Působení svatého Ducha

 

Z knihy „O Duchu svatém“ od sv. Basila Velikého (kolem 330-379); arcibiskupa v Caesareji 
(v Kappadocii – dnes Turecko), učitele církve

 

Kdo by nepocítil vzpruhu na duši a čí mysl by nebyla povznesena až k nejvyššímu bytí, když slyší jména, která přísluší Duchu? Vždyť je nazýván Duchem Božím,¹ Duchem pravdy, který vychází od Otce,² Duchem přímým,³ Duchem vladařským⁴ a Duchem svatým.⁵ To je jeho nejpřípadnější, přímo vlastní jméno.

   K němu se obrací všechno, co potřebuje posvěcení, po něm touží všichni, kteří žijí ctnostně: jeho vanutí jako by jim přinášelo vláhu a pomoc, aby došli k svému pravému a přirozenému cíli.

   On je pramenem posvěcení, on je světlem poznání; veškerým duchovním schopnostem jako by dodával přímo své vlastní světlo, aby mohly dojít pravdy.

   Ve své božské podstatě je nepřístupný, lze ho však dosáhnout pro jeho dobrotu. Vše proniká svou mocí, ale sdílí se jen těm, kteří toho jsou hodni. Nesdílí se každému  stejnou měrou, ale rozděluje svou sílu podle naší víry.⁶

   Svým bytím je jednoduchý, rozmanitě však projevuje svou moc.⁷ Je celý u každého a zároveň celý všude. Rozdává se, aniž ho ubývá, všichni mají na něm podíl, a přece zůstává nerozdělený. Je jako sluneční paprsek: jako by cele patřil člověku, jenž se z něho těší, a přitom svítí na celou zemi i moře a prozařuje vzduch.

   Tak i Duch svatý jako by u každého, kdo se mu otevírá, vstupoval výlučně do něho a přitom vlévá dostatečnou a neztenčenou míru milosti všem. A všem, kdo mají na Duchu podíl, se ho dostává pouze v té míře, jaké jsou sami schopni, nikoli jak může on.

   Duch povznáší srdce, podává pomocnou ruku slabým, pokročilé vede k dokonalosti. Osvěcuje ty, kteří jsou očištěni od každé poskvrny, a ty, kteří jsou s ním ve společenství, proměňuje v lidi Ducha.

   A tak jako třpytivá a průzračná tělesa, když na ně dopadne paprsek, sama začnou svítit a vyzařovat, i duše, které jsou nositelkami Ducha a jsou Duchem osvěcovány, stávají se samy duchovními a vysílají na ostatní paprsky milosti.

   Z toho vyvěrá předvídání budoucnosti, poznávání tajemství, chápání skrytých věcí, rozdílení duchovních darů, nebeské občanství,⁸ radostné plesání s anděly. Odtud pak nikdy nekončící radost, přebývání v Bohu, podobnost s Bohem, a nad co si nelze víc přát, jako by se stát Bohem.⁹

Srov.: ¹1 Kor 3, 16/  ²Jn 15, 26/  ³Žl 51(50), 12/  ⁴tamtéž, v. 14/  ⁵tamtéž, v. 13/  ⁶Rím 12, 3/ ⁷Žid 2,4/   ⁸Flp 3,20/    ⁹2 Pt 1, 4