P. Ján Dorotčín

Milí bratři a sestry, myslím, že každý z  nás je rád, když se osobně zná s nějakou významnou osobností, s uznávaným člověkem mezi ostatními lidmi např. na vesnici, ve státě nebo ve světě. A jistě bychom byli hrdí, kdyby to byl někdo z naší rodiny a rádi bychom se s ním pochválili i na veřejnosti. V dnešním evangeliu, které jsme právě slyšeli, přichází za Ježíšem jeho matka Maria a ostatní příbuzní. Všimněme si jeho reakce, když mu učedníci oznámili, že venku čeká jeho Matka a bratři. Dal jim na první pohled dost tvrdou odpověď a položil protiotázku: „Kdo je má matka a kdo jsou moji příbuzní?“ A pokračuje, že jeho matkou a příbuznými jsou ti, kteří plní vůli nebeského Otce. „To je můj bratr, sestra i matka.“ Kdybychom byli na jejich místě, zdál by se nám tento Ježíšův postoj vůči nám dost tvrdý. Myslím však, že to Panna Maria takto vůbec nevnímala, protože ona dokázala opravdu ve všem plnit vůli nebeského Otce. Podívejme se na Ježíšovo početí, jaké to muselo být těžké rozhodnutí. Myslím si, že každá matka, která by se dozvěděla, že se má stát matkou Božího Syna, někoho koho očekává celý svět a celé dějiny, by se radovala a přijala tento úkol. I Panna Maria jej s radostí přijala, ale neměla to lehké, protože už byla zasnoubená s Josefem. Už patřili jeden druhému, ale ještě spolu nežili. Najednou přichází anděl a zvěstuje, že se stane matkou Božího Syna. Bylo to pro ni nepochopitelné a proto říká andělovi, že tomu nerozumí. „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám.“ Anděl jí zvěstuje, že se to stane mocí Ducha svatého. A Maria tehdy řekla úžasnou větu, která potvrzuje, že poslouchá vůli nebeského Otce. „Hle, ať se mi stane podle tvého slova.“ V této Mariině větě byla velmi hluboká důvěra v to, že Bůh se o ni postará, že on tomu nejlíp rozumí. Proto i v situaci, kdy se Ježíš ptá, kdo je jeho bratr, sestra nebo matka a odpovídá, že jsou to ti, kteří plní vůli nebeského Otce, je tu na prvním místě Panna Maria, která opravdu dokázala i v jiných těžkých situacích plnit jeho vůli a je velkým příkladem každému z nás. I my jsme pozváni k tomu, abychom ve svém životě uskutečňovali Boží vůli. Nejednou se nám může zdát těžká a nepochopitelná. Stojíme jakoby ve tmě a nevíme jak vykročit dál. Hledáme Boží vůli. Pán nám ukazuje cestu, ale nám se často zdá být jeho řešení nemožné a úplně naopak, než si to představujeme. I já jsem měl v životě zkušenost, kdy mě Pán postavil před důležité rozhodnutí. Někde v hloubi srdce jsem cítil, že to, co Pán ode mě chce, je možné, ale na druhé straně jsem viděl, že se mi to tím lidským způsobem zdálo být nejhloupější řešení, jaké Bůh mohl vymyslet. V duchu jsem tedy s Ježíšem mluvil, bojoval a nakonec jsem si řekl: ´Pane ať se stane tvá vůle.´ Za tři týdny jsem zjistil, že to Boží řešení bylo to nejlepší. Byl jsem potom opravdu šťastný a spokojený, že jsem to nechal na Pánu Bohu. Takto nás, bratři a sestry, Bůh učí. Někdy nás vede přímo za ruku, někdy se postaví za nás a nechá na nás, abychom udělali ten krok my. Je to tak, jako když rodiče učí své dítě chodit. Nejdříve otec chytí dítě za ruce, pevně ho drží, ale když si je to dítě jistější, tak se otec postaví za ně a postupně ho pouští, aby se učilo samo a ono ví, že otec nebo matka je za ním a že ho chrání. Takto Bůh i nás nechává chodit, stojí za námi, chrání nás a nechává nás dělat kroky v našem životě. Ale ptáme se, jak máme poznávat Boží vůli, abychom byli příbuzní Ježíše, a aby se Ježíš i k nám přihlásil, že nás zná a o nás ví? Kde můžeme poznávat vůli nebeského Otce? Existují různé způsoby a prostředky, skrze které k nám Bůh hovoří. Na prvním místě je to Boží slovo, skrze které k nám Bůh mluví jasně. Čtěme doma Písmo svaté, nenechejme ho zapadnout prachem. Písmo svaté není na to, aby bylo v poličce na nejdůstojnějším místě a zapadnuté prachem. Svaté písmo by měla být kniha nejvíc ošoupaná, nejvíc roztrhaná a odraná. To bude znamením toho, že Boží slovo čteme. Jen tehdy, když otevřeme Boží slovo, může nás proměnit, do nás vstoupit a udělat v našem životě velké věci. Bůh k nám mluví i skrze naše svědomí, skrze naše srdce. V hloubce našeho srdce je svatyně, kde se setkávám jen já a Bůh. Nikdo jiný do mého srdce nevidí, jen Bůh, který mi říká co je v mém životě správné. Bůh k nám může mluvit i skrze lidi, se kterými žijeme, se kterými se setkáváme. Bůh k nám mluví i skrze kněze. Kněz, který jde hlásat Boží slovo, modlí se k Bohu, aby ho naplnil Božím Duchem, očistil jeho ruce a rty. Modlí se, aby sám Bůh mluvil skrze něj. S Ježíšem se můžeme setkat úžasným způsobem i tady na oltáři. Bratři a sestry, za chvíli tady bude živý Ježíš. Tak jako chodil kdysi mezi Izraelity, bude teď tady živý. Můžeme mu s důvěrou odevzdat všechno, co nás trápí a tíží. Když kněz pozvedá chléb a víno, můžeme do těchto obětních darů odevzdat všechno, co s sebou do chrámu přinášíme. Protože vy tu nejste jen nějací posluchači nebo diváci. Je to společná oběť, společná modlitba, společný obětní dar. Všechno, co máte na srdci, když kněz pozvedne chléb a víno, složte Bohu jako svůj obětní dar. Bůh k nám mluví i skrze životní situace, ve kterých žijeme, které na nás doléhají, které prožíváme jako osobní zkušenost. Panna Maria je nám dnes vzorem v plnění Otcovy vůle. Dnes nás tu shromažďuje kolem Ježíšova oltáře a vede nás k němu. Když jsem byl v Medžugorje, velmi mě zaujalo jedno Mariino poselství, ve kterém dětem řekla, že až se budou rozhodovat jestli mají jít na setkání s ní nebo na mši svatou, ať utíkají na mši, protože tam se setkají s jejím Synem. I dnes nás Maria přivedla k Ježíši. Vyprošujme si na její přímluvu, abychom dokázali vždy naslouchat hlasu jejího Syna a uskutečňovali to i ve svém životě. Amen.