|
     
Baptistický
pastor Richard Ross zakladatel hnutí True
Love Waits
Zpěvačka
Rebecca St. Jamesová
baseballista Brett Butler
basketbalista A. C. Green
Miss
Ameriky roku 2003 Erika
Haroldová
Všechno
začalo na počátku 90. let. V dubnu 1993 baptistický pastor Richard
Ross z města Nashville v
USA shromáždil 59 mladých lidí, kteří složili přísahu zachování
pohlavní čistoty až do svatby. Hnutí dostalo název „Pravá láska
čeká“. V průběhu několika málo let se stala tato iniciativa nesmírně
populární ve všech křesťanských denominacích, také v Katolické
církvi. Dnes jsou do ní zapojeny už miliony mladých lidí. Samozřejmě
to zdaleka není většina současné generace teenagerů, nicméně
rychle rostoucí počet signatářů tohoto závazku je velikou nadějí
do budoucna.
„Pochopil(a) jsem, že opravdová láska
čeká, proto se zavazuji před Bohem, před sebou samým, svojí
rodinou, přáteli, před mým budoucím manželským partnerem a dětmi, které přijdou, že až do svatby nebudu mít žádný
pohlavní styk.“
Tak zní obsah slavnostního slibu, který každou
neděli skládají v katolických, pravoslavných a protestantských
svatyních v USA tisíce mladých chlapců a dívek. Někde se tak děje
i na stadionech a
sjezdech tohoto hnutí. Slib mohou bez nejmenších problémů uzavřít
i ti, kteří už pohlavní styk měli, na to se totiž nikdo
neptá. Co bylo, bylo – teď se člověk rozhoduje znovu pro úplně
jiný, čistý život. Po slibu dostávají mladí lidé stříbrný
prsten, který je viditelným znamením jejich rozhodnutí. V r. 1997
ve Washingtonu na závěr kongresu hnutí bylo umístěno na trávníku
poblíž Bílého domu 250 tisíc lístků s podpisy pod tento slib. V
některých amerických školách vznikly „kluby panen“, na ulicích
lze potkat mladé lidi s nápisy na košilích typu: „Žádný
sex“, „Protože Tě miluji, nepůjdu s Tebou do postele před
svatbou“, „Prezervativ nechrání srdce“ apod.
Samostatnou katolickou větev tohoto hnutí vede kněz William Carmody
z Denveru (stát Colorado).
Odhaduje se, že až 16 % děvčat a 10 % chlapců ve
věku zhruba 15-25 let se rozhodlo v Americe složit tento slib. Hnutí
se šíří dál, vznikly první organizace v Evropě i v Africe.
V sousedním Polsku je známo pod názvem „Hnutí
čistých srdcí“
a stojí pevně na katolických základech. Slib čistoty až do sňatku
je tam spojen s touto modlitbou:
„Pane
Ježíši, děkuji Ti, že jsi mne miloval láskou, která pozvedá
i z nejtěžších pádů a léčí i nejbolestivější rány. Očisti
mé srdce ode všeho zla, které mi nedovoluje zakusit dar čisté lásky
a těšit se z něho. Odevzdávám Ti, Pane, svou paměť, rozum, duši
i tělo s mojí pohlavností a slibuji, že nebudu mít sexuální
styk až do doby kdy uzavřu svátost manželství. Zároveň se
zavazuji nečíst, nekupovat a nesledovat časopisy, programy a
filmy s pornografickým obsahem, slibuji, že se budu denně modlit,
číst Písmo svaté, pravidelně přistupovat ke svátosti smíření
a často přijímat Tělo Páně. Pane Ježíši, buď jediným Pánem
mého života. Uč mne kontrolovat můj pohlavní pud a myšlenky.
Prosím Tě o pomoc, abych unikal všemu, co činí závislým a
zotročuje, zvláště cigaretám, alkoholu a drogám. Nauč mne žít
a jednat tak, aby v mém životě byla láska tím nejdůležitějším.
