P. Hubert Wojcik

Drazí mariánští ctitelé, jak už otec řekl, sloužím nyní v lázních v Luhačovicích. Někdy se mi zdá, že nejdůležitější událostí během roku je pro mnoho lidí dobře prožitá dovolená. Je to čas, kdy nemáme tolik starostí a povinností, čas, který pečlivě dokážeme využít tak, aby druzí sloužili nám, abychom si mohli odpočinout. Jsme přesvědčeni, že každý z nás potřebuje čas k odpočinku, ale není to nejdůležitější událost během roku. Stačí dnes zapnout televizi a sledujeme co může způsobit pár dní dešťů. Kolik lidí je dnes připravováno o celoživotní majetek. Je to pro všechny zase další znamení doby a času, ve kterém se učíme číst. Dokážeme druhého litovat, když mu třeba zemře někdo blízký. Podáváme mu ruku, protože s ním soucítíme tu bolest. Ale nejvíc to člověk pociťuje, když se ho to osobně týká. Přitom také vidíme, že člověk, který je zámožný, může být v okamžiku připraven o všechno a stává se takovým poutníkem na cestě. Průvodkyní na této cestě je nám Panna Maria a my jsme dnes toho důkazem. Snažíme se nejenom dívat na tu sochu, ale také rozjímat o jejím životě. Ona, Matka Boží a Matka naše, nás varuje, přimlouvá se za nás, chrání nás, napomíná. Proto i události z roku 1917 a také každá pouť třináctého v měsíci je jakousi příležitostí nad tím přemýšlet, nejenom poznávat, ale také společně se modlit, víc vnímat Boží slovo, na které nás Panna Maria svým životem jakoby usměrňuje.

Chtěl bych dnes zvlášť zdůraznit tři důležité vlastnosti Panny Marie. První vlastnost je, že uměla naslouchat Božímu hlasu. Pro nás to není vždy snadná věc, zvláště v této době, kdy jsme zahrnováni spoustou informací. Kdo má doma nějaké staré rádio, tak ví, že aby našel nějakou stanici, musí hledat v prostoru, který je jakoby užší. My také, když si hledáme chvíli na modlitbu, na ztišení, máme najednou spoustu nabídek. Třeba si pustíme televizi a říkáme si, že to přece  není špatné, ale zajímavé, alespoň se něco dozvíme. Hodiny utíkají a my končíme den jen znamením kříže nebo nějakou krátkou modlitbou, či dokonce při ní usínáme. Stále je nám příkladem Panna Maria. Ona dokázala dobře naslouchat Božímu hlasu. Proto jsme slyšeli evangelium, kdy anděl Gabriel jí zvěstuje Boží zprávu. Druhým aspektem Mariina působení bylo, že řekla své "ano" jako mladá dívka už po zasnoubení, když k ní přišel anděl, aby jí zvěstoval  Boží zprávu. A ona je celý svůj život je věrná tomu, co Bohu slíbila. Mezi vámi je spousta rodičů, manželů a manželek. Víte, jak těžké je zachovat a naplnit své „ano“, které říkáme před Bohem. Nikdo z nás asi nemá právo říct, že je to něco snadného, že to vždy dokáže naplnit. Někdy stačí tak málo a to na čem si tolik zakládáme nebo co je pro nás takovým potěšením, může se v jednu chvíli úplně zruinovat. Příkladem toho jsou situace, které mohou být pohoršením pro celou společnost. Slyšíme, že některý kněz opustí řády kněžské. Kolik dnes manželů se rozvádí. Stačí na chvíli přijet do Luhačovic a je vidět, že se člověk na těch pár dní stává jiným. Jakoby Boží právo tady neexistovalo. Jakoby jeho věrnost přestala platit. Panna Maria je příkladem, že za své Ano je třeba také složit hodně obětí. To co má určitou cenu nepřichází snadno. Ten, který získat vzdělání musí pro to hodně obětovat, ne jenom finančních