Dívka
se podívá na kluka a vzdychne: ... Ach, láska …
Kluk
se podívá na dívku a pomyslí si: ... Sex …
Proč? Protože se od sebe lišíme. My všichni jsme stvořeni
jako duch, duše a tělo.
Tělo je to, co na sobě vnímáš svými pěti smysly: zrakem, čichem,
hmatem, sluchem a chutí. Duše je náš rozum, city a vůle. Duch
pak je nehmotná podstata schopná spojit se s duchem Božím. Žena
s mužem všechny tyto tři složky mají, ale u každého to
funguje trochu jinak. A proto jsou pro sebe vzájemně tak důležití
a nenahraditelní.
Na přednášce v Benešově jsem dostal otázku: „Tome,
jak to mají ženský nejraději? (V sále stopadesát studentů a smích).
Můj přítel Honza Klas pomalu odpovídá: „V manželství to je,
jako když pečete dort. Chvíli trvá, než ho vyrobíte. Musíte použít
cukr, vajíčko, vodu nebo máslo, pak mouku
a ušleháte těsto. Těsto vylijete do formy a s formou dáte
do trouby Potom čekáte.“ (Ze sálu slyším poznámky: „Čéče,
vole, co blbne, co to žvaní vo pečení? Chci slyšet vo sexu, ne vo
pečení.“)
„Až
dort upečete,“ pokračuje klidně, „rozříznete ho, promažete
krémem, nejlépe čokoládovým, nahoru nalijete polevu a nakonec ...
co se dává nakonec?“
„Třešinka,“ nadšeně vykřikne jedna dívka.
„Šlehačka,“ opravil ji. „V manželství je to
úplně stejné. Sex je jen ta načechraná šlehačka. Daleko
víc záleží na tom, co do manželství vložíte, jaké si ho upečete.
K dobrému manželství potřebujete čas a sex, šlehačka jej
pak výborně ochutí. Šlehačka je výborná, ale pokud neupečete
dobré manželství, sex to nezachrání. A rozpadající se manželství
neslepí sex už vůbec. Naopak jestliže upečete dobré manželství,
dobrý vztah, zaručuji vám, že na technice sexu už vám nebude
tolik záležet. Jde o to, abyste si uměli vzájemně vyjít vstříc.“
(V sále je ticho a pak najednou bouřlivý potlesk.)
Na semináři pro manželské páry dostali účastníci
otázku na tělo: Kolik času věnují sexuálním aktivitám?
V odpovědi uvedli průměrně 2-3 hodiny týdně. To znamená 1-2%
celkového času. Je to velice málo ze společného života dvojice.
Šťastné manželství, šťastný vztah je závislý na tom, jak
spolu prožijete zbytek, těch 98% času.
Opravdová láska touží učinit druhého šťastným.
Je ochotna přinést oběť -
dar - dobro.
Zajímavou odpověď na otázku, co je láska, dala
v diskusní relaci vídeňské televize jedna německá prostitutka.
Jistý účastník ji nazval podnikatelkou lásky, ale ona se
ohradila: „To si nemyslím, já nabízím jen rozkoš. Láska je něco
docela jiného. Když žena leží v horečce a nemůže se ani
pohnout a muž jí přinese pohár vody a dává jí studené obklady,
to je láska.“ I tato žena, která si za sex nechává platit, možná
nevědomky uznává normu lásky popsanou v Bibli:
Láska
je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se
nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se nepatří, nemyslí jen a
jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí někdo ublíží,
má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když
lidé žijí podle pravdy. Láska všechno omlouvá, všemu věří,
nikdy nad ničím nezoufá, všecko vydrží. Láska nikdy nepřestává. (1 Kor 13, 4-8)
Přeji tobě i dívce, která sedí před tebou, abyste
oba našli partnera, který bude
chránit vaše dobro a nikdy vám neublíží. Je důležité
poznat čistou lásku. A ve vašem životě je právě teď čas, kdy
takovou lásku můžete hledat.
Když
se kluk poprvé doopravdy zamiluje, dokáže vnímat dívku jako
duhu. Nemá potřebu se jí dotýkat. Nechce, aby se rozplynula. Je
schopen se na ni dívat hodiny a hodiny. Pozorovat její vlasy,
pozorovat, jak se směje, jak mluví. Trochu si ji idealizuje.
Lepí jí hvězdu na čelo. Je to jeho princezna. Mladý muž je
schopen platonicky milovat i několik let. Pro takovou lásku je
odhodlán dělat veliké činy Přestane pít, kouřit, trhá květiny,
otevírá dveře a někteří jdou tak daleko, že si i čistí zuby
…
Ale i zamilovaná dívka vydrží pět hodin před
zrcadlem. Dívka je citovější a zranitelnější než kluk.
Potřebuje cítit ochranu, potřebuje slyšet vřelá slova. Jestliže
ji chlapec maličko pohladí, letmo políbí, zašeptá pár sladkých
slovíček, je šťastná. Víc už nežádá, prožívá čistou lásku.
Jenže ve chvíli, kdy se kluk a děvče začnou víc
dotýkat, víc líbat a víc objímat, se v nás klucích probouzí žádostivost.
Jestliže tohle nevíš a neví-li to také dívka, se kterou začínáš chodit, oba
se rychle vystavíte sexuálnímu tlaku.
A tím se dostáváme od lásky
k sexu.
Co je to sex a kde jsou jeho hranice?
Bill Clinton řekl: „Já neprožil sex. To ona se mě dotýkala.
Já nic nedělal.“ On snad dokonce věří, že nepřekročil
hranici. Takoví jsme my lidé. Místo abychom hranice
respektovali, posouváme je.
Kluk pozve dívku do kina. Je tam tma, dotýká
se jí nohou. To je úžasné. Potí se. Ona je tak blízko. Jenže za
chvíli už je to obyčejné, takže příště proplete své prsty
mezi její prsty. To je úžasné. Kluk přijde z kina a řekne si: to
bylo super! Dívka přijde domů a vypráví kamarádkám každý
detail.
Příště si dají polibek, pak super polibek, potom vášnivý
tříminutový supersuper polibek, (kdy už hrozí přenos viru HIV ze
slin), pak nějaké masáže, supermasáže a nakonec pohlavní
styk. Možná to ani nechtěli, ale ono to samo pokračovalo.
Je to jako když se malý kluk rozběhne
z prudkého kopce. Najednou je sráz stále prudší a prudší,
nohy už nejsou dost dlouhé a nestačí tolik kmitat a pak bum bác.
A pláč! Gravitace může
být
silnější než schopnost udržet kontrolu.
Stejné je to se sexem. Sex je pud k zachování života. A
proto jestliže ho nekrotíme hned v zárodku, může být silnější
než vůle. Alespoň u muže tomu tak je. Jen to vysvětluje fakt,
že muž dokáže ženu znásilnit. Dokonce ženu cizí, kterou nezná,
nemiluje, ale která mu také ničím neublížila. Tento pud může
být silnější než rozumové uvažování. Jestliže mu povolíme,
je stále silnější a silnější a my často nedokážeme dopředu
odhadnout, jak a kde to skončí. Bez pevně stanovených hranic bude
i tvá touha větší a větší a žádostivost bude chtít víc a víc.
Obzvlášť řekneš-li si, že vše je dovoleno. Jenže následky
jsou nedozírné. Přečti si pár úryvků z dopisů, kterých mi
chodí spousta:
...
