Mons. Ján Graubner

Ve čtvrtek jsme oslavili Nanebevstoupení Páně a nyní jsme v očekávání příchodu Ducha Svatého. To není, drazí přátelé, jen jeden ze svátků. Všimněme si, jaké poselství mají tyto dny pro nás a pro náš konkrétní život. Vždyť Bůh nám ukázal svou lásku ve svém Synu Ježíši Kristu, který se kvůli nám stal člověkem, aby nám dal poznat Otce, aby nám ukázal Boží lásku, aby nás vykoupil. Když splnil toto své poslání, odešel k Otci. Ale neodešel, aby nás opustil. Odešel jako hlava tajemného těla církve. Kde je hlava, tam je v jistém smyslu i tělo. On odešel k Otci, aby nás k němu přivedl. My už v jistém smyslu jsme v Ježíši u nebeského Otce, v nebeském domově.

Zůstáváme na zemi, v prachu, v potu a v napětí. To napětí mají někteří rádi. Třeba ve filmech, které vzbudí v člověku určité napětí, aby to byl prožitek. Ale jinak napětí moc rádi nemáme. Když jsou nervy napjaté, už voláme po tom, abychom si odpočali. Napětí může být různé. Jestli nás táhnou různé věci, starosti, úkoly, cítíme se taženi na všechny strany a to jistě není dobře. Jestli ale vedle toho hovoříme o napětí mezi cílem, kam jdeme a realitou, kterou dnes prožíváme, jestli mluvíme o napětí mezi vysokým ideálem a skutečností, pak podtrhněme, že tohoto napětí se nesmíme nikdy zřeknout, jinak bychom nemohli dorůst do velikosti Božích dětí. Ten vysoký ideál nás táhne a my při tom cítíme svou slabost. Někdy jsme v pokušení se tak trochu zasmát, prožívat to krásné Boží a zavřít oči nad tím, co je tady na zemi těžké. Ale když se probudíme z takového snu, víme, že je to jinak. Snění to nezachrání. Ani nemůžeme tomu napětí povolit tím, že zůstaneme u starostí každodenního života a raději se nebudeme dívat daleko k vysokému cíli. To bychom zůstali těmi ubohými malými lidičkami, kteří z každého problému, z každé maličkosti dělají katastrofu, kteří všechno vidí veliké a důležité a jsou tím také možná zneklidňováni. Naopak, když toto napětí mezi nebem a zemí v nás zůstane, povznese nás, abychom se mohli dívat na naše starosti a problémy z nadhledu, s určitým klidem a pokojem. Pak můžeme vidět i pravou velikost těch starostí či problémů nebo radostí a úspěchů.  Když tomuto napětí nepovolíme, potáhne nás stále k velkému cíli a bude nás nutit, abychom se sebou něco dělali a ovládali to, co se zatím Bohu na nás nelíbí. Někdy se může člověku zdát, že je tím napětím jakoby natahován na skřipec, ale já si myslím, že je to dobré, neboť to vede k formování skutečné křesťanské osobnosti. Když Ježíš odcházel, řekl: „Jdu vám připravit místo.“ To vzkazuje i každému z nás. Máš připravené místo v Božím království. Ne pro tvoje zásluhy, ale protože Ježíš má o tebe takový zájem. Připravil pro tebe místo, ovšem násilím tě tam nepřitáhne. Nabízí svou pomoc, ale zároveň chce, abys tam přišel i vynaložením svého úsilí. Člověk, který ví kam jde, a jaký má před sebou cíl, je schopný s klidem říct: „Tímto se nebudu zdržovat, touto cestou nepůjdu, protože vede jinam.“ Kdo by zapomněl na cíl, může se zatoulat. Myslím, že když se zůstaneme spolu s učedníky chvilku dívat do otevřeného nebe za odcházejícím Ježíšem, zůstane nám potom trochu toho pohledu věčnosti, s nímž se budeme dívat na všední věci, na události, které nám mají posloužit k dosažení cíle trochu jinak. Když chci být s tím, který mě miluje v nebeském království, dělám všechno tak, jak se mu to líbí, nebo aby se mu to líbilo ještě víc.

