Kázal  P. Miroslav Słełdziński MIC, kaplan v Brumově

Drazí bratři a sestry,

     z Písma svatého se dovídáme jací byli farizeové a učitelé zákona. Jejich postoje nebyly jednoznačné, často pokrytecké.  Průměrný člověk té doby nedokázal jejich nekalé jednání prohlédnout: něco jiného učit a něco jiného konat. Je přirozené, že s takovým učitelem zákona by se mnoho lidí nechtělo ztotožňovat.

     V dnešní době můžeme také zaznamenat podobné postoje, a proto mnozí nevěřící  mají morální problém akceptovat Církev. Nevěřící člověk, který vidí takový pokrytectvím zkreslený obraz Církve, bude se sotva chtít stát křesťanem.  Možná, že někdy do kostela zajde, ale když vidí, jak je jeho známý, který chodí do kostela a zúčastňuje se různých pobožností, falešný, přestává se vůbec modlit a chodit na mši svatou. Je to, bratři a sestry, zcela pochopitelné. Pokud dáváme špatný příklad nevěřícím lidem, kvůli naší i jejich slabosti se z nich nestanou věřící.

     Podívejme se však na Ježíše. On pokrytecké chování farizeů a učitelů zákona viděl a zakoušel na sobě, ale nikdy neučil lidi, aby je neposlouchali, ale naopak říká něco, co může říct jen ten, kdo přichází z nebe:  Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte. Musíme si tedy dát více práce, abychom si lépe uvědomovali splečenský dopad našeho počínání.  Snadnější je učit se vidět sebe v zrcadle druhého člověka. Je to první krok našeho duchovního vzrůstu. Je důležité vybudovat v sobě samých ten počáteční a upřímný vztah k Bohu, abychom dovedli rozlišit a přijímat to co je božské, pravé, čisté od toho, co je typicky lidské, hříšné, pyšné, poskvrněné. Příkladem v učení se rozlišovat mezi dobrem a zlem je žena, která v této zkoušce obstála velmi dobře. Tou ženou je Ježíšova i naše matka, Panna Maria. Její život byl ponořen      do všeho, co je lidské, poskvrněné, hříšné, pociťovala utrpení, bolest, nespravedlnost, nevšímavost. Zároveň také zakoušela vše, co je  neposkvrněné - Božské.

      Ježíš nás učí, že máme jen jednoho Otce, Mistra a Učitele a máme neustále hledat tento čistý, lidským hříchem a slabostí neposkvrněný Obraz. Ukazovat jej světu, který po něm ve svém nitru touží. Jsou to miliony  těch nevěřících lidí, našich bratrů a sester, které ten Otec, Mistr a Učitel velmi miluje. Ale tito nevěřící lidé se vzpírají přijmout víru a to mnohdy kvůli tomu, že náš život z víry není pro ně dostatečně zřetelný. Tak často je za to odsuzujeme,  pomlouváme, nemilujeme.        A proto není divné, že se ve svém srdci domnívají, že když je nemilují děti Otce, Mistra a Učitele, pak je nemiluje ani On sám.

     Drazí, minulý rok jsme oslavili 2000-leté výročí narození Ježíše Krista. Po ukončení Jubilejního roku vydal Sv. otec apoštolský list NOVO MILLENNIO INEUNTE, který má osvětlovat cestu ke 3. tisíciletí, pro každého z nás. Jan Pavel II. v něm píše o způsobech prožívání víry v moderním světě. Jeho nejčastější výzvou jsou Ježíšova slova zapsané evangelistou Lukášem, kterými vybízí své učedníky, aby vyjeli na moře a neseděli na mělčině. Na slova Pána Ježíše: Zajeď na hlubinu, tzn. tam, kde jsi pravděpodobně ještě nikdy nebyl - klade Sv. otec velký důraz. Jsou to slova naděje, slova, která nám mají pomoci odrazit se od břehu všeho, z čeho máme strach, od břehu všeho, čeho se tak křečovitě držíme, co neznáme. Dokud se na tuto hlubinu nedostaneme, dotud si budeme chtě nechtě dělat Otce, Mistra a Učitele sami ze sebe. Sami si budeme vytvářet zkreslený obraz Boha a předávat ho druhým. Abychom se odrazili od břehu, musíme se cele svěřit do Božích rukou a odrazit se od toho, co jsme dosud považovali za naši duchovní pevninu. Musíme se zbavit toho divného přesvědčení, že jsme dostačujícími svědky Krista a máme spásu zajištěnou. Odloučit se od takové spousty špatných přesvědčení není snadné. Může se nám zdát, že tím ztratíme svou důstojnost, cenu a význam.

      Drazí, je v nás ještě mnoho poskvrněného. Přáním Sv. otce je očištění paměti. Dovolme Bohu, aby vnikl do naší paměti a očistil ji a učil nás znovu i těm věcem,  o kterých si myslíme, že je dávno známe a umíme. Dovolme Mu, aby nám pomohl se odrazit od břehu a vyjel s námi na hlubinu. Pak poznáme, jak skutečně začne působit v naší rodině, v sousedských vztazích, v zaměstnání, ve společnosti. Ježíš řekl: Je jen jeden Otec, jeden Mistr, jeden Učitel, a my jsme jeho děti. Ani naše zdánlivě dobrá vůle, či zájem o svou spásu z nás nemůže udělat příkladné otce, mistry a učitele.

     Byla spousta takových lidí, kteří sami od sebe nepřišli na to, že by měli velkoryse rozlišovat mezi tím, co jim farizeové a zákoníci říkali a mezi tím, co viděli, či slyšeli o jejich jednání. I dnes se s takovými lidmi setkáváme a je třeba, abychom těm lidem pomáhali najít cestu k Bohu. Musíme se učit snášet druhého člověka s jeho slabostmi. Ne, že mu budeme neustále vyčítat jeho chyby a slabosti, ale že ho budeme akceptovat, i kdyby byl on naším křížem. Tomu nás učí Pán.

     Sv. otec vyzývá také k milosrdenství. Je to velmi zajímavé, ale jen člověk, který je vnitřně očištěn Duchem Božím, který se nechal Bohem odrazit na hlubinu, je skutečně milosrdný. Milosrdenství člověka není založeno na něm samém, ale na Boží moci a slávě. Žalm 68 říká: Bůh zjednává opuštěným domov, vězně vyvádí k šťastnému životu, jen buřiči bydlí ve vyprahlé zemi.

      Drazí, ďábel dělá všechno proto, aby odporu a vzdoru bylo v našich srdcích co nejvíce. Abychom se sami nebo jiní, co nás vidí, bouřili, aby tak v našich srdcích byla jen vyprahlá zem. Snaží se nás svést od Boha dál, chce zmařit naše touhy  po Boží přítomnosti. Ale kde je láska, kterou nám ukazuje Ježíš, tam je v srdcích úrodná půda, tam je život. Prosme Tu, která se dokonale orientuje na Božích cestách uprostřed světa, aby naše srdce byla plná Boží lásky, aby lidé, kteří se budou s námi potkávat, v sobě cítili  Ducha Božího, který působí jen na hlubině.     Amen