Maria, Matko moje, veď mne cestami víry k samému zdroji Lásky, k
Ježíši, abych vždy jenom v Něho doufal a Jemu věřil. Amen.“
Tento „výbuch pruderie“ mezi mládeží je pro
odborníky šokem. Italská psycholožka M. R. Parsiová to vysvětluje
následovně: „Svět se stal tak zkaženým, že lidé cítí potřebu
útěku od zkomercializovaného sexu a návratu k čistotě duše.
Dnes jsou neřesti veřejné a ctnosti soukromé. Čistota je formou
obrany, cestou vedoucí k diskrétnímu a nevyslovitelnému štěstí.“
Sociologové chápou tento fenomén i jako vzpouru
dnešní mládeže proti generaci svých rodičů, která organizovala
revoluci roku 1968, jež byla i bojem za „volnou lásku“ a
„svobodný sex“. Tyto pseudohodnoty vyvolaly rozvraty rodin,
jejichž obětí se stala právě nynější mládež, proto ty
projevy odporu. Příkladem jdou i některé hvězdy. Např. Miss USA
roku 2003 Erika Haroldová hrdě prohlásila ke zděšení pořadatelů
v televizi, že za nejdůležitější dobro pro sebe pokládá „zůstat
až do svatby pannou“. Podobně se vyjádřily také miss některých
jednotlivých států USA. Předmanželskou čistotu propagují i
populární zpěváci, např. Rebecca St. Jamesová, Jessica Simpsonová
nebo skupina Point of Grace. Ke slibu sexuální abstinence až do sňatku
se zavazují i známí sportovci, např. basketbalista A. C. Green
nebo baseballista Brett Butler. To všechno ale působí vrásky na čele
zastáncům opačné morálky, zvláště těm, kteří mají zisk z
antikoncepce, interrupcí a pornoprůmyslu.
Britský deník
„The Independent“ zveřejnil
v květnu letošního roku (2004) varovný článek Johna Hariho pod názvem
„Brigády panenství“, kde varuje Evropu před invazí tohoto hnutí
z Ameriky a jak jinak - hlavním „viníkem“ je Katolická církev.
Kéž by tento požehnaný trend nadále a nezadržitelně s pomocí
Boží a na přímluvu P. Marie sílil! A také - kéž by se ujal
mezi mladými i v naší vlasti!
Radomír
Malý, Immaculata 5/2004 č. 75, s. 20;
Zpracováno podle „Gość
Niedzielny“ 18.7.2004
V
roce 1993 se mezi mládeži ve Spojených státech rozpoutala skutečná
mravní revoluce, která se ku podivu všech rozvíjí velmi dynamicky
a stává se velmi rozšířeným hnutím.
K
hnuti True Love Waits se
již připojilo na několik milionů mladých lidí.
Opravdová
láska čeká
Slib úplné předmanželské
sexuální abstinence složilo v USA 16% děvčat a 10 % chlapců. Navíc
počet těch, kteří o tom velmi vážně uvažují a sympatizantů
zmíněného hnutí, velmi rychle roste. Panenství a úplná sexuální
abstinence před uzavřením manželství se staly pro velkou část
americké mládeže znamením nového životního stylu. Děvčata
s hrdostí hovoří o svém panenství. Na středních školách
existují kluby panen e mládež nosí trička s nápisy propagujícími
sexuální abstinenci: Protože tě mám rád, nepůjdu s tebou
před svatbou do postele. Kondom neochrání srdce.
