SMYSL
A VÝZNAM "ZPOVĚDI"
Jestliže přijímáme Boha jako nekončící lásku, která se
zjevuje v Ježíši Kristu, pochopíme nutnost stálé vnitřní proměny
a očišťování. Láska Boží totiž umožňuje člověku pochopit
podstatu každého provinění a nevěrnosti. Naše hříchy nám ale
mohou být odpuštěny, protože Ježíš vzal z lásky k nám naše
nepravosti na sebe. "Byl proboden pro naše hříchy, rozdrcen
pro naše viny, tížily ho tresty pro naši spásu, jeho rány nás
uzdravily" (Iz 53,5).
ÚLOHA KNĚZE VE SVÁTOSTI SMÍŘENÍ
Ve svátosti smíření se v přítomnosti kněze zpoví-dáme Bohu.
Kněz je zde pouze viditelným nástrojem milosrdné Boží lásky. Kněz
sám hříchy neodpouští!
ZPOVĚĎ POTŘEBUJE ČAS
Zápas s vlastním svědomím vyžaduje čas. Hřích totiž mnohdy
není snadné rozpoznat. Spěch může způsobit, že se zpověď
stane povrchní. Chceme-li jít ke zpovědi, musíme se na ni nejprve
připravit: modlit se za ni, prosit Boha o světlo a zpytovat svědomí.
ZPYTOVÁNÍ SVĚDOMÍ
Duch svatý povzbuzuje každého člověka, aby vniknul "do sebe
samotného" a pocítil potřebu návratu k Otci. Zpytování svědomí
je dalekosáhlým skutkem v životě jednotlivce: člověk totiž stojí
tváří v tvář pravdivému obrazu vlastního života (Jan Pavel
II.).
POZNÁNÍ LÁSKY
Příprava na zpověď předpokládá nejprve pravdivé poznání lásky
Boží, a až potom svých hříchů a sebe sama. Obrácení začíná
tehdy, když si uvědomíme svůj vnitřní nepořádek. Při zpytování
svědomí se zaměřujeme na naše skutky, myšlenky a motivace. Za
dobré poznání vlastních hříchů se musíme i modlit.
BOLESTIVÉ RÁNY
Zpytování svědomí je mnohdy obtížné, protože se dotýká ran,
které způsobily naše hříchy. Hřích totiž působí utrpení našemu
okolí i nám a odkrývá lidskou křehkost. Poukazuje na to, jak
snadno může být člověk zraněn. Hřích život člověka vlastně
ničí (Řím 6,23).
KAŽDODENNÍ ŽIVOT
Zpytování svědomí zahrnuje náš každodenní život, každou naši
činnost. Díky zpytování svědomí můžeme neustále hodnotit
rozvoj našeho života.
DĚKOVAT ZA SVŮJ ŽIVOT
Neméně důležitým prvkem zpytování svědomí je vědomé připomínání
si dobrodiní, které jsme v našem životě obdrželi. Celý lidský
život a tedy každý den, je totiž darem Otce. Přestaneme-li Bohu děkovat,
jsme ohroženi postojem určité přezíravosti.
POMŮCKY KE ZPYTOVÁNÍ SVĚDOMÍ
Zpytování svědomí není pouhým vypočítáním našich hříchů.
Je modlitbou, kdy v upřímnosti a pravdě stojíme před Bohem. Všechny
návody na zpytování budou vždy nedokonalé ve srovnání s otevřením
našeho raněného srdce před milujícím Otcem. Když se připravujeme
na zpověď, nechme se proto ovlivnit i intuicí vlastního srdce.
NĚKOLIK PODNĚTŮ KE ZPYTOVÁNÍ SVĚDOMÍ:
"MILUJ Pána, svého BOHA, celým svým srdcem, celou svou duší,
celou svou myslí a celou svou silou… Miluj svého BLIŽNÍHO jako SÁM
SEBE." (Mk 12,30-31).
· První otázky by se měly týkat našeho postoje vůči Bohu.
· Dále zkoumáme postoje a chování vůči bližním: partnerům,
rodině, přátelům, rodičům…
· Odpuštění bližním je dalším důležitým krokem. Kdybychom
se nechtěli smířit, znamenalo by to, že svých hříchů
nelitujeme.
· Ke zpytování svědomí patří též reflexe vztahu k sobě samému,
protože z Ježíšových slov vyplývá i nutnost této formy lásky.
Je ale třeba rozlišit sebestřednou sobeckou sebelásku od opravdové
lásky. Ten, kdo neumí milovat sám sebe, není též schopen lásky
ke svému bližnímu.
· Významným hříchem je pýcha, která nás trápí pomyšlením,
že nejsme takoví, jakými by nás chtěla mít ona...
· Nezřídka žijeme ve zbytečných obavách o sebe a své bližní.
Strachem pak trápíme i ostatní, poněvadž se snažíme ovlivnit
to, co na nás nezáleží. Poddávání se strachu je projevem
nedostatku důvěry vůči Bohu.
LÍTOST NAD HŘÍCHY A VYZNÁNÍ
Lítost spočívá nejprve v uznání zla a zkázy, které způsobí hřích
v nás samých, v bližních a dokonce - jistým způsobem - i v Bohu.
Získat odpuštění je možné jenom tehdy, když upřímně uznáváme
zlo svých hříchů a vyznáváme je před Bohem.
LÍTOST JE PROSBOU
Naše lítost se projevuje tím, že svěříme zlo hříchu Božímu
milosrdenství. Lítost je upřímnou prosbou, aby naše nepravosti Bůh
vzal na sebe a aby nás ochránil před následky našich hříchů.
ROZHODNUTÍ K NÁPRAVĚ
Vyznání hříchů musí být spojeno s upřímným předsevzetím
napříště se jich nedopouštět. Rozhodnutí k nápravě není
"dodatkem" ke svátosti pokání, ale vyplývá z její
podstaty. Zpověď totiž nespočívá na přiznání se k našim
slabostem před knězem, vyznání hříchů ukazuje, že jsme se
rozhodli s nimi bojovat.
SVÁTOST SMÍŘENÍ JE ZVLÁŠTNÍM MÍSTEM,
KDE ČLOVĚK ZRANĚNÝ VLASTNÍM HŘÍCHEM
MŮŽE ZCELA OTEVŘÍT SVOJE SRDCE
UZDRAVUJÍCÍ SÍLE LÁSKY BOŽÍ;
MÍSTEM, KDE MŮŽE VYPOVĚDĚT V ÚPLNOSTI,
CO HO NEJVÍC BOLÍ A TRÁPÍ.
***
Zpracováno: podle knihy Józefa Augustyna Příprava na svátost smíření,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství www.kna.cz
