P. Ján Krajčík

Bratři a sestry, jsem rád, že mohu být opět mezi vámi. Když jsem se na začátku mše svaté podíval do kostela a uviděl jsem už některé známé tváře, tak mě to potěšilo.

 Jsou to jenom dva dny, kdy jsme liturgicky ukončili vánoční období, ve kterém jsme si i s příchodem nového roku navzájem přáli Boží požehnání. A kromě toho jsme si se svými blízkými přáli i pokoj, zdraví, radost a štěstí. Nejvíc jsme si, doufám, přáli pokoj. Ten má v této době mnoho podob a stále cítíme, že nám chybí. Častokrát hledáme příčinu, kde se ztratil. Vy, kteří jste starší, určitě jste vzpomínali na to, jak jste prožívali vánoce dříve. Nebylo to, co je dnes, byla větší bída a přece byl pokoj. Kde tedy je, když dnes máme všechno, co potřebujeme, jen ne pokoj? Určitě jsme už našli i příčinu. Našli jsme viníky, ty, kteří nám pokoj když ne berou, tak alespoň ruší. Mohli jsme slyšet názory mnoha lidí, že ztrátou pokoje jsou na vině teroristé, kterých je ve světě mnoho a kvůli kterým lidé na mnohých místech světa nemohou pokojně spát a žít. Také jsme mohli slyšet, že příčinou ztráty pokoje jsou ekonomové, kteří vedou zákony tak, že se normálně žít nedá. Dále jsme mohli slyšet, že jsou na vině nezodpovědní politikové. A možná příčinou nepokoje může být i náš soused, který stále něco vymýšlí, aby nám znepříjemnil život. To jsou mnohé příčiny ztráty pokoje. Některé jsou pravdivé, ale některé ne. I když jsme našli příčinu, proč se ztrácí pokoj a i viníky, přesto se k nám pokoj nevrací. Co tedy dělat pro to, abychom skutečně našli pokoj, který nám nabízí Bůh a který jsme si v čase vánočních svátků z upřímného srdce přáli?

Dnes se díváme na Pannu Marii. Měli jsme možnost ji vnímat v čase vánočního období. Mohli jsme ji vidět, jak unavená přichází do Betléma, kde nenachází místo mezi lidmi a končí ve chlévě, aby tam přivedla na svět Božího Syna. Viděli jsme ji, jak musí utíkat před krutým Herodesem. Pozorovali jsme ji, jak chrání Ježíše každý den jeho života. Na nový rok jsme ji oslavovali jako Boží Matku. Je to dost pohledů na Marii v uplynulých dnech a dnes máme opět příležitost na ni pohlédnout. Vidíme, že ani v jedné z těchto situací neztratila pokoj. Neslyšíme ji, že by reptala na výmysly císaře Augusta. Neslyšíme ji naříkat na obyvatele Betléma, kteří ji nechtěli přijmout do domu. Neslyšíme ji nadávat na Herodese, ani na nikoho jiného. Maria si zachovala pokoj, protože spolupracovala s Bohem. Byla naplněna Božím duchem a milostí.

Někdo by mohl říct: I já se snažím spolupracovat s Bohem, snažím se plnit jeho vůli. Ale bylo by dobré, bratři a setry, zastavit se a lépe nahlédnout do svého nitra a porovnat se s Marií. Opravdu prožívám plnění Boží vůle tak jako Maria? Pokusme se podívat na sebe. Například: proč jdu v neděli do kostela? Jestli jdu proto, abych splnil tento příkaz, abych se nedopustil hříchu, něco to znamená, ale není to podobné duchu Panny Marie. Ona nešla do Božího chrámu proto, aby neporušila příkaz nebo aby ho zachovala, ale proto, aby se tam mohla setkat s Bohem  a rozmlouvat s ním.

Také se pokusme zamyslet nad tím, proč nenadávám na druhé lidi. Jestli nenadávám proto, abych nezhřešil a nemusel jít ke svátosti smíření, tak moje jednání není podobné duchu Panny Marie. Ona v těch jednotlivých situacích svého života nenadávala proto, aby si zachovala milost a neměla hřích, ale proto, že to dokázala odevzdat Bohu jako svoji oběť. Dokázala z upřímného srdce odpustit.

Kdybychom takto uvažovali nad jednotlivými úseky našeho života, proč zachováváme jednotlivá Boží přikázání, možná bychom došli k závěru, že se to od nás žádá nebo proto, abychom neměli hřích. Jenomže takový postoj v nás velmi nabourává největší dar, který Bůh dal každému z nás. Tím darem je svoboda Božího dítěte. Vidíme, jak někteří lidé svobodu zneužívají a ve jménu svobody mnohdy konají zlo. Ale svoboda, jestliže je spojená se zodpovědností, nám vždy pomůže zachovat ducha Božích dětí. Jestliže svobodu zodpovědně žiji, tak se to musí nutně projevit v mém zachovávání jednotlivých Božích přikázání. Nedělám to proto, že to musím nebo nesmím, ale proto, abych tímto způsobem projevil svoji lásku k Bohu. Taková svoboda mi pomůže, abych byl otevřený pro konání dobra. Dobro nekonám proto, že si to někdo zaslouží nebo abych čekal něco nazpět, ale miluji bližního proto, že je hodný mé lásky, i když si ji třeba nezaslouží. Možná se moje láska vůči bližnímu, jestli je to manžel, manželka nebo děti, projeví tím, že ho upozorním nebo povzbudím. Tehdy dokáži, že jsem svobodným Božím dítětem, které bere svůj život zodpovědně a dokazuje svoji lásku k Bohu. Zřeknu se toho, co není dobré. Tomuto nás učí Maria.

 Když jí archanděl Gabriel zvěstoval, že se stane Boží matkou, neřekl jí, aby šla pomoci těhotné Alžbětě. On dal Alžbětu jako příklad, že u Boha je možné všechno. Maria se k tomu dovtípila sama a hned se vydala na cestu. Ani v Káni Galilejské za ní nepřišli svatebčané, že nemají víno, aby něco řekla Ježíšovi. Ona sama si toho všimla a prosí Ježíše o pomoc. A takto bychom mohli přehodnocovat a přemýšlet nad událostmi, které jsme prožívali v době vánoční. Uvažujme v následujících dnech, zda-li žijeme jako svobodné Boží děti zodpovědně, z lásky a vděčnosti vůči Bohu, vůči sobě i svým bližním. Když budeme usilovat o to žít jako Boží děti, tehdy budeme prožívat opravdový pokoj, který nám nedokáže vzít ani terorismus, ani těžká ekonomická situace, ani nezodpovědní politici nebo jiní lidé. Tehdy budeme mít ducha Panny Marie a dokážeme ho rozdávat kolem sebe. Drazí bratři a sestry, takový pokoj vám všem na začátku tohoto kalendářního roku ze srdce přeji a při této mši svaté budu prosit za všechny, kteří jste tady i vaše blízké, abyste se otevřeli Bohu právě pro naplnění takovýmto pokojem. Amen.