P. Miroslav Sleldzinkski MIC

Drazí  bratři a sestry, 

  můžeme říci, že dnes máme zase svátek těch našich fatimských setkání, poněvadž právě 13. května je mariánský - fatimský den. Bylo by dobře, kdyby k nám mohla promluvit sama Panna Maria. Dejme jí tu možnost. Vždy mluví o svém Synu Ježíši, o obrácení, o lásce a radosti. Použili jsme čtení z liturgie dnešního dne. Myslím, že tato slova se hodí k dnešnímu svátku. Zvláště Ježíšova slova z evangelia: „Zůstaňte v mé lásce“. Když jsem uvažoval nad tím, co bychom si dnes mohli říci, tak se v mém srdci ozvala touha vrátit se ke Svatému Otci. Myslím, že bez nadsázky mohu říct, že je pro náš svět jakýmsi hlasem z nebe. Papežem, který je úzce spjat s tajemstvím Fatimy. Velký dojem na mě udělala jeho promluva, kterou přednesl přesně v den dvacátého pátého výročí svého zvolení. Bylo to 16. října 2003 v Římě. Měl jsem příležitost sledovat to v televizi. Svatý Otec děkoval Bohu za čas své služby pro církev v mariánském duchu. Bylo vidět, že tento projev hluboce zapůsobil na všechny lidi, kteří jej poslouchali. Svatý Otec se do tohoto vyznání angažoval celým srdcem. Hned jsem zatoužil tato slova získat, abych se k tomu mohl vrátit. Byla to jednoduchá slova, nic zvláštního. Problém byl v tom, že jsem to nikde nemohl najít v českém překladu a právě dnes, když jsem se připravoval ke kázání, dostal jsem jistou obálku, ve které tento český překlad byl. Toto vyznání Svatý Otec začíná slovy z dnešního evangelia a to bylo pro mne další přesvědčení, že by bylo dobré si právě dnes toto vyznání poslechnout. Svatý Otec začíná slovy: „Svěřte se jeho lásce“. K tomu nás dnes vybízí i Ježíš: „Zůstaňte v mé lásce“. Ani nás tak neprosí o to, abychom jej milovali, poslouchali ho a něco pro něj dělali, ale „zůstaňte v mé lásce, nechte se naplnit mou láskou“. Když člověk slyší slovo Bůh, většinou má představu, že musí něco dělat, že Bůh znamená povinnost, omezení nebo nějaké břemeno. Odkud se to bere, kdo nám takové představy vnucuje? Bůh, to je ponořit se do jeho lásky. „Zůstaňte v mé lásce, nechte se proniknout mou láskou.“ A potom ta přikázání, o kterých mluví Ježíš, to bude už úplně něco jiného. Budete i své povolání vnímat jako službu lásky. Nebudete to vnímat jako zákazy, ale jako zákon života svobody.

Svatý Otec dále pokračuje slovy: „O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně. Před dvaceti pěti lety jsem zvláštním způsobem zakusil Boží milosrdenství. V konkláve také mně řekl Kristus prostřednictvím kardinálského sboru jako kdysi Petrovi u Genezaretského jezera: „Pas moje ovce.“ Slyšel jsem ve své duši ozvěnu otázky položené tehdy Petrovi: „Miluješ mě? Miluješ mě více než tito?“ Jak jsem se mohl lidsky řečeno nechvět. Jak na mě mohla nedoléhat tak velká odpovědnost. Bylo nezbytně nutné uchýlit se k Božímu  milosrdenství, abych na otázku: „Přijímáš?“, mohl s důvěrou odpovědět: „V poslušnosti víry před Kristem, mým Pánem, svěřuji se matce Krista a církve, vědom si velkých obtíží, přijímám.“

