Okultismus
Pojem okultismus
pochází z lat. slova occultus
a znamená tajemnou, skrytou
a tajuplnou vědu. Jádrem okultismu je magie.
Lexikon des Geheimwissens (Freiburg 1976) definuje okultismus jako
„teorii a praxi přírodních
jevů, jejichž příčiny se ještě nedají objasnit dosud známými
přírodními zákony“ (s. 300). Okultismus vychází z představy,
že najde prostředky a cesty, jak použít v dnešní době prastaré pověrečné praktiky, rituály
a zaříkávací formule k užitku nebo ke škodě jiných lidí.
Rovněž k němu patří i představa, že může navazovat kontakt
nebo spojení s
duchy, dušemi zemřelých nebo některými kosmickými silami.
Lexikon der Sekten (Freiburg 1991) rozlišuje mezi esoterickým
a empirickým okultismem: „V esoterickém okultismu hraje velkou roli především tajná
nauka, jak ji systematizují určité ideologické skupiny v
tzv. tajných vědách, např, teosofie, antroposofie, rosikruciáni.
Tato nauka je k dispozici jen několika vůdčím osobnostem (zasvěcencům),
přičemž žák (adept) musí absolvovat celou řadu zasvěcovacích
stupňů, většinou spojených s určitými technikami vědomí
(iniciace). Naproti tomu empirický
okultismus se odvolává na zkušenostní vědění každému přístupné.“
Dějiny
okultismu 1. Původ
Označení okultismus se začalo používat poté, co v roce 1530 vyšla
kniha De occulta philosophia od
Heinricha Cornelia Agrippy (1486 - 1535).
Agippa vytváří pozdější těžiště okultismu: klasifikaci duchů,
odstupňovaná cesta člověka k vysvobození, analogie makrokosmu a mikrokosmu a další život
duše člověka po jeho smrti.
2.
Moderní okultismus
Moderní okultismus začíná v roce 1848 v Hydesvillu (USA). Dcery
metodistického farmáře Johna Foxe slyšely v domě zvláštní klepavé zvuky. Toto ťukání
a klepání bylo definováno jako klepání způsobené duchy. Poměrně
rychle se rozvinuly praktiky umožňující s těmito údajnými „spirits“
(duchy) vejít do styku. K nejběžnějším metodám dnes patří: kyvadlo,
hýbání stolkem, stoleček
(„abeceda duchů“), automatické
psaní, spiritistické seance s médii.
Ke spoluzakladatelům
moderního okultismu patří mj. Jakub Lorber (1800 - 1864), Franz Anton Mesmer (1734 - 1815) a
Hippolyte Denizard Rivail (1804
- 1869), který pod jménem Allen Kardec
založil v r. 1858 první spiritistickou společnost. Jeho Kniha duchů je ještě
dnes považována za základní dílo spiritistů. Spiritismem
se také dlouhá léta zabývala zakladatelka Teosofické
společnosti Helena Petrovna Blavatská
(1831 1891).
Formy
moderního okultismu
Moderní okultismus rozlišuje praktiky a jevy podle druhu a žádaného
cíle nebo účelu. Dělí se zhruba do tří skupin:
- médiové
fenomény (fenomény spojené s médiem: - věštění z křišťálové
koule, výklad horoskopu, čtení z ruky; - kontakty s oním světem se zvukovými
záznamy, fotografiemi, filmovými nebo videovými záznamy; -
virgule, kyvadlo; - osoby, které pomocí své myšlenkové síly údajně mění
hmotu; - různé orákulové praktiky jako I‘ťing, runy, vykládání
karet.)
- prožitkové
fenomény (fenomény, které se prožívají o samotě nebo ve skupině: -
hýbání sklenicemi, stolkem, numerologie)
- kultické
úkony (rity: - neosatanismus, černé mše; - kulty čarodějnic;
- novopohanské či novogermánské kulty.).
Nebezpečí
okultismu
- Ztráta
autonomie (přenesení odpovědnosti za vlastní život na nějakého
ducha, protože ten má z onoho světa lepší přehled nad vlastním životem
a může tedy pozitivně utvářet budoucnost).
- Rušení
sociálních kontaktů (s navázáním se na okultní nebo spiritistickou
skupinu často následuje přerušení dosavadních sociálních vztahů,
protože otázky a problémy vlastního života už nejsou základem rozhovoru
s ostatními lidmi).
- Potlačování
problémů (v případě úmrtí v rodině přebírá okultismus úlohu
vyrovnat se se smutkem, protože okultismus teď nabízí přímé navázání
kontaktů se zemřelým).
- Odbourávání
strachu (okultisté často tvrdí, že prostřednictvím kontaktů s oním
světem dokáží odbourávat strach, protože jsou zbaveni nejistoty ohledně
vlastního života. Ovšem právě zde může naopak vznikat další
úzkost, např. díky údajným hrozným poselstvím ze záhrobí, díky předáváním
dat úmrtí, hrozícího neštěstí atd.).
- Médiumální
psychóza (poselství od duchů jsou zpravidla sepisována nebo namlouvána
na pásek. V případě psychózy zakoušejí dotyčné osoby duchy přímo,
tedy nepotřebují žádný pomocný prostředek, aby údajná poselství přijímaly.
To může za určitých okolností vést k chorobným
psychotickým stavům, až k nebezpečí sebevraždy).
Společenský
pokus o výklad
Pro mnoho lidí nastupují okultní praktiky a představy na
místo náboženství, umění a vědy. To je doloženo tím, že jako
nejdůležitější důvody pro příklon k okultním praktikám uvádějí zájem
o mimořádnost, který byl dříve uspokojován v
náboženství, vírou; zábavu, kterou uspokojovalo umění, a zvědavost,
která vedla k vědění a vědě. A konečně tu hraje i důležitou roli
tzv. krize smyslu. Tradiční odpovědi
křesťanské víry, filosofie a umění „ztratily na přesvědčivosti“.
... Odpovědi různých náboženství na mnoho otázek se zároveň staly
soukromou záležitostí a náboženství
se proměnilo v soukromý podnik, který musí konkurovat s ostatními nabídkami.
Příklon k okultním praktikám je často poukazem na zklamání
ze sociální skutečnosti a moderního obrazu světa. Tak se také právě
tzv. mládežnický okultismus interpretuje jako určitý
druh protestu proti světu dospělých. Proto se jako nejčastější důvod
mladistvých, kteří se účastní okultních praktik, uvádí zvědavost: zdá se, že
okultní praktiky vyhovují potřebě po něčem nevšedním, vyšším,
duchovním, i potřebě moci.
