2031 Mravní život je duchovní
bohoslužba. Přinášíme svá těla jako oběť živou,
svatou a Bohu milou (Řím
12, 1) v lůně Kristova Těla, které tvoříme, a ve společenství
s jeho eucharistickou obětí. V
liturgii a při slavení svátostí se modlitba a nauka spojují s
Kristovou milostí, aby osvěcovaly a živily křesťanský způsob
jednání. Jako celý křesťanský život, tak i mravní život
nachází svůj pramen a své vyvrcholení v eucharistické oběti.
889
Kristus, který je pravda, chtěl, aby se jeho církev podílela na
jeho neomylnosti, a tak ji uchoval v čistotě víry předané apoštoly.
Skrze nadpřirozený smysl víry se Boží lid pevně drží víry pod
vedením živého učitelského úřadu církve.
890
Poslání učitelského úřadu je vázáno na definitivní povahu
smlouvy, kterou Bůh uzavřel v Kristu se svým lidem; musí jej uchránit
před úchylkami a ústupky a zaručit mu objektivní
možnost vyznávat bez omylu ryzí víru. Pastýřský úkol učitelského
úřadu je tedy zaměřen na bdělost, aby Boží lid zůstával v
pravdě, která osvobozuje. Kristus vybavil pastýře pro tuto službu
Charismatem
Neomylnosti ve věcech Víry a Mravů.
Toto charisma se může vykonávat několikerým způsobem.
891
Tato neomylnost přísluší římskému biskupovi, hlavě
biskupského sboru, z jeho úřadu, když s konečnou platností
vyhlašuje nauku o víře a
mravech jako nejvyšší pastýř a učitel všech věřících křesťanů,
který své bratry utvrzuje ve víře. Církvi přislíbenou
neomylnost má také biskupský sbor, když s Petrovým nástupcem
vykonává nejvyšší učitelský úřad především na ekumenickém
koncilu. Když církev prostřednictvím svého nejvyššího
učitelského úřadu předkládá něco k věření jako zjevené od
Boha a jako Kristovo učení, jsou věřící povinni k takovému výroku
vnitřně přilnout náboženskou poslušností. Tato neomylnost sahá
tak daleko, jak sahá poklad božského zjevení.
892
Božská pomoc je kromě toho poskytována i nástupcům apoštolů,
kteří učí ve společenství s Petrovým nástupcem, a zvláštním
způsobem římskému biskupovi, pastýři celé církve, když předkládají
při řádném výkonu učitelského úřadu učení, které přispívá
k lepšímu pochopení zjevení ve věcech víry a mravů, přestože
nedojdou k neomylnému rozhodnutí a
nevysloví se „definitivním způsobem“. Toto autentické učení
mají věřící přijímat s úctou a upřímně; i když se takové
přijímání liší od souhlasu víry, je nicméně jeho prodloužením.
2032
Církev, sloup a opora pravdy (1
Tim 3, 15), převzala od apoštolů Kristův slavnostní příkaz
zvěstovat pravdu o spáse. Je úkolem církve vždy a všude hlásat
mravní zásady včetně těch, které se týkají společenského pořádku,
a také posuzovat kteroukoli lidskou záležitost, pokud to vyžadují
základní práva lidské osobnosti nebo spása duší.
2033
Učitelský úřad pastýřů církve se v oblasti morálky
obvykle vykonává katechezí a kázáním za pomoci děl
teologů a duchovních
autorů. Takovým způsobem se pod vedením pastýřů a pod jejich
dohledem přenášel z generace na generaci „poklad“ křesťanské morálky, který
tvoří charakteristický souhrn pravidel, příkazů
a ctností, které pramení z
víry v Krista a které oživuje láska. Tato katecheze si tradičně
brala za základ spolu s vyznáním víry a modlitbou Páně Desatero,
které vyjadřuje zásady mravního života platné pro všechny lidi.
2034
Římský velekněz a biskupové jsou autentičtí, tj.
Kristovou autoritou obdaření učitelé. Lidu sobě svěřenému zvěstují
víru, v kterou má věřit a
uplatňovat ji v životě. Řádný a všeobecný učitelský
úřad římského velekněze a s ním spojených biskupů učí,
věřící pravdám, kterým mají věřit, lásce, kterou mají prokazovat, a blaženosti, v kterou mají
doufat.
2035
Nejvyšší stupeň účasti na Kristově autoritě zajišťuje charisma
neomylnosti. Sahá tak daleko, jak daleko sahá poklad božského
zjevení; vztahuje se také na všechny prvky nauky, včetně morálky,
bez nichž nelze uchovávat, vykládat nebo dodržovat pravdy víry
vedoucí ke spáse.
2036
Pravomoc učitelského úřadu se vztahuje také na zvláštní příkazy
přirozeného zákona, protože jejich dodržování, požadované
Stvořitelem, je nutné ke spáse. Když učitelský úřad církve připomíná
příkazy přirozeného zákona, vykonává tak podstatnou část svého
prorockého úřadu - hlásat lidem, co opravdu jsou, a připomínat
jim, jací mají být před Bohem
¡