prostředků, ale svého času. Těm nabídkám, které má musí říct ne, musím se učit, musím studovat, musím dosáhnout určitého cíle. Sportovec, aby dnes získal medaili, nebo nějaký výsledek musí si spoustu věcí odříkat. Rodiče, aby mohli vychovat své děti kolik musí denně pro to obětovat. Dnes kolik je problémů sehnat práci, prostředky na zabezpečení rodiny. Tady vidíme, že Panna Maria za své ano také spoustu věcí obětuje stojí jakoby ve stínu Ježíše, je mu věrná, je mu nápomocna, neopouští ho ani tehdy, když nesl těžký kříž, když umírá na kříži. Třetí takový aspekt. Panna Maria důvěřuje v Boží pomoc. Neříká, já jsem ta vyvolená, plna milosti všechno lehce zvládnu, mě vyvolil Bůh za Matku svého syna, jsem služebnice Páně, pokorná, jak se to stane, vždyť muže nepoznávám. Ona důvěřuje, že i těch těžkých chvílích bude Bůh přítomen. S námi nás vede svou cestou, nejdeme my jenom po vlastní cestě, kterou si určíme, která se nám líbí, která je zajímavá. Dnes tak často slyšíme, mě to nebaví. Zvláště u dětí. Ptáme se. Proč si nebyl v neděli v kostele, říká, Mě to už přestává bavit. Proč nechodíš na náboženství, mě to tam nebaví. Kolik z nás dospělých můžeme v životě dělat jenom to, co nás baví. Panna Maria důvěřuje v Boží pomoc. Vidíme kolem sebe i lidi, kteří jsou zajištěni tak, že Boha nepotřebují. Někdy jim trošku závidíme, že se jim daří líp. Přece do kostela nechodí a podívejte se. Daří se jim celkem dobře. V těchto dnech se zase přesvědčujeme, že nejsme nějak soběstační nebo že se bez Boha nespasíme. Ve zprávách teď při povodních také slyšíme co si lidé mají sebou vzít mezi nejnutnější věci. Mnozí to nechtějí přijímat, že zrovna ten jejich byt nebo dům je v takovém ohrožení, je to těžké, ale mnozí, kteří poslechnou vzali sebou jenom to nejdůležitější, aby mohli utéct s toho místa, kde je ten jejich dům ohrožen. To Mariino poselství z Fatimy je pro nás také takovým varováním, napomenutím, abychom v životě mysleli na to, co je nejdůležitější. Jaké místo má v našem životě modlitba. Jak usilujeme o náš duchovní život, mezi něj patří také pravidelná Svatá zpověď. Co pro nás znamená účast na Mši svaté, alespoň v neděli. To všechno jsou náměty nad kterými můžeme uvažovat zde. Před námi je teď krásná slavnost Nanebevzetí Panny Marie, ona s duší i tělem byla vzata do nebe. Slavnost, která nám ukazuje, že v okamžiku naší smrti vstaneme před Bohem, Především naše duše, ale při této slavnosti si znovu uvědomujeme, že i naše tělo je povoláno k věčné oslavě Boha. Přemýšlejme nad tím a prosme také, aby Panna Maria mohla nás všechny jako své děti shromáždit v rodině u Boha. Jsme na cestě, mnohokrát budeme postaveni na křižovatce, kdy se budeme muset rozhodnout kudy dál. Dnes máme příležitost ten směr nějak si ujistit a upevnit, přesto přijdou chvíle slabosti a bolesti, kde nebude snadné říct ano ať stane tvá vůle. Buď vůle tvá jak se modlíme v modlitbě Otče náš. A proto se scházíme, abychom prosili o přímluvu a pomoc. Prosit také za ty, kterým ty síly dochází, kteří nevědí kudy kam. Ať tato krásná slavnost, která se koná každého třináctého v měsíci je pro mnohé,pro vás kteří se tady scházíte  takovým požehnaným časem, kdy může člověk načerpat sílu k tomu, aby jako poutník mohl s radostí putovat do cíle své pouti. Amen.