Opravdová láska čeká
Miss Ameriky roku
2003, velmi inteligentní 22 letá Erika Harold je čelní propagátorkou
úplné předmanželské abstinence. Při každém veřejném
vystoupení vyzývá k sexuální zdrženlivostí, při čemž hrdě
o sobě říká, že je pannou a že jí chce zůstat až do
dne své svatby. Před několika měsíci organizátoři soutěže
Miss America prosili Eriku, aby při konferenci ve Washingtonu
nemluvila o hnutí True Love Waits. Její odpověď byla jasná:
„K předmanželské sexuální abstinenci jsem přesvědčovala ještě
dříve, než jsem se stala miss Ameriky, a budu to dělat i nadále s
ještě věším zápalem.“
V poslední době hnutí
True Love Waits rozšířilo
svou činnost na rodiny, kde propaguje manželskou věrnost až do
smrti, otevřenost životu a úplné odmítnutí antikoncepce. Vedoucí
osobnosti hnutí říkají, že dodržet čistotu srdce je možné jen
díky osobnímu vztahu s Ježíšem, rozvíjenému každodenní osobní
modlitbou.
Zbývá jen otázka,
kdy se myšlenka True Love Waits ujme i mezi naší mládeží,
aby všichni mohli zakusit radost z čisté, nezištné lásky.
Kdo je to
muž?
Kde jsou ti
slavní muži, neohrožení bojovníci, objevitelé dalekých zemí?
Kde jsou ti, co udivili svět svojí odvahou? Vždy galantní k dámám.
Ó, jak mizerně před nimi vypadáme. Ano, ale tehdy se museli hodně
snažit, aby získali přízeň dívky. A nyní? Přijde takový jeden
pod okno, zapíská a milovaná, jako věrný pejsek, už běží.
Jednou, podruhé, maximálně potřetí ji vezme na diskotéku, k tomu
ne vždy za všechno zaplatí, a už je ruka v rukávě. Jaké mínění
o ženách může později takový „dobyvatel“ mít?
Děvčata!
Prosím vás začněte od nás vyžadovat něco víc. Nekapitulujte
hned na začátku. Buďte alespoň trochu psychology.
Vlastně
kdo je to kluk? Od dětství je zaměstnán svými chlapskými hračkami
(auta, vojáčci, koně ). Najednou objevuje ještě „něco“. Děvčata.
Dívá se tedy ne ně jako na další hračku. Ovládá také svou
mnohokrát vyzkoušenou metodu, jak získat novou hračku. Jen vzpomeňte,
jak se malé děti snaží přesvědčit maminku, aby jim koupila něco
nového. Nejprve jsou velmi, až otravně milé, ale časem se stávají
stále více dotěrné. Dupou nohama a začínají přímo vydírat:
„Jestli mi to nekoupíš, tak tě nebudu mít rád a nebudu tě
poslouchat.“ Nebo něco v tomto stylu. Cožpak „dospělí“
chlapci nejednají stejně, když žádají tzv. „důkaz lásky“?
Ale já, váš starší kamarád, vás varuji. Nesmíte nám v
těchto momentech podlehnout. Neobávejte se, že odejdeme. Dítě je
zpravidla velmi zvědavé a nedá si pokoj, dokud nedocílí svého,
když o to opravdu stojí. Když je jedna metoda neúčinná, hledá
jinou. A kdo hledá, ten najde. Nakonec i my „objevujeme“, že
nejste hračky ne „něco“ ale „někdo“. Tehdy přestáváme být
dětmi a stáváme se muži, protože opravdový muž má vždy na paměti,
že žena je stejně důstojnou osobou jako on. Muž také ví, jakým
způsobem projevit ženě úctu, ale nemá
o tom žádné ponětí úplný zelenáč, s kterým vám neradím
si něco začínat. A co dělá mrně, když se mu hračka znudí? Hodí
ji do kouta a víc se na ni nepodívá. Nechystejte si takový osud.
J. Ossowski,
Immaculata č.67; 3/2003
|
Když
uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš
[Jehošua znamená v hebrejštině: „Jahve (Hospodin) je spása“],
jak
ho nazval anděl, než bylo počato v mateřském lůně.
Lk
2, 21
O
b ř í z k a
byl pradávný
zvyk u starých národů. Záležela v tom, že se ostrým kamenem seřízla
předkožka u mužského údu. Většinou se konávala v době puberty.
