Kázal MONS. ERICHA PEPŘÍKA

Moji drazí, chtěl bych vám dnes předat Boží slovo, slovo přátelské. I když to není  slovo lichotivé, je to slovo pravdivé. Pán Ježíš nás bere velmi vážně a samozřejmě si přeje, abychom i my brali vážně sami sebe i celý svůj život, celý svět a celý vesmír.

   Nám, bratři a sestry, je celkem srozumitelné, že svět není sám od sebe. To není možné, protože aby se svět sám vytvořil, musel by nejprve být. Když někdo není, tak jak může něco udělat, když není. A kdyby svět byl třeba od věčnosti, nač by se tvořil, když už by byl? Tudy cesta nevede.  Být přesvědčen, že svět je dílem Božím a že Bůh je plnost bytí i života, je silné a zároveň rozumné. A  Bohu na světu záleží, to je pochopitelné. A On je ne pouze Stvořitelem, ale také Soudcem, to snad chápeme. Obdivuhodné je, že je také Spasitelem. Protože On nás má rád, i když všechno o nás ví, všechno, i to co nevíme, i to, za co se možná v koutku srdce stydíme. Bůh to všechno ví, a přesto nás má rád. Kdyby člověk neměl rád Boha v Ježíši Kristu, neměl by rád sám sebe. S tímto rozpoložením srdce se zamýšlejme nad dnešním večerem.

   Slavíme svátek sv. Anežky Přemyslovny, Anežky české a slavíme jej ve výroční den zjevení Panny Marie ve Fatimě. Anežka česká, skutečná dáma Kristova ze 13. století.13. století má u nás tři vzácné dámy. Byl bych rád, kdyby si je zvláště mládež zapamatovala. Církev tomuto národu dávala skvělé průkopnice, které hluboce zasahovaly do veřejného života. Ty tři dámy jsou sv. Hedvika, kněžna slezská, sv. Zdislava, rodačka moravská, sv. Anežka, rodačka pražská.

   Anežka česká mohla být císařovnou. Byl to už třetí nápadník, německý císař Fridrich II., kdo řekl: „Staň se mou manželkou.“ Ona to viděla jinak. Byla dcerou královskou. Přemysl Otakar I. byl její otec, král Václav I.  bratr, Přemysl Otakar II.  synovec. Měla co dělat, aby v rodině udržela úctu, pořádek a milosrdenství. Ona se stane dámou Ježíše Krista. Cestou sv. Františka z Assisi a věhlasné paní Kláry založí klášter a nemocnici Na Františku. Stane se řeholnicí a představenou a nechá si říkat starší sestra. Tak jako Syn Boží Král veškerenstva klečel na zemi a myl apoštolům nohy, i Jidášovi. Anežka byla ženou neobyčejně statečnou, samostatnou, skutečnou královnou na kolenou, ale nenosila královský hermelín kolem krku, na hlavě královský diadém. Mohla být královnou matkou, avšak neporodila žádného následníka trůnu. Přesto je  úžasnou matkou. Asi tak, jak to z poslední doby známe o Matce Tereze. Když se jí novináři ptali: „Jak můžete být matkou, když nejste vůbec vdána?“ Ona odpověděla: „Já jsem vdaná, patřím Ježíši Kristu. A mám po světě tolik dětí.“

   Anežka Česká byla prohlášena za blahoslavenou r. 1874 a za svatou nynějším sv. Otcem r. 1989. „V paměti věčně žije spravedlivý.“ Kdo má rád spravedlnost, dobrotu a milosrdenství, ten je šťastný  a chápe, jak mohutně mezi námi žije sv. Anežka Česká. Nebyl jsem tenkrát v Římě, ale slyšel jsem to nadšené vyprávění Čechů, kterých tam toho 12.11. 1989 bylo 10-12 tisíc.  Ale poněvadž 12. 11. je svátek sv. Josafata, ukrajinského mučedníka za jednotu církve, tak církev  rozhodla, že sv. Anežka Česká bude mít svátek 13. 11. A to je dnes. Tehdy byl i kardinál Tomášek v Římě a říkal velmi nadšeně: „Tak od této chvíle se bude volat - svatá Anežko Česká, oroduj za nás!“

