Jeden dospívající kluk si psal na papír svá předsevzetí. Byl skloněný nad stolem, zatímco maminka žehlila prádlo.
„Kdybych uviděl někoho, kdo se chce utopit,“ psal kluk, „vrhl bych se hned do vody, abych ho zachránil. Kdyby někde hořel dům, zachránil bych děti. Při zemětřesení bych docela určitě neměl strach a vrhal bych se do nebezpečných trosek, abych zachránil všechny ubožáky světa...“
Maminka: „Prosím tě, dojdi mi dolů koupit kousek chleba.“ „Mami, copak nevidíš, že prší?“
Z knihy Příběhy pro potěchu duše (Bruno Ferrero)
