my. A to tak, že mu darujeme svůj život jako nutné doplnění. Tak může Pán v našem životě žít dál svůj lidský život, protože on vyhledával lidi, protože je vroucně milovat a těžce za ně trpěl. Každý lidský jednotlivec je pro Krista další možností zjevit se, jako to učinil v životě Mariině. Tuto modlitbu bych vám chtěl nabídnout. Je to velmi jednoduchá modlitba, ale jak jsem říkal na začátku, umožňuje nám stanout před Pánem Bohem alespoň třikrát za den. Ráno, v poledne a večer. Velmi jednoduchá, ale tak hluboká modlitba. Ještě krátce zopakuji ty nejdůležitější věty. „Anděl Páně zvěstoval Panně Marii.“ V těchto slovech se Pán Bůh ptá každého z nás: Kde jsi? Skrze tebe se chci setkávat s jinými lidmi. „Ona počala z Ducha svatého.“ Můžeme se zeptat za kým jdeme, koho posloucháme. Zde stojíme před buď a nebo. Poslouchám buď svatého Ducha nebo ducha zlého. Není jiná cesta. „Hle, jsem služebnice Páně.“ Pán Bůh se ptá: Jsem na prvním místě ve tvém životě? Bůh byl na prvním místě v životě Panny Marie. „A slovo se stalo tělem.“ Pán Bůh říká každému z nás tato slova: Nejsi sám. Jsem s tebou, jen řekni tak jako Panna Maria: Ano, chci abys byl Emanuelem v mém životě. Přicházím, abych ti pomohl. 

Amen.