   To bylo tedy v listopadu 1989. V té době jsem byl v Olomouci ve službách arcibiskupa Fr. Vaňáka. Z univerzity Palackého i z města přicházeli studenti a říkali, co bude, co se chystá. Já jsem tehdy pozoroval průvod, který šel kolem arcibiskupské rezidence ke kostelu Panny Marie Sněžné. Ve tmě, mlčky, se svícemi. Všude kolem v pohotovosti skupiny policistů,  ale studenti se chovali vzorově, věděli, oč jde. „My tak potřebujeme, aby se u nás hodně změnilo, ale nebudeme to měnit tak, že na sebe budeme narážet. Existuje i způsob mírný, s modlitbou, pokorou, laskavým slovem. A pak studenti šli na náměstí ke sloupu Nejsvětější Trojice. Arcibiskup mi povídá, abychom tam šli také. Tak jsme tam šli a on, tenkrát už v letech, ve večerních hodinách promlouval ke studentům a obyvatelům Olomouce. To byl 17. listopad 1989. Dobrota zachvátila lidská srdce. Nikdo nepochyboval o tom, že toto je dílo sv. Anežky. Je krásné to, co přetrvává v našich povahách, to svaté, zbožné, rostoucí ze svaté víry Cyrila  a Metoděje, Václava, Ludmily, atd. I pan prezident tehdy té dobrotě podlehl, všichni jí podlehli, nechali se jí zajmout.

  Tak tomu bylo před osmi lety a jaká je žeň? Je to tak nádherné? Před několika dny, 7. 11., slavil otec arcibiskup v olomoucké katedrále 5. výročí uvedení na stolec sv. Metoděje a říkal, aby se nikdo nepřipravoval na kázání. „Promluvím sám  a najdu si, co jsem říkal před pěti lety a  veřejně to zkontroluji..“ Velké věci se udály za těch 8 let a jeho 5 arcibiskupských.  Třikrát  Svatý otec  navštívil naši zemi, otevřely se semináře, obnovily se křesťanské školy, hnutí katolického studenstva je živé. V poslední době však klesá počet křtů, počet svateb, počet manželství křesťansky prožívaných a uzavíraných. Máme být z toho jenom smutní?

    Minulou sobotu jsem byl v Ostrožské Lhotě na dni sv. Antonína Paduánského. Den před tím tam měla setkání mládež a hovořil k ní pan farář ze Zlína. Bylo zajímavé, že říkal totéž.“Víte, když ty křty klesají, jiné počty stále stoupají. Něčeho je u nás stále víc a víc a to jsou potraty a ztroskotaná manželství. My jsme na děsivém prvním místě v Evropě. To ta Evropa z nás bude mít užitek.“ A když ten farář řekl: „Víte, že běží o strašné hříchy. Kdo se takového hříchu dopustí, včetně toho, kdo k němu radí, kdo to dělá, včetně matky, za to je soudní vyobcování z církve, které skutečně doposud platí.“

   Když tohle řekl, ti lidé tam úplně ztuhli, jakoby přestali dýchat. Možná si to ani neuvědomili, že jde o hříchy, které jsou strašnější než válka, protože ve válce se může člověk bránit a nakonec tu válku lidé chtějí, protože ji studují, kreslí plány, odhalují a připravují se na ni, kdežto jak se může bránit nenarozené dítě? A co komu  udělalo zlého? Vždyť ono je skutečně nevinné, není to žádný útočník. Je to horší hřích než válka, i když se to dělá s tituly a v bílém. Když stavěli sídliště, někdo tam ukradl pytel cementu a řekli mu: „Ty, z toho bude prokurátor.“ A tam někde jiní utíkali do nemocnice, ne za zdravím, ale za vraždou a málem se jim zatleskalo. To je kuráž.

   Vždyť my žijeme úplně špatně. Naše úsudky jsou úplně zcestné. Já to připomínám úmyslně, abychom si uvědomili, co nás tíží a trápí a co znamená: „Ustavičná pomoc Tvá, útěchu nám podává.“ Kde a proč máme hledat tu pomoc, osvícení a posílení naší vůle. My si musíme uvědomit, jak zcestně žijeme.

   Blahobyt je dobrá věc, pokud ho prožívá ctnostný člověk. Sv. Anežka mohla být blahobytná dáma, ale zvolila si chudobu, aby ji bohatství neošálilo a zvolila si čistotu , aby se nestala kořistí tělesných žádostí. Jako řeholnice žila v poslušnosti, aby nedělala to, co chtějí nějací lidé, ale jenom to, co si přeje Bůh. Je to těžké, ale je to maják, který osvětluje cestu, zachraňuje bloudící lodě. Postava Panny Anežky svítí. Mysleme na to. My nemáme Pánu Bohu co vyčítat, my máme u Pána Boha čím dál více dluhů.

   Přečtěme si, co říká o těchto věcech apoštol Pavel v listě do Říma. Už tenkrát to měli lidé popletené a místo toho,aby uctívali Boha, uctívali modly a sami sebe. „Proto je vydal Bůh pro žádost jejich srdce nečistotě, takže sami hanobili svoje těla, zaměnili pravdu Boží za lež a ctili a klaněli se tvorům místo Tvůrci.“ To je skutečně něco ďábelského. Pán Ježíš označil ďábla za otce lži, ale on se označuje za Lucifera, tzn. světlonoše. Tomu se řekne osvěta, ale když je to proti Pánu Bohu, tak je to skutečně tmářství.“ Proto je Bůh vydal hanebným náruživostem, vždyť jejich ženy zaměnili přirozené obcování za protipřirozené.“ A toto se mladým lidem schvaluje a doporučuje. Podle mě i muži zanechali přirozeného obcování se ženou a zahořeli ve své žádostivosti k sobě navzájem a hanebné činy páchali muži s muži a docházeli na sobě samých zasloužené odplaty za své poblouznění. Slyšme Boží slovo: „Poněvadž si nevážili toho, aby měli poznání Boha, vydal je Bůh v nesprávné smýšlení, takže činili, co se nesluší. Byli plni všeliké nepravosti, nešlechetnosti, lakoty, zloby, plni závisti, vraždy, krádeže, sváru, lsti a podlosti, našeptavači, nactiutrhači, nenávidící Boha, posměvači, pyšní, domýšliví, vynalézaví zlých věcí, rodičů neposlušní, pošetilí, věrolomní, bezcitní, nemilosrdní.“ Tak vypadá život bez Boha.

    Pán Ježíš jednou plakal nad svým hlavním městem Jeruzalémem, když mu apoštolové  ukazovali, aby se podíval na ty ohromné stavby. „Nezůstane zde kámen na kameni. Přijdou dny, kdy tě nepřátelé sevřou, oblehnou tě, povalí tvoje domy i tvoje děti. A to se ti stane proto, že jsi nepoznal čas svého navštívení.“ Pán Ježíš se rozplakal nad městem, které měl rád, které bylo hlavním městem jeho národa, jeho pozemské vlasti.