Žide však obřezávali chlapce už za týden po narození (Gn 17, 10-14;
Lv 12, 3); tím u ních úplně ustupuje do pozadí smyslný prvek a z obřízky
se stává náboženský obřad, provádí se na rozkaz Hospodinův (Joz
5, 2), takže neobřezány znamenalo u židů totéž, co pohan.
Obřízkou se Izraelita zařazoval do vyvoleného národa, začal patřit
zvláštním způsobem Bohu. Obřízka se stává tělesným znamením
smlouvy. Každý Izraelita mužského pohlaví ji má nosit na svém těle
od osmého dne svého života a krev, která je při obřadu prolita (Ex 4,
26), je nazývána krvi smlouvy. Obřízku prováděl původně
sám otec a přitom se dítěti dávalo jméno, obyčejně po dědovi.
Tak
se Izrael ocitnul v pokušení věřit, že obřízka stačí k zajištění
práva na Boží zaslíbení. Prorok Jeremiáš je první, kdo připomenul
svému lidu, že tělesná obřízka nemá sama o sobě žádnou cenu (Jer
9, 24). Rozhodující je odstranit předkožku srdce (Jer 4, 4). Také
Deuteronomium volá po obřízce srdce, tj. po bezvýhradné lásce k Bohu
a po lásce k bližnímu (Dt 10, 12-22). Obřezání
srdce, které si Izrael sám nedokáže zjednat, bude vykonáno v den
spásy Bohem samotným: Hospodin tvůj Bůh ořeže tvé srdce … a budeš
milovat Hospodina, svého Boha …
a budeš živ (Dt 30, 6).Ve stejném textu (30, 12 nn) rozpozná sv.
Pavel právem ohlášení spásy skrze milost a víru (Řím 10, 6 nn).
V Starém zákoně Proroci volají po
obřezaní
srdce, tj. po vnitřním rozhodnutí, kterým je vnější obřad
potvrzen. V novem zákoně je tomu jinak: rasové rozdíly,
které obřad předpokládal, jsou zde překonány. V křesťanství
totiž nic neplatí, zdali jsi obřezán nebo neobřezán. Tady rozhoduje
víra, která se projevuje láskou (Gal 5, 6). Hlavní je stát se novým stvořením
(Gal 6, 15) a zachovávat Boží přikázání (1 Kor 7,
19). Co předcházelo, je druhotné, neboť víra ospravedlňuje stejně
obřezané jako neobřezané, protože Bůh je Bohem všech (Řím 3, 29
n). Kristus je všem vším (Kol 3, 11). Obřad byl tedy opuštěn, ale
slovo zůstalo. Věřící může zvolat: Správně obřezaní jsme
přece my, protože sloužíme Bohu způsobem vnitřním (Fil 3,
3). Předpovědi proroků jsou splněny a naplněny: pravé obřezání
je skryté, duchovní, vnitřní (Řím 2, 28 n) a není dílem
lidské ruky (Kol 2, 11), nýbrž má podobu křtu, kterým je
křesťan spojen s obřízkou Krista. Tá spočívá v úplném
spojení křesťana s Kristem.
(Srov.
Slovník biblické teologie; Poznámky ke Jeruzalémské bible k Lk 1,
59)
Tabu
označení
chování nebo objektu nebo slova u přírodních národů. Týká se buď toho, co je považováno
v dané kultuře za posvěcené, svaté, nedotknutelné,
nebo toho, co je považováno za nebezpečné, nečisté, zlověstné;
znamená současně zákaz i ochranu tabuizovaného objektu (předmětu,
osoby, činnosti). Porušení tabu podléhá sankcím. Uplatňují se např.
tabu sociálně příbuzenská (exogamní normy), alimentární (zákaz určitých
potravin, jídel), totemová (zákaz zabíjení totemového zvířete); tabu
se též týká některých jmen. Přeneseně v širším sociálně
psychologickém smyslu může být tabu jakýkoli čin, který je zakázán
autoritou nebo sociálním tlakem; jedna ze základních restriktivních
norem socializace
|