Dnes, drazí bratři a sestry, s vámi rád sdílím zkušenost, která roste už čtvrt století. Každý den se v mém srdci odehrává týž rozhovor mezi Ježíšem a Petrem. V duchu zachycuji laskavý pohled vzkříšeného Krista. On, i když si je vědom mé lidské křehkosti, mě povzbuzuje, abych odpověděl s důvěrou jako Petr: „Pane, ty víš všechno, ty víš, že tě miluji.“ A pak mě vybízí, abych vzal na sebe odpovědnost, kterou mi on sám svěřil. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Když Ježíš pronášel tato slova, apoštolové nevěděli, že mluví o sobě. Nevěděl  to ani Jan, milovaný učedník. Pochopil to na Kalvárii pod křížem, když viděl jak mlčky Ježíš obětuje život za své ovce. Když pro něho a pro ostatní apoštoly nadešel čas, aby převzali totéž poslání, tehdy si vzpomněli na jeho slova. Uvědomili si, že budou moci plnit své poslání pouze proto, že je on sám ujistil, že bude působit skrze ně. Zvláště si to uvědomoval Petr, svědek Kristových utrpení, který napomínal starší církve: „Paste bratři stádce vám svěřené.“ Během staletí nástupci apoštolů vedeni Duchem svatým i nadále shromažďovali Kristovo stádce a vedli je do nebeského království vědomi si toho, že mohou převzít tak velkou odpovědnost pouze skrze Krista, s Kristem a v Kristu. Totéž povědomí jsem měl, když mě Pán povolal, abych vykonával Petrovo poslání v tomto milovaném městě Římě a ve službě celému světu. Od počátku pontifikátu byly mé myšlenky, modlitby a činy prodchnuty jedinou touhou - vydávat svědectví, že Kristus, dobrý pastýř je přítomen a působí ve své církvi. Stále hledá každou zbloudilou ovci, přivádí ji do ovčince. Zavazuje jí rány, pečuje o slabou a nemocnou ovci a chrání tu silnou. Proto jsem již od prvého dne nepřestával vybízet: Nemějte strach přijmout Krista a uvítat jeho moc. Opakuji dnes s důrazem: Otevřete dokořán. Otevřete dveře Kristu, dejte se jím vést, svěřte se jeho lásce. Začínaje svůj pontifikát jsem žádal: Pomáhejte papeži a těm, kteří chtějí sloužit Kristu a s Kristovou mocí sloužit člověku a celému lidstvu. Zatímco s vámi vzdávám díky Bohu za těchto dvacet pět let poznamenaných Božím milosrdenstvím, cítím, že potřebuji vyjádřit svou vděčnost zvláštním způsobem také vám, bratři a sestry z Říma a z celého světa, kteří jste odpověděli a odpovídáte různými způsoby na tuto moji prosbu. Jen Bůh ví kolik obětí, modliteb a utrpení bylo obětováno za to, aby mi pomáhalo v mé službě církvi. Kolik dobrodiní, starostlivosti a kolik znamení společenství mě každý den obklopovalo. Kéž dobrý Bůh štědře odplatí všem. Prosím vás, milovaní bratři a sestry, nepřerušujte toto veliké dílo lásky k Petrovu nástupci. Ještě jednou vás o to prosím. Pomáhejte papeži a těm, kdo chtějí sloužit Kristu, sloužit člověku a celému lidstvu. Tobě Pane Ježíši Kriste, jediný pastýři církve, obětuji plody těchto dvaceti pěti let úřadu ve službě lidem, které jsi mi svěřil. Odpusť spáchané zlo a rozmnož dobro. Všechno je tvým dílem a jen tobě patří sláva. S plnou důvěrou ve tvé milosrdenství ti představuji dnes ty, které jsi ještě před lety svěřil mé pastorační péči. Uchovej je v lásce, shromáždi je ve svém ovčinci. Vezmi na svá ramena slabé, obvazuj zraněné a pečuj o silné. Buď jejich pastýřem, aby se neztratili. Ochraňuj milovanou církev, která žije v Římě a církve po celém světě. Zalij světlem a mocí svého Ducha ty, které jsi postavil do čela svého stádce. Kéž plní s nadšením své poslání vůdců, učitelů a posvětitelů v očekávání tvého slavného návratu. Znovu ti dávám skrze Marii, milovanou matku, sám sebe, přítomnost i budoucnost. Ať se vše naplní podle tvé vůle, nejvyšší pastýři. Zůstaň mezi námi, abychom s tebou mohli bezpečně jít do Otcova domu.“

 To je modlitba Svatého Otce při příležitosti dvacátého pátého výročí jeho pontifikátu. Ta modlitba je vyjádřením jeho hlubokého vědomí, že celé jeho dějiny i dějiny světa, dějiny každého člověka se odehrávají v Kristu. I my si dnes, když stojíme pře sochou fatimské Panny Marie, obnovme vědomí, že i naše dějiny, náš život se odehrává v Kristově přítomnosti, abychom zůstávali v Boží lásce a shon života aby nás od ní nikdy neodvedl. Na to nás Panna Maria upozorňuje. Zůstaňte v lásce mého Syna. Žijte v jeho lásce. Žijte ve světle jeho milosti. Děkujme Bohu za každý rok, za každý den. Za radosti i trápení. Přijímejme náš život v duchu víry a vděčnosti. Ježíš říká: „Moje ovce slyší můj hlas“. Nemůžeme tedy nikdy ztratit z dohledu vnitřního sluchu Kristův hlas, abychom neztratili správný směr naší cesty. „Moje ovce slyší můj hlas. Já je znám a  ony jdou za mnou.“ Amen.