Nanebevstoupení Páně není jen dnem, kdy skončilo Ježíšovo zjevování se učedníkům, je to velmi důležitý den dějin spásy, který máme prožívat po celý svůj život. Sami bychom asi neměli dost sil a proto nám Ježíš posílá svého Svatého Ducha. Ježíš se s námi o něho dělí. Odešel, vzal nás v jistém smyslu s sebou, ale při tom chce zůstat s námi. Zůstává tu s námi v Božím slově, v Eucharistii, zůstává uprostřed společenství církve, ale posílá i svého Svatého Ducha, aby nás naplnil. A kdo přijme Ježíšova Ducha, ten se Ježíši musí podobat. Mají-li dva stejného ducha podobně uvažují, podobně jednají. Duch Svatý však dává nejenom poznání, ale i sílu. Nejednou si uvědomujeme, co bychom měli dělat a jak. Někdy nemáme ani dost sil odložit to, co nás brzdí a nebo udělat důležitý krok, který se od nás očekává. Ale v síle Ducha to možné je. Duch Svatý nám byl dán při křtu a  biřmování a tudíž je v nás jeho síla, o kterou se můžeme opřít, kterou můžeme použít.

Když se učedníci připravovali na seslání Ducha Svatého, byla s nimi i Maria. My, podobně jako apoštolové, jsme se také shromáždili kolem Marie, kterou uctíváme - vy, zvláště při těchto měsíčních setkáních -  nejen proto, abychom ji obdivovali, ale proto, abychom zahleděni na ni se od ní učili a jí se připodobňovali. Víte, že si lidé někdy dělají žerty, alespoň jsem to nedávno od někoho slyšel, že prý často pán či panička mají určitou podobu se svým psíkem? No, je to možná tím, že si pořídili takového psa, jaký se jim nejvíce líbí. Člověk se rád dívá na pěkné věci, častěji si ve svých myšlenkách vybavuje pěkné životní události a to v něm zanechává určitý odraz. Na mladých lidech je to vidět, když začnou někoho obdivovat, když velké děti začnou obdivovat filmové hvězdy, zpěvačky, sportovce, známé lidi a oblíbené kamarády. Napodobují je. A co až ti větší, co se zamilují. Kolik věcí zkopírují z těch, na které se s takovým obdivem dívají? Někdy nezkopírují jen věci krásné, ale kopírují i to nedobré. Když se scházíme tady u nohou Panny Marie k modlitbě, je to jistě proto, abychom se na ni zahleděli. Od ní bychom mohli těžko okoukat něco špatného. Jsme do ní zahleděni ne proto, že bychom z ní jako člověka chtěli dělat Boha, ale že v ní vidíme člověka, kterého si Bůh vybral a vyvolil za Matku svého Syna. Vidíme v ní ženu, kterou nám Ježíš na kříži dal za Matku, vidíme v ní tu, která byla nejposlušnější posluchačkou Božího slova, která měla velkorysou odvahu říkat Bohu „ANO“ i k věcem, které ji přesahovaly, na které nestačila. A proto se v ní Boží slovo stalo Tělem. Teď jsme u ní a připravujeme se spolu s ní v duchu na seslání Ducha Svatého. Hledíme na ni a připomínáme si různá místa Písma svatého, která se o ní zmiňují, abychom probudili ve svém srdci touhu odpovídat Bohu a jednat v různých situacích jako ona. A proto věřím, že toto zahledění se do Marie nám sám Duch Svatý v různých konkrétních situacích našeho života připomene. Vnukne nám, že právě teď by bylo dobré jednat tak či tak a že Maria na našem místě by udělala to a to. Maria, která patřila mezi Ježíšovy věrné posluchače, jistě uskutečňovala vše, co od něj slyšela. Jako Mariini žáci se můžeme v její přítomnosti dobře připravovat na seslání Ducha Svatého, aby i v nás mohl ukázat své působení, aby se i na nás ukázaly jeho dary. Jak lépe by se dal ukázat třeba takový dar moudrosti než právě na člověku, který jedná podle moudrosti samotného Boha, podle příkladu samotné Matky Boží. I když jde o člověka prostého, jednoduchého, může ukázat obrovskou moudrost, které se nedosahuje studováním a vzděláváním, ale která se získává jako dar od Boha. O to tedy zkusme při této mši svaté prosit. Amen.