Kázal P. Andrzej Bystrzycki  farář ze Štítné nad Vláří

Drazí bratři a sestry,

     chtějme nyní, posilněni setkáním s Ježíšem, na chvíli vnímat jeho pohled na svět. On vidí všechna místa na zemi, je přece všudypřítomný. Vidí země, kde jsou záplavy, země, kde se bojuje. Zná všechny neduhy tohoto světa. Ale vidí i místa, kde se konají taková setkání jako je to naše. Vidí nás jako své učedníky, kteří v něj věří, jemu důvěřují a otevírají svá srdce. Myslím si, že právě proto jsme dnes tady. Proto, abychom Bohu otevřeli svá srdce.

     Prorok Izajáš, a také Ježíš, tak často volali - nezavírejte svá srdce, neboť přichází čas naděje! Tento čas nám byl zvěstován  skrze Pannu Marii, skrze celou událost vtělení, skrze narození Jana Křtitele, skrze Ježíšovu smrt a jeho slavné zmrtvýchvstání a nanebevstoupení. Bůh otevírá své oči, aby se podíval na každého z nás. Otevírá je díky Panně Marii, která je jednou z nás. My ji uctíváme jako ženu, kterou miluje Bůh, náš Otec. Ji si z lásky vyvolil z tolika žen, vložil do ní velikou důvěru a daroval jí svého Syna. Ježíš ji také nesmírně miluje, protože se stala jeho matkou, skrze ni se mohl narodit na svět. A miluje ji i Duch svatý. Vždyť to byl právě on, kdo k ní sestoupil a dal ten největší dar, Ježíše. Milujeme Pannu Marii a ji miluje Bůh, takže se i my můžeme cítit milováni Bohem. Jsme stejně jako Maria zahrnováni Boží láskou. Ale jak tuto lásku opětujeme? Víme, jak ji opětovala Panna Maria. „Hle, jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova.“

     Před léty jsem četl knihu plnou různých svědectví z Lurd. Zaujalo mě svědectví jedné Američanky, která do Lurd přijela vyprosit uzdravení pro své ochrnulé dítě. Při ubytovávání zjistila, že bude muset sdílet společný pokoj s nějakou černoškou a její tříletou ochrnutou dcerkou. Nejprve tohle ubytování odmítala. Říkala: „Já mám bydlet s černoškou? Proč? Přijela jsem zde hledat pokoj a klid.“ Ale recepční hotelu ji přesvědčil, aby tohle ubytování přijala, vždyť je na pouti a bude tu jen tři dny. Tak jej poslechla, ale i když navštívila spostu kaplí, hledaný pokoj nenalezla. Byla z toho nervózní a nespokojená. Ale pak si řekla: „Možná, že právě při svátostném požehnání s Nejsvětější Svátostí naleznu pokoj. Tam možná také vyprosím uzdravení pro svou dceru“. Šla tedy tam, kde se konalo svátostné požehnání. Najednou uslyšela nádherný zpěv. To lidé zpívali mariánskou píseň. Mezi všemi těmi hlasy slyšela jeden, který silně vynikal. Říkala si, že to musí být nějaká  zpěvačka. Dívala se a koho nespatřila. Tak nádherně zpívala černoška, ona černoška, se kterou jí bylo nepříjemné sdílet v hotelu společný pokoj. Celá rozzářená, s úsměvem na rtech, se světlem v očích, s takovou vroucí láskou, odhodláním a vírou zpívala onu nádhernou píseň a kolem ní se stále řinuly davy lidí, aby se poklonily soše Panny Marie. Černoška i se svou nemocnou dcerkou stála pořád na místě a nechávala jít ostatní. To Američanka nevydržela, vzala černošku za ruku a řekla jí: „Pojď, půjdeme k Marii“. Černoška, nepřestávajíc zpívat, šla za ní. Když se pak Američanka podívala na sochu Panny Marie a pak na černošku, něco v ní puklo. Začala plakat a cítila, jak moc ji Bůh miluje. Když se večer obě vrátily do hotelu, cítila, že musí černošce poděkovat. „Děkuji vám, paní. Vy jste mi vlastně pomohla vyprosit uzdravení pro moji dceru.“ A ona jí řekla: „Přišla jsem sem poděkovat. Můj manžel je náčelník našeho kmene, velký muž. Ještě před pár lety by moji dcerku zabil. Narodila se jako ochrnulé dítě, které nemělo žádnou budoucnost. Ale on se obrátil a dnes je křesťanem. Proto jsem tady, proto jsem šla tři měsíce pěšky, abych Panně Marii za to poděkovala“. Po těchto slovech a setkání s černoškou odjela Američanka úplně změněná. Měla možnost vidět obrovskou víru a zakusit, jak moc ji Bůh miluje, jak není důležité jen prožít, ale hlavně za vše děkovat.

     V postní době se snažíme si něco milého, dobrého a příjemného odříct. Často těžce bojujeme a často tak lehce prohráváme. Vložme však více naděje v pomoc Panny Marie a soustřeďme se na to, co dobrého ještě můžeme učinit a v sobě rozmnožit. Sv. Tomáš Akvinský řekl: „Rozmnožování dobra v člověku vytlačuje zlo z jeho srdce“. A to platí i dnes. Nezapomínejme, že k tomu máme velikou pomocnici a přímluvkyni, Pannu Marii.  Právě teď, v postní době, se k ní více utíkejme a prosme ji o to, aby nám pomohla rozmnožovat dobro. Pak uvidíme sami, jak rychle se bude zlo vzdalovat. Soustřeďme se na dobro a ono zvítězí.

     Jako ta Američanka, stojíme dnes i my před sochou Panny Marie. Ale není to jen socha, je to živá Maria, která je zde s námi. Spolu s ní je zde přítomen i živý Ježíš, který se na nás dívá s velikou láskou. Pokusme se mu říci: „Důvěřuji ti“. A abychom mu to dokázali říct s jistotou a pevným odhodláním, s touhou dokázat to svým životem, nezapomínejme, že když chceme bojovat se zlem, musíme říci: „Milosti plná, přimlouvej se za mě, pomáhej mi, ochraňuj mě“.

     Možná máš, milý bratře a sestro, ve svém srdci hodně předsevzetí, možná hodně bolestí, ale přesto jí to řekni a Ona to řekne Bohu a Bůh tě vyslyší. Amen