Veď
Vlídné Světlo
Veď vlídné světlo, z bludných kruhů tmy
vyveď mě ven!
Je tmoucí tma a domov vzdálený,
vyveď mě ven!
Dej nohám dojít, očím uvidět
ne dálný cíl, na pouhý krůček vpřed!
Já bloudil jsem a nevzýval tvůj jas,
vyveď mě ven!
Sám cesty volil jsem, teď volám: Spas,
vyveď mě ven!
Pozlátkem dnů a pýchou oslněn
popřel jsem strach, ta léta zapomeň!
V síle milosti bezpečně dál
veď mě tvá moc
přes močál, vřes, proud, srázy skal,
než zajde noc
a jitro úsměv andělský mi vrátí,
jejž dlouho miloval jsem, a pak ztratil.
kard. John Henry Newman (1801-1890)
Pane,
dnes žijeme jakoby na nějakém velkém tržišti idejí, náboženství,
různých druhů módy, předpisů, značek ... Neexistuje jasně
definovaná kultura, neexistuje tradice, která by byla přijímána
naprostou většinou populace, neexistuje přesná hierarchie
hodnot, chybí pevné opěrné body. Jsme jako štvanci, orientujeme
se podle momentálního prospěchu, a tak se často rozhodujeme
pouze podle kritéria užitečnosti a účinnosti. Velmi často pak
dochází k tomu, že se poměrně značně podobáme farizeům a učitelům
Zákona, protože jsme podobně pokrytečtí jako oni, zaměňujeme
podružné za to, co je zásadní, vzezření za bytí. Dáváme
velký důraz na pěstování zevnějšku a opomíjíme čistotu
srdce a krásu nitra.
Ty, Pane, nás veď a ustavičně k nám
promlouvej prostřednictvím Písma, živé církevní tradice, dějin,
událostí, osob. Promlouvej k nám prostřednictvím pobídek tvého
Ducha v našem srdci. My jsme ohlušení hřměním sdělovacích
prostředků a reklamy, a proto jsme namnoze pozbyli schopnost
zaslechnout tvůj hlas v ševelení větru. Pane, měj s námi
strpení a neopouštěj nás, když všude kolem se vzmáhá chaos.