   Víte, co řekl Pán Ježíš o těch, kteří odmítají slovo Boží? Sodomu a Gomoru znáte z Písma sv. On řekl: „Sodomě a Gomoře bude na soudu Božím lehčeji než takovému městu, které odmítne slovo Boží.“ Pro naše pochybení má Bůh úžasné pochopení. Ale pro tu naši pýchu - „já nepotřebuji slovo Boží“ - „Sodomě a Gomoře bude lehčeji, než městu, které odmítne slovo Boží.“

   Panna Maria už v La Salletě pláče, ve Fatimě prosí: „Pokání. Modlete se za duše v očistci, podívejte se, jak vypadá peklo.“ Lidé se tomu mohou smát, ale je možné se tomu také nesmát a brát to vážně. Vše je opakováním a připomínáním toho, co říkal Kristus Pán velmi přátelsky: „Bděte a modlete se.“ Může se vám stát, že potom budete bušit na dveře jako ty družičky: „Otevři nám, ty jsi nás pozval na svatbu, my se nastrojili, ,my jsme se přátelili s nevěstou i ženichem. Pane, otevři nám.“ A ten ženich řekne: „Já vás neznám. Já o vás nevím.“ To je strašné.

    Bůh je láska. Pán Ježíš má srdce tiché a pokorné, vnímavé, chápající, odpouštějící. Dokud jsme, máme vždycky možnost se vracet, polepšit se, učinit pokání. Ten nádherný návrat do náručí Panny Marie, do náruče Boží. Znáte podobenství o marnotratném synu. Pokání a vnitřní obrat, to musí nastat.

   Podívejme se znovu na náš národ. Co se všechno lidem schvaluje. Tunelování peněz, podvody, lži, krádeže, zneuctívání manželství, obchodování s lidmi, s dětmi. To není kultura. To je setba smrti. Když nechceme, aby žily děti, k čemu nám bude blahobyt? Pro koho to bude? My to máme popletené. Tady se musí něco stát. Jenže když Syn Boží přišel mezi lidi a když poslal svým působením apoštola Petra do Říma a když Petr uviděl ten Babylon, neřekl: „Tento senátor se musí pověsit a pak už bude pokoj.“ Ne, toto není Boží řešení. Není nutná žádná síra, žádný oheň, žádná válka, ale déšť Božího milosrdenství. Kdo je schopen zprostředkovávat tento déšť na zemi a šířit ho dál?

   Anežka Česká to uměla. Matka Boží to umí. Vidíme ji často pod křížem. Ona v Betlémě nabídla děťátko - líbezné. Totéž dítě drží pod křížem na Kalvarii jako zohavenou mrtvolu. I ta mrtvola měla hlavu s hebkou kadeří, nyní poplivanou a možná někdo přistoupil a řekl: „Toto že je tvůj syn? Ty jsi jeho matka? To ty jsi ho tak milovala? Fuj!“ To my ani nevypočítáme, co všechno Panna Maria vytrpěla. Ona se nezlobí, nehrozí, ale stojí u kříže a pláče, modlí se a duší žije to, co šeptá její syn a volá: „Otče, odpusť, Otče, odpusť jim. Oni ani nevědí, co dělají.“

   Anežka Česká usmiřuje svoji rodinu, ale zároveň chodí Na Františku a zde svým chudým rozdává chléb, hojí  rány, konejší  znavená srdce. Ty ženy mají tak nádherné poslání, ony jsou k tomu mají vlohy. Prosím vás, milé sestry, nenechávejte se odloučit od lásky Kristovy, od lásky Panny Marie.

   Prosím vás, ženy a dívky, zůstaňte co nejdůvěrněji spojené s Pannou Marií, nenechte se poplést učenými nebo nízkými řečmi kohokoliv, ale držte se slova Božího, držte se růžence, držte se náruče Matky Boží. U ní je vždycky dobře. Je to opravdu ta nejopravdovější matka. To není jako kdysi, když Adam říkal: „Hospodine, Eva mne svedla a to je ta žena, ty jsi mi ji dal.“ To bylo. Od Kalvarie je to jiné. „Ženo, hle, to jsou tvoje děti! Toto je tvůj syn.“ To platí o Panně Marii, to platí o každé ženě. Takovou ženu nám dává Pán Ježíš. Je to málo pro naše ženy a dívky? Bylo to málo pro Anežku Českou?  Zůstaňte ve službách Královny nebe i země a buďte královnami a matkami našeho národa podle těla i podle ducha.  Amen.