Poklad starého i nového

     Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí mol a rez a kam se zloději prokopávají a kradou. Shromažďujte si však poklady v nebi, kde je ani mol, ani rez nekazí a kam se zloději nemohou prokopat a krást. Vždyť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. 

     Oko je pro tělo jako svítilna. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude jasné. Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude temné. Jestliže tedy vnitřní světlo je tmou, jak hluboká bude sama temnota!

     Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat, a druhého milovat, nebo se bude prvního držet, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.  (Mt 6, 19-24)

/mamon – aramejské slovo s významem „zisk“, „peníze“/

Poklad      starého    i    nového

     Mimořádným pokušením současné doby je násilný rozchod     s tradicí a ztráta paměti o minulých pokoleních. Dojem novosti spojený s mimořádně rychlým technickým, ekonomickým, společenským či politickým pokrokem vrhá stín na svazek moderního člověka s náboženskou, mravní, zvykovou nebo kulturní tradicí. Mnozí se až příliš snadno rozcházejí s hodnotami minulosti a pohrdavě je nazývají „tradičními“. Všechno, čím člověk žil v oblasti mravnosti, náboženství nebo kultury, je dnes označováno pojmem tradiční, tradicionalismus. Tak se tedy hovoří o tradiční morálce, filozofii, rodině, manželství, výchově dětí atd. Přesto je nezbytné zachovat jednotu s minulými pokoleními, pokud chceme, aby byl náš život uspořádaný a harmonický, a tím naplněný pokojema štěstím. 

     Ve svém nejhlubším a nejdokonalejším smyslu nás tradice učí realismu a pokoře. Žijeme příliš krátce a náš život je příliš křehký na to, abychom začínali „umění žít“ v každé generaci od nuly. Násilný rozchod s tradicí, zvláště s náboženskou, mravní a kulturní vede k zahrávání si s lidským životem a je příčinou mnohého utrpení. Až příliš jasně to dokázaly totalitní režimy dvacátého století, které chtěly stvořit nového člověka a novou společnost podle nových ideologických přesvědčení.

     Jednota s minulými generacemi se nám stává zdrojem velké útěchy. Tak jako Bůh žehnal našim otcům, požehná i našim dětem. Bůh lidstvo neopustí. Tváří v tvář mnoha civilizačním ohrožením, o nichž nás denně informují sdělovací prostředky, se stává víra v zaslíbení dané člověku v zahradě Eden a nepřetržitě potvrzované v průběhu dějin zdrojem naděje a útěchy.

     Pokus zpochybnit tradici a zcela ji odmítnout vyvolává u mnoha pocit strachu a ohrožení. Tito lidé působí dojmem, že jejich svět, který budovali po dlouhá léta, se v jediném okamžiku zhroutil. Strach z jakékoli změny vyvolává nedostatek sebejistoty, únik do soukromí, vnitřní vzpouru, nebo dokonce agresi proti světu, kterému přestali rozumět. Tyto jedince lze dnes snadno shromáždit pod praporem lítosti a hněvu. Křečovité lpění na tradici s malým „t“ se pak stává jejich ideologií, o kterou se pokoušejí opřít život svůj i život světa.

     Otázku jak vůbec žít v neustále se měnícím světě si musíme jakožto věřící lidé vyřešit s odvoláním na evangelium. Ježíš nám říká, že je jako hospodář který vynáší ze svého pokladu nové i staré (Mt 13, 52). Otec rodiny chrání na jedné straně všechny hodnoty, které sám přijal z tradice minulých generací, ale na druhé straně učí své děti žít ve světě, který se bez ustání mění. Učedník nebeského království nepřijímá ani neodmítá nic bez pozorného duchovního rozlišování. Zásadním hlediskem rozlišování je pro nás evangelium. Jakožto Ježíšovi učedníci máme povinnost učit se a přijímat vše, co je ve shodě s evangeliem, a naopak odmítat všechno, co se staví proti němu. Jedině tak dokážeme získat pro sebe uprostřed zmatku měnícího se světa pokoj, rovnováhu a životní moudrost.

 Prosme, abychom neprožívali svou víru jako soukromou záležitost sloužící jedině nám samým, ale také jako velkou výzvu od samého Krista. Učedník nebeského království by neměl využívat evangelia pouze pro svůj pokoj, radost a štěstí, ale měl by se stát dobrým kvasem proměny a obrácení světa. Modleme se za milost hlubokého vnitřního rozlišení, jež nám pomůže moudře a v duchu evangelia užívat nového i starého.

Józef Augustyn, Zástupy žasly nad jeho učením; 

Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2003