Kázal p. Josef Ondrůš z Prostějova

Sestry a bratři, milá mládeži, ctitelky a ctitelé Panny Marie, víte, že už uplynulo 80 let, kdy Panna Maria ve Fatimě slíbila, že zemi bude darován čas míru. A toto mírové poselství naší nebeské Matky nás povzbuzuje v úsilí vyprošovat a tvořit předpoklady pro pokojný život na naší zemi. Naše podpora a zapojení v tomto úsilí se může uplatnit jednak hlubokou úctou k Panně Marii, jednak modlitbou sv. růžence a pokáním, tzn. obrácením, změnou smýšlení.

   Jistě, mnohokrát jsme už slyšeli o Panně Marii, jak to máme v Novém zákoně zapsáno, že uchovávala v srdci Boží slovo a uvažovala o něm. A to nás také vybízí, abychom Boží podněty také ukládali do paměti a přemýšleli o tom, jak bychom je mohli v životě použít.Každý náš zážitek může obsahovat Boží výzvu a záleží na naší vnímavosti a pozornosti, abychom to Boží oslovení pochopili a na Boží podnět správně reagovali. Potřebuje to samozřejmě odpovědně myslet, přemýšlet, intenzivně využívat své mozkové závity. Ale přece Pán Bůh nám dal rozum právě k tomu, abychom tento nesmírně důležitý a cenný dar používali. A to pro věci dobré, užitečné, spravedlivé. Takto bychom také mohli projevit naši úctu k Panně Marii. Právě tím konkrétním následováním jejího příkladu, abychom jako ona žili podle Boží vůle.

   A druhým prvkem našeho úsilí za mírovou obnovu světa byla jmenována modlitba sv. růžence. Víme, že Panna Maria při svých zjeveních tuto modlitbu velmi doporučuje, asi proto, že je to modlitba velmi jednoduchá, tedy pro každého, ale obsahově nekonečně hluboká. Vždyť v této modlitbě si stále připomínáme ty základní životní události ze života Panny Marie a jejího syna. A tak stále prožíváme, co pro naši spásu, záchranu vykonali tyto dvě nejsvětější a nám nejdražší osoby. Budeme-li se správně modlit sv. růženec, povede to k našemu obrácení, ke změně smýšlení k lepšímu, tedy k pokání. Přijmeme totiž svůj život nejen jako Boží dar, ale přijmeme především jeho těžkosti a bolestné stránky jako příležitost obětovat Bohu své utrpení, nezdary, smutky.

   Často slýcháme, proč je na světě tolik utrpení a bolesti. Kdo na to odpoví? Ale můžeme si připomenout, že mnohé bolesti si způsobujeme sami. Ale o to teď nejde. Možná je lepší méně se ptát, proč existuje tolik bolesti, ale více si klást otázku, co pro nás může bolest a utrpení znamenat a jak můžeme na ně odpovídat. Ale předesílám, že můžeme-li některé utrpení zmenšit, snažme se o to. Přesto nám zůstane ještě mnoho utrpení, mnohá bolest, a ty bychom mohli jako křesťané přijmout statečně a pokorně a rukama Panny Marie předkládat Bohu jako oběti a vyrovnání za viny své i našich bližních.

   Ti, kteří tuší cenu a smysl oběti, těm se zde naskýtají bohaté možnosti. Když věříme, že Pán přijímá naše oběti, aby z nich tvořil hodnoty potřebné pro naši spásu, pak jistě vezme ochotně svůj kříž a poneseme ho trpělivě tak dlouho, dokud to bude Boží vůle. A my věříme, že nejdeme osamoceni, ale doprovází nás naše nebeská Matka a její syn, Božský Spasitel. Tímto způsobem se můžeme také spojovat s Kristovou obětí na Kalvarii a jak říká sv. Pavel, doplňovat tak to, co ještě zbývá do plnosti Ježíšovy vykupitelské oběti. Takže je otázka. Chceme takto dokázat lásku Ježíši a Panně Marii?

   V této úvaze jsme si uvedli několik možností, jak bychom mohli přispět, aby to fatimské mírové poselství bylo stále více poznáváno a naplňováno. A poslední otázka. Budeme se snažit k tomu přispět také i my?