Kázal P. Jan Můčka

Ave, ave, ave, Maria, zdrávas, zdrávas, zdrávas, Maria!

Tato slova chvály Matce Boží znějí z tisíců ba desetitisíců úst poutníků na mnohých mariánských místech, zvláště na těch nejznámějších, světových. Máme, bratři a sestry, obyčejně přidávat k těm slovům „zástupy poutníků“ slova „zástupy prosebníků“. To, co přivádí věřící křesťany k Panně Marii, je prosba o pomoc. Vždyť na našem největším moravském poutním místě, na svatém Hostýně, máme napsáno - Vítězná ochrano Moravy, zůstaň Matkou lidu svému! Co jiného ta slova vyjadřují, než že  Maria je naší ochránkyní a pomocnicí. Ale je to opravdu na prvním místě a správné, abychom k Matce Boží přicházeli především prosit? Spočívá pravá mariánská úcta jenom v prosbě?

Tato setkání pod ochranou Matky Boží jsou pro nás, bratři a sestry, příležitostí zamyslet se a hledat tu svou osobní cestu k opravdové úctě k Matce Boží. Jistě mnozí z vás, mariánských ctitelů, jste již přečetli i mnohé příručky, mnohé knihy, které byly napsány o mariánské úctě. A tak jako při každém duchovním obnovení, při každé pobožnosti, při každé bohoslužbě slova, otvíráme Písmo svaté, které jsme již tolikrát měli v rukou a tolikrát z něj četli a vždycky jsme našli nějaké to zrníčko povzbuzení. Prosil jsem Pannu Marii a skrze ni Ježíše, aby i to dnešní setkání bylo takovým povzbuzením, i když uslyšíme to, co je nám důvěrně známé a blízké.

Chtěl bych připomenout, že uctíváme Matku Boží, Pannu Marii, chválíme ji tak, jako jsme slyšeli na závěr evangelia, kdy Maria řekla: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli.“ A pak to Lukášovo evangelium pokračuje: „Hle, od této chvíle mne budou blahoslavit všechna pokolení, protože veliké věci na mně vykonal ten, který je mocný a jehož jméno je svaté.“ Chtěl bych si nyní všimnout těch velikých věcí, těch velikých výsad. Je to čtyřnásobný věnec paprsků, kterými Bůh ve své lásce ozdobil Matku Boží, Pannu Marii, a pro které my k ní s důvěrou a úctou vzhlížíme, radujeme se s ní a uctíváme ji.

Je to ta skutečnost, že Bůh Pannu Marii uchránil od osobního hříchu. Panna Maria byla zvláštní milostí uchráněna osobního hříchu. Když si to uvědomíme i my, kteří se snažíme nehřešit, nebo hřešit co nejméně, cítíme, jak je to těžké vyvarovat se hříchu. Kolik pokušení doslova číhá na každém kroku, kolik problémů musí denně člověk řešit a snažit se, aby někde nezakopl. Musí si znovu a znovu připomínat: „Pane, chci Tobě sloužit, chci plnit Tvou vůli, dávat si předsevzetí v modlitbě.“ Uvědomujeme si s úžasem, že Panna Maria byla uchráněna toho, čeho nebyli uchráněni ani ostatní svatí. Vždyť mnozí z  těch, které dnes řadíme mezi církev vítěznou, mezi svaté v nebi, mnozí z nich byli zmítáni mnohými pokušeními, mnozí si byli vědomi toho, jak jsou ubozí a hříšní, a to je trápilo. A právě proto, že je to trápilo, že se chtěli přiblížit Matce Boží, Panně Marii, která jim byla vzorem, právě proto zkvalitňovali svůj duchovní život tak, že si dnes zaslouží naší úcty a církev je povýšila na oltář svatosti.

Druhá výsada, pro kterou uctíváme Pannu Marii, je její Neposkvrněné početí. Panna Maria od prvního okamžiku své pozemské existence byla uchráněna dědičného hříchu. Zatímco každý člověk začíná existovat na této zemi a přichází na svět, narodí se, tak má bránu do nebe uzavřenou. Matka Boží, Panna Maria pro budoucí zásluhy svého syna měla tuto bránu do nebe otevřenou. Její duše nebyla poskvrněna dědičným hříchem. Proto 8. prosince slavíme svátek Neposkvrněného početí Panny Marie. Je to veliké tajemství a je to důvod k našemu úžasu nad projevem Boží dobroty a lásky, když Bůh tu, která měla dát tělo Božímu Synu, vyzdobil takovými nádhernými duchovními skvosty.

Další výsadou Matky Boží, Panny Marie je, že zůstala neporušenou pannou, protože počala ke sv. přijímání z Ducha svatého. A tím, že se stala Matkou Boha - člověka, tím neztratila své panenství, naopak získala důstojnost. Získala úctu a čest matky. Je to podivuhodné působení Boží milosti a naplnění Božího záměru.

A čtvrtá výsada, pro kterou uctíváme Matku Boží, Pannu Marii, je její tělesné Nanebevzetí. To, co křesťané už dávných dob vyznávali a v co pevně věřili, je, že ta, která dala tělo Bohu - člověku, Ježíši Kristu, která byla obdařena tolika milostmi, že ji anděl nazval: „Zdrávas, milosti plná“, že bylo důstojné, aby její tělo nezetlelo v hrobě, ale že Bůh ji vzal do své slávy s tělem i duší. Toto sv. otec Pius XII. v roce 1950  vyhlásil jako článek víry, jako neomylnou pravdu, že Maria byla s tělem i duší vzata do nebe a my radostně oslavujeme tuto pravdu víry svátkem Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna.

To jsou ty výsady, kterými Bůh obdařil Matku Boží, Pannu Marii, a pro které my k ní s úžasem pohlížíme a radujeme se z těchto velikých darů a blahoslavíme Pannu Marii, jak ona sama předpověděla: „Budou mě slavit všechna pokolení, ne pro mé zásluhy, ale protože veliké věci na mně vykonal ten, který je mocný a jehož jméno je svaté“.

Církevní otcové, když rozjímali o těchto výsadách a darech Matky Boží, Panny Marie, říkali, že kdyby andělé v nebi byli schopni lidské závisti, tak by se závistí vzhlíželi k Marii. Protože tolik vyznamenání, tolik výsad se jí od Boha dostalo. Ale tyto nebeské bytosti nejsou schopny takového stavu, naopak se v nebi radují z Mariina vyvýšení, radují se z toho, že se lidstvu dostalo spásy a že Maria je prostřednicí, že Maria je bezprostředně účastna tohoto díla spasení člověka.

Bratři a sestry, když hledáme a nacházíme ten svůj vztah k Panně Marii, já vím, že každý má nějakou tu bolest, nějaké to trápení a jak se člověku uleví, když se se svými starostmi a bolestmi může někomu svěřit. Někomu, kdo jej nezklame, kdo nezneužije jeho důvěry. A mezi lidmi se takové ušlechtilé duše nacházejí velmi zřídka. Často slýchám svědectví věřících křesťanů, když putují třeba na svatý Hostýn nebo na Velehrad. Říkají: „Tam jsem se modlil, tam jsem se svěřil Matce Boží, tam jsem jí nechal ty své starosti, tam jsem našel útěchu a povzbuzení.“ Ano, máme na to právo, vždyť Bůh nám ve své lásce dal Marii, abychom se skrze ni obraceli k Němu. Ale naučme se a stále se zdokonalujme v té opravdové mariánské úctě. Je to krásné, když člověk dovede Pannu Marii uctívat, dovede se radovat z jejích výsad, kterými byla obdařena Bohem, a když sám, po lidsku řečeno, za to nic nechce, když člověk nechává vše v důvěře na Marii a na jejím Synu, jak Ona přijme jeho chvály a modlitby a jak Oni ve své lásce k člověku naplní naše touhy a přání. Tak, jako voláme k Bohu v modlitbě Otče náš - buď vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi - tak také, když skrze Marii prosíme Pána, naučme se nechávat to na Marii, nechávat vše na Boží vůli.  Maria přece vždycky v pozemském životě a i v nebi při svých přímluvách za nás usiluje o to, aby byla naplněna Boží vůle. Trpělivě a pokorně čekejme, jak Pán nám ve své lásce nadělí. Vždyť proto mnoho proseb světců, mezi něž patří i dnešní světec sv. Antonín, bylo vyslyšeno, protože prosili s odevzdaností do vůle Boží a v pokoře a trpělivosti očekávali projev Boží Lásky.

Vzdávejme chválu Bohu, vzdávejme úctu Marii a naučme se s trpělivostí ve svém životě očekávat, co nám Pán nadělí ve své lásce a dobrotě a především umějme Boží dary podle Boží vůle z jeho rukou přijímat.Amen