Jednoho rána si kalif Hárún alRašíd jako obvykle zavolal vykladače snů, aby mu vyložil sen, který se mu v noci zdál.
„Zdálo se mi, že mi jeden po druhém vypadaly všechny zuby. Co si o tom myslíš?“
„Pane, to není dobré znamení. Ten sen znamená, že všichni tvoji příbuzní zemřou a ty zůstaneš sám,“ řekl vykladač.
Kalif se zachmuřil. Výklad snu ho tolik rozčílil, že milého vykladače vyhnal z paláce a dal si zavolat jiného. Ten mu odpověděl:
„Pane, to je dobré znamení. Ten sen znamená, že budeš žít dlouho, a přežiješ dokonce všechny své příbuzné.“
Kalif si spokojeně mnul ruce: „To byl ale dobrý sen,“ a dal vykladači, který mu ho tak pěkně vyložil, sto denárů. Pak si zavolal vezíra a přikázal mu, aby našel prvního vykladače a omluvil se mu kalifovým jménem.
Konec konců mu řekl totéž jako ten druhý, ale zvolil špatná slova...
I ta nejpalčivější pravda se dá říct jemně.
Vlídnost je inteligencí srdce.
Z knihy Další příběhy pro potěchu duše (Bruno Ferrero)
