Kázal bohoslovec Emil Gallo, MIC

Drahé sestry a bratři,

dnes, když jsem šel do kostela na tuto společnou fatimskou pobožnost, tak mě velmi potěšil ten krásný zpěv mariánských písní, kterými jste velebili naši nebeskou matku, Pannu Marii. Tak, jako vy, to dělají jiní věřící lidé v mnoha jiných mariánských svatyních. Na Hostýně, v Šaštíně, v Čenstochové, v Lurdech, ve Fatimě. Schází se, aby chválili, velebili a prosili svou nebeskou matku.

            V dnešním evangeliu jsme slyšeli o ženě, která zvolala: „Blahoslavený život, který tě nosil a prsy, které tě kojily.“ Určitě to řekla uchvácena pohledem na Ježíše a činy, které konal, na slova, která mluvil. Musela mít vůči němu velikou úctu. A jistě měla ve svých myšlenkách i ujištění o tom, jak nevyslovitelné štěstí musí mít ve svém srdci matka, která má takového syna. Tato slova nám připomínají, že mateřství je velikým povoláním a posláním každé ženy v celé historii lidstva, i dnes. Je velikým štěstím a ctí pro každou ženu. Připomínají nám také, že by ani jedna z žen neměla zapomenout, že početí, porození a výchova dětí je jejím nejdůležitějším posláním. Žádné duchovní, profesní a společenské úspěchy, i když i ty jsou samozřejmě stejně důležité ve společnosti, v rodině, nemohou zastínit poslání ženy v jejím mateřství.  Dnes se radujeme, že touto výsadou byla obdařena i Panna Maria. Jako se stala matkou Boží, tak se z Boží milosti a díky kříži stala i matkou naší.

            Drazí, mariánská úcta může mít různé podoby. Může však mít i různá nebezpečí. Jedním z nich je totiž náš sklon k vypočítavosti. Přijímáme Marii jako naši přímluvkyni, která nám může vyprosit a darovat spoustu milostí. To je pro nás přece velmi výhodné. Ale takové pohnutky, které jsou někdy důkazem jen povrchní mariánské úcty, si ani neuvědomujeme. Je to jakýsi obchodní druh úcty k ní. Přijdeme, pomodlíme se, zazpíváme a ona nás musí vyslyšet a darovat nějakou milost. Dokážeme si představit, jaké důsledky může mít takový postoj k Panně Marii?

            Úcta k Panně Marii nemá však jen svá nebezpečí, ale hovoří i o hloubce lidského srdce, které Marii obdivuje a je nadšené jejími životními postoji. Je přece velmi obdivuhodné, jak na tak překvapivé Boží vyzvání odpovídá svým - fiat - staň se. To je něco, co musí nadchnout naše srdce i náš život pro touhu následovat Boha a jeho hlas. Na takovou touhu bychom neměli nikdy zapomínat, ale ji zkoumat a jít za Božím voláním. Maria šla touto cestou. Cestou víry a důvěry v Boží volání. Proto také Ježíš v dnešním evangeliu říká: „Spíše jsou blahoslaveni ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho“. Ne proto, že by chtěl zmenšit výsadu Panny Marie, že se stala matkou Boží, její postavení, které má v dějinách spásy, ale jednoduše říká, že Panna Maria byla tou, která celý svůj život poslouchala  a zachovávala Boží slovo. A to pro ni nebylo jednoduché. Když si připomeneme dobu, ve které žila, jak v těch těžkých chudobných podmínkách  přijímá Ježíše do svého lůna, do svého života. A když se pak Ježíš narodí, musí s ním utéci do Egypta, kde nikoho nezná. Obětuje svého syna v chrámě, kde potkává Simeona, který jí říká, že její srdce probodne meč bolesti, protože není pro matku větší bolesti, než když vidí svoje dítě trpět a umírat. Její cesta přece končí pod křížem.

            Ježíš říká: „Spíše jsou blahoslaveni ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho“. Maria zachovávala Boží slovo po celý svůj život. Blahoslavený znamená šťastný, radující se. Maria však trpí, zakouší samé nesnáze, ale přesto důvěřuje Bohu. Důvěřuje jako malé dítě svým rodičům. Proto se na ni dívejme jako na veliký vzor pro náš život. Mnohá svědectví najdeme v Písmu svatém. Ale nejen tam. I dnes nám zázračnou cestou zjevení přichází Maria svědčit. Přišla do Lurd, do Fatimy a přichází stále na spoustu míst. Napomíná nás, abychom činili pokání a věřili evangeliu. Teprve potom budeme blahoslaveni. To je přece jediným přáním a cílem našeho nebeského Otce.

            Vzpomínám si na takovou událost ze života. Jednou přišla babička se svým vnukem do kostela. Klekla si, přežehnala se a začala se modlit. Ten malý chlapec se na ni nejdříve jen díval, protože nevěděl co má dělat. Ale když viděl co dělá babička, začal po ní opakovat. Poklekl, udělal kříž a zkoušel se modlit. My bychom také ze své zkušenosti mohli potvrdit, že malé děti opakují různé věci po svých rodičích, po dospělých lidech. My jsme děti nebeské matky. Přeji nám všem, abychom chtěli opakovat po nebeské matce tak, jako malé děti po svých rodičích. Přeji nám všem silnou jistotu víry, že Ona je tou, která nám ukazuje cestu do vytoužené nebeské vlasti.

            Včera jsem byl s otcem Richardem a s ministranty na sv. Hostýně. Tam v bazilice je nápis - Zůstaň Matkou lidu svého. Ano, ať Maria zůstane naší matkou, kterou prosíme, která nás chrání, která nám vyprošuje milosti. Ale také my buďme jejími učenlivými dětmi. Amen