Kázal P. Petr Wnuk, farář v Újezdci u Luhačovic

Bratři a sestry,

prožíváme listopad, dušičkový čas. Není to tak dlouho, vlastně jen dva týdny, co jsme navštěvovali hroby svých drahých a slavili jsme slavnost všech svatých, těch, kteří jsou v nebi. Vraťme se v myšlenkách k této slavnosti a udělejme si výlet do očistce a do nebe. Můžeme zavřít oči, abychom se snáze přenesli mezi naše přátele, tam, kam chceme také jednou dojít.

Nejprve jdeme do očistce. Zde potkáváme duše, které ještě nejsou dokonalé, kterým ještě chybí dokonalá láska a za které se modlíme. Jak procházíme tímto předsálím nebe, přicházíme k nebeské bráně a vstupujeme do úžasného nebe, do úžasné radosti. A tam se setkáváme s mnoha známými, s českými patrony, s apoštoly a se všemi svatými. Náš průvodce, vedoucí nás tímto výletem, nám říká větu ze Zjevení sv. Jana: „Pojď dál! Ukážu ti choť Beránkovu! Nevěstu!“ Jsme vedeni dál, doprostřed nebe, a tam, v blízkosti Boží, musíme padnout na kolena, protože před námi stojí úžasná bytost. Taková, jakou jsme doposud nikde neviděli. Je to Matka Boží. Víme, že Panna Maria je jako jediná z lidí v nebi i se svým tělem. Pochopitelně, že i svatí, které jsme doposud potkali, se také radují, ale jejich těla tam nejsou. Ta čekají na vzkříšení v den soudu, v den poslední. Když se setkáváme s Matkou Boží tváří v tvář, její oslavení se stává dokonalým, protože je tam celá její  bytost. Skutečným důvodem její krásy je, že nikdy nebyla poskvrněna sebemenším stínem hříchu. Její sláva v nebi je nepředstavitelná. Je to pro nás důležité, protože Ona je pro nás vzorem slávy. Ona je tou nejvýš oslavenou z lidských bytostí. Ona je vzorem církve. Ona je v nebi se svým oslaveným tělem. Víme, že i my, i všichni ostatní, kteří dojdeme do nebe, budeme jednou při vzkříšení mít oslavená těla. Maria je pro nás velmi důležitá, protože nám ukazuje naději, že nejen naše duše, ale i naše tělo bude vzkříšeno. Ukazuje, že tam, kde je Ona, budeme jednou také my. Jaká je tedy ta její sláva? Bratři a sestry, myslím si, že když přemýšlíme nad slávou, naše myšlenky jsou hodně zdeformované. Představíme si totiž jen lidskou slávu. Představíme si slávu slavných lidí jako jsou politici, herci, zpěváci. Lidská sláva spočívá ve velikosti známosti slavného člověka mezi lidmi, a pak také ve velikosti jeho práce a díla, které je mezi lidmi chváleno a uznáváno. Většinou to tak bývá. Můžeme říct, že i tyto dva předpoklady lidské slávy má i Panna Maria. Vždyť kdo je v lidských dějinách slavnější než Ona? Kolik lidí ji zná, kolik lidí se k ní utíká, kolik lidí za ní denně přichází se svými prosbami, kolik chrámů a katedrál je právě jí věnováno a zasvěcováno, kolik obrazů se snaží zachytit její krásu. Myslím si, že i ta nejkrásnější žena světa jí musí závidět. Ano, lidskou slávu Ona má. Sama říká v Magnifikat: „Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení.“ A to všechno je nic proti té slávě, kterou má matka Boží od Boha. Ta lidská sláva přichází na člověka zvenčí. Všimněme si, čím vynikají lidé, o kterých se říká, že jsou slavní. Mají třeba krásné, drahé šaty, mají spoustu vnějších věcí, auta, krásné domy a lidé je chválí. Ale člověk, který je mezi lidmi chválený, může být klidně darebák. A mohou takoví jsou. Jsou slavní, mají spoustu vnějších krás, ozdob, ale přitom uvnitř, uvnitř je špína a prázdnota. U Panny Marie je to něco naprosto jiného. Ta sláva vnější, lidská, je nepatrný odlesk toho, co přichází zevnitř. A to je krása Boží. Ta je v nitru člověka. A pokud se odráží navenek, tak právě tím, že vyzařuje zevnitř. Malíři, když malují svaté, sochaři, když se snaží vytesat z kamene sochu svatého, tak mu malují nebo přidělávají nějakou svatozář. My víme, že žádná žárovka za hlavou svatého nesvítí, ale umělci tím chtějí zdůraznit, že i z obličeje světce září něco z nitra. Říká se, že oko je do duše okno. Možná jste potkali spoustu krásných lidí, krásných žen, ale když jste se podívali do jejich očí, nebylo tam nic krásného. Cítili jste vnitřní prázdnotu a možná i hřích. U svatých je tomu naopak. Oni třeba nejsou moc krásní, ale ta vnitřní záře, Boží sláva, dává tomu člověku nadpozemskou krásu, i když třeba z lidských měřítek ten člověk moc krásy nepobral, jak se lidově říká. A právě to je ta krása, která se zračí v bytosti Panny Marie. Všimněte si, že na obrazech s postavou Panny Marie je častokrát namalována svatozář kolem celého jejího těla, nejen kolem hlavy. A to je úžasné. Vyjadřuje to oslavení jejího těla a krásu, která předčí všechny ostatní svaté.

Bratři a sestry, neusilujme o slávu vnější, nechtějme, aby lidé o nás mnoho mluvili. Buďme jako Ona, zapomenutá kdesi v Nazaretě, v městě, které dějiny vůbec neznají. Mnoho se o ní nepíše, dokonce ani v Písmu sv. ne. Ale tím víc je úžasná její krása vnitřní, krása Boží. Ona je zrcadlem jehož odleskem je vnitřní krása. Je Měsícem, který odráží paprsky Slunce, kterým je Bůh, její Syn, Ježíš Kristus. Ona, která dokázala naslouchat, rozjímat nad slovy andělovými, která dokázala přemýšlet nad tím, co prožívala se svým Synem. Ona je nám obrovským příkladem a vzorem. Je naší přímluvkyní, na kterou se můžeme dívat, když toužíme po slávě, kterou má Ona. Kéž pohrdáme slávou lidí, kéž si v každodenním životě dokážeme nic nedělat z toho, co si o nás myslí lidé. Většina z vás je zde z vesnic. A právě vesnice tím trpí. Je velmi pěkné, že se lidé znají, že spolu drží, že se zajímají o to, čím ten druhý žije, ale má to i druhou stranu mince. Však vy víte... A to je právě to světské. Pak lidé mají strach. Kolik zla to způsobí, když se člověk začne chovat tak, jak si přejí druzí, aby se jim vyrovnal, aby jej nepomluvili. A tak vlastně hledáme slávu lidí. Nenasloucháme tomu, co nám říká Bůh, ale hledáme jen to, co po nás chtějí lidé. Svatý je ten, kdo se z toho dokáže vymanit. Svatý je ten, kdo si nechá o sobě říkat, že je blázen. Matka Boží se jistě vymykala. To je krásné vymykání se. Kéž bychom se i my vymykali právě tím, že nasloucháme Bohu, že hledáme jeho slávu. DO nebe totiž nedojde nikdo, kdo se nechá ztrhnout světskou slávou, ale ten, kdo se dokáže vyřadit z toho davu a dokáže následovat Boží slovo.

Bratři a sestry, hledejme tedy slávu Boží.    Amen