Před pěti lety jsem se spřátelila s chlapcem a naše náklonnost přerostla
do krásného vztahu. Věřila jsem, že je to cit trvalý Protože měl
vlastní byt, docházela jsem k němu a žili jsme jako manželé, i
když bez papíru. Bylo to skvělé, ale jen první dva roky Pak odešel
na vojnu a z vojny se vrátil jako vyměněný. Možná i já jsem
byla jiná. Já už jsem nechtěla jen sex. Kdežto on si přál jenom
sex. Naše setkání bylo jen sex. Jen Bůh ví, kolikrát jsem to chtěla
skončit, ale nešlo to. Cítila jsem až manželskou povinnost a pak
také: Co řeknu jinému chlapci? To mě svazovalo. Vlastně jsem
byla otrokem těla a toto trvalo plných pět let. Duše toužila
po něčem jiném a tělo dělalo také něco jiného. Pak už jsem ho
začala fyzicky odmítat. Snažila jsem se s ním mluvit, říci mu,
že potřebuji ještě něco jiného, krásnějšího, ale vůbec to
nechápal. Jen žárlil a podezíral mě. Pak udělal menší scénu a
nakonec jsme se rozešli. Myslela jsem si, že budu nešťastná,
smutná, ale opak byl pravdou. Konečně jsem pocítila svobodu, štěstí
a radost. Byla jsem velmi hloupá, když jsem si myslela, že pro
zachování lásky mu musím sexuálně vyhovět. Kdyby se mě někdo
zeptal, který den ve svém životě bych změnila, vím jistě, že
ten, kdy jsem dobrovolně odhodila dar, který jsem si měla nechat až
pro manžela ...
Jiná dívka napsala:
... chtěl ode mě
právě tuhle věc, ale já řekla: Ne!.
„Nebuď staromódní, vždyť to dělá každý,“ žadonil.
„Ale ne se mnou!“, nedala jsem se. Naštval se
a řekl mi: „No, tak se na tebe vykašlu a najdu si takovou,
která mě pochopí.“ Odpověděla jsem mu. „Víš co, jestli
ti jde jen o sex, klidně si běž. Mám tě ráda, ale mé tělo, to
je celé mé srdce, to je veškerá moje hodnota a tu já si schovám
až pro svého manžela.“
A v té chvíli pochopil a omluvil se mi. Chtěla bych
poděkovat své mamince, která mě vychovala v názoru na předmanželskou
čistotu. Mnohá děvčata si neuvědomují, co odhazují. Je úžasné
vědět, že ten druhý mě opravdově miluje ...
Dopis maminky patnáctileté dívky:
...
Tento rok měla moje dcera sexuální poměr se sedmnácti muži. Před
měsícem byla na potratu a před dvěma měsíci se pokusila o
sebevraždu. Dnes ráno, když odcházela do školy, jsem se jí
zeptala: „Miláčku, proč děláš takové věci? Proč se takhle
ničíš? Je tvoje sexuální touha tak silná, že se neumíš ovládnout?“
Odpověděla mi: „Ne, mami, nemám žádnou sexuální touhu. Mně
se sex dokonce vůbec nelíbí. Ale pokaždé, když už je po tom,
mi ten muž poví, že mne miluje.“
Jak
oklamaná byla ta dívka. A jak my chlapi ženám lžeme!
Jiný
příběh popisuje Josh McDowell ve své knize Tajemství lásky:
Těhotná dívka chtěla znát názor na potrat. Když dostala otázku,
proč se svým chlapcem vstoupila do tak důvěrného vztahu, odpověděla:
„Vždycky jsem chtěla počkat, ale nátlak z jeho strany byl veliký
Stále mi říkal: „Zlatíčko, jestli mě miluješ, tak mi to dovolíš.
Miláčku, jestli ti na mně záleží, nenecháš mě, abych po tobě
jen marně toužil“. „A co vám říká váš milovník dnes?“
Sklopila
oči. „Dnes říká: Zlatíčko, jestli mě miluješ, tak si to necháš
vzít. Miláčku, jestli ti na mně záleží, půjdeš na potrat.“
Ano,
kamaráde, toto si my muži musíme přiznat. Sex sám o sobě není
láska, dokonce se může stát potratem lásky. Zatímco v manželství
působí potěšení a je v něm obrovská síla tvoření, mimo manželství
dokáže bořit a plenit stejně silně, jako válečné bomby boří
domy a plení přírodu i města.
Láska
je citový vztah, kterému se musíme všichni učit. Není to jen tvůj
problém. Je to problém celé společnosti. Pravé lásce se nelze
učit sexem. Sex před manželstvím je jako trhání jabloňových
květů. Otrháš je a jablka nemají z čeho vyrůst. Neboť láska nepučí a nevyrůstá ze sexu,
ale naopak láska roste a
vyvíjí se směrem k sexu ¡
Tomáš
Řehák; Sex: šlehačka na dortu,
Nakladatelství Křesťanský
život – Albrechtice